Má zpětná hypotéka místo na českém trhu?
Hypoteční úvěr, nebo také hypotéka, je produktem, který má na českém trhu dlouhou tradici. Umožňuje skrze dlouhé splácení dosáhnout na vlastní dům či byt i lidem, pro které by jinak bylo pořízení takového bydlení nemožné. Také bývá často využíván investory, kteří nemají v úmyslu v zakoupené nemovitosti sami bydlet a namísto toho ji chtějí pronajímat. Splátky hypotečního úvěru a nájemné se pak často přibližně rovnají a ve výsledku pronajímateli po doplacení hypotéky nemovitost zůstane.
|
Obecné výhody jsou nasnadě, skrze výše zmíněnou rentu dojde k navýšení životní úrovně a s tím spojenému pohodlnějšímu stáří. Případné pozbytí vlastnického práva k domu pro staršího člověka, který žije sám, už také nehraje velkou roli, dokud má zde jistotu dožití. Problémy nastávají, kdyby v nemovitosti žilo více lidí, nebo se případně stala předmětem dědického práva. V anglosaských zemích, kde má zpětná hypotéka dlouhou tradici, je jí zároveň adekvátně přizpůsobena i právní úprava přechodu práv a povinností po smrti.
Je otázkou, jakou má takovýto produkt šanci uspět v České republice, kde, i když pomineme současné nedostatečné legislativní zakotvení v podobě již výše zmíněných úprav dědického práva, insolvenčního řízení, ochrany spotřebitele a dalších, je háček v nastavení společnosti v oblasti plánování. Obecně zatím převládá představa, že vlastní bydlení splácí člověk primárně v produktivním věku, aby byl na stáří „ve svém“ (a využíval s tím spojené výhody, například nebýt závislý na vůli pronajímatele ohledně výše nájmu apod.). Není žádoucí, aby došlo k tomu, že se skrze reverzní hypotéku upíše k nejistému závazku a vlastnické právo „na stará kolena“ postupně ztrácí (respektive se s každou další vyplacenou splátkou renty více zadlužuje), aby ho po smrti úplně pozbyl.
Z právního hlediska záleží na konkrétním nastavení dané zpětné hypotéky, někdy se může jednat o téměř standardní poskytování úvěru zajištěného nemovitostí, jinde to má spíše znaky pojišťovací činnosti, tedy zejména povinnosti vyplácet rentu. Problémem může být i inflace, která zatímco ve standardní hypotéce klientům spíše pomáhá, ve zpětné může škodit, neboť v případě, že bude nominální výše renty stejná po celou dobu trvání reverzní hypotéky, reálná hodnota vyplácené renty bude časem klesat, a to právě z důvodu inflace.
Na českém trhu se produkt objevil v minulém roce pro seniory starší 60 let, mj. pod lehce matoucím označením „Renta z nemovitosti“, a dále specifikovaný jako termínový, bezúčelový úvěr zajištěný zástavním právem k nemovitosti, kterou vlastní klient. Pokud by chtěli například příbuzní klienta po jeho smrti zachovat vlastnictví nemovitosti „v rodině“, tak mohou vyplatit úvěr a tím se vyvázat ze zástavního práva. Výše renty se pohybuje mezi 10-50 % hodnoty nemovitosti a závisí na mnoha faktorech, zejména věku a zdravotním stavu klienta, ale také ceně nemovitosti nebo úroku z úvěru. Klient musí dodržovat podmínky, tedy zejména řádně pečovat o svou nemovitost. Pozitivní je, že může dostat více peněz, než bylo odhadováno, pokud výrazně překročí očekávanou délku dožití.
Další klady a zápory nového produktu jsou tedy poměrně zjevné:
- Záporem rozhodně je, že klient získá nižší rentu, než by byl zisk z prodeje nemovitosti;
- Principiálně se jedná o půjčku, která je po smrti děditelná, dědicové tedy musí úvěr po smrti splatit, jinak o předmětnou nemovitost přijdou;
- Produkt je výhodný pro starší občany s nižším důchodem ale hodnotnou nemovitostí, ideálně bez dědiců.
Největší obavou klientů je samozřejmě krach poskytovatele a případné z něho plynoucí neplnění renty. Nebankovní poskytovatelé se brání, že by v takovém případě byly úvěrové smlouvy o rentě z nemovitosti převedeny na nové vlastníky poskytovatele. Česká národní banka je nicméně skeptická k poskytování těchto produktů nebankovními zprostředkovateli a považuje produkt za rizikový. V krajním, avšak nikoli nereálném případě se může stát, že ten, kdo prodá nemovitost s příslibem budoucích plateb, může v případě úpadku poskytovatele zpětných hypoték přijít o vše – o nemovitost i o příjem.
Úprava půjčování si na bydlení je v současné době aktuální téma zejména kvůli Směrnici 2014/17/EU[1] o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení (dále jen „Směrnice“), která zakotvuje nové povinnosti věřitelů i zprostředkovatelů hypotečních úvěrů. Do českého právního řádu bude implementována skrze zákon o spotřebitelském úvěru, který je momentálně v Poslanecké sněmovně[2] na pořadu 39. schůze. Ačkoliv obsahuje novela mnohé změny, namátkou lépe rozpracované předsmluvní informační povinnosti vůči spotřebiteli, regulace činnosti zprostředkovatelů, právo na předčasné splacení úvěrů na bydlení a další, tak právní regulaci zpětné hypotéky ani ve Směrnici, ani v zákoně o spotřebitelském úvěru bohužel nenajdeme. Spotřebitel je totiž v případě reverzní hypotéky v postavení „věřitele“, „dlužníkem“ je úvěrová společnost poskytující zpětnou hypotéku.
Nezbývá než uzavřít, že se bezesporu jedná o institut, který si své zákazníky najde, zejména pro starší občany bez dědiců, kteří plánují dožít v cenné nemovitosti, to může být lákavý způsob, jak si zvýšit životní úroveň. Dokud ale nedojde k lepšímu zakomponování do českého právního řádu a nabídce skrze některý z etablovaných bankovních domů, které mají mj. problém i s etickou stránkou věci[3], tak se bude zatím jednat spíše o kuriozitu s vyšší mírou rizika.
Jan Metelka,
právní asistent
Glatzová & Co., s.r.o.
Betlémský palác
Husova 5
110 00 Praha 1
Tel.: +420 224 401 440
Fax: +420 224 248 701
e-mail: office@glatzova.com
------------------------------------
[1] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[2] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[3] Etická „problematičnost“ samotné spekulace na dobu dožití, která je zpětným hypotékám imanentní, rozhodně není zanedbatelná.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz