Obchodní podmínky po rekodifikaci

Od 1.1.2014 bude možná jednostranná změna.

Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb. ) stejně jako současná právní úprava připouští, aby si strany část smlouvy určily odkazem na obchodní podmínky. Nová právní úprava však v této věci přináší dvě zajímavé novinky.

Podle současné právní úpravy je možné smlouvu změnit pouze dohodou stran této smlouvy. To samé platí i pro obchodní podmínky, na které strany určité smlouvy odkázaly a učinily z nich tak součást této smlouvy. Podle nového občanského zákoníku je za vymezených podmínek možné, aby si strany sjednaly, že jedna z nich může v přiměřeném rozsahu obchodní podmínky jednostranně změnit (§ 1752).

Ujednání o jednostranné změně obchodních podmínek může obsahovat smlouva, která je uzavírána v běžném obchodním styku s větším počtem osob a která zavazuje dlouhodobě k opětovným plněním stejného druhu. Předpokladem je, že z povahy závazku již při jednání o uzavření smlouvy vyplývá rozumná potřeba změny obchodních podmínek. Součástí ujednání o jednostranné změně obchodních podmínek musí být způsob oznámení takové změny a dále právo takové změny odmítnout a smlouvu z tohoto důvodu vypovědět.

Druhou zajímavou novinku přináší ustanovení upravující tzv. překvapivé klauzule (§ 1753). Toto ustanovení směřuje k výrazné ochraně akceptanta (zpravidla slabší strany) smlouvy odkazující na obchodní podmínky. Nově tak budou neúčinná taková ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, pokud je výslovně nepřijala. Zda se jedná o překvapivou klauzuli se přitom posoudí vzhledem k jejímu obsahu i způsobu jejího vyjádření. Za povšimnutí stojí, že překvapivá klauzule nemusí být pro akceptanta žádným způsobem znevýhodňující.

Do doby, než se rozvine relevantní judikatura, ze které bude možné přesně určit, které klauzule obchodních podmínek jsou překvapivé a které ne, budou smluvní strany smluv obsahujících obchodní podmínky v právní nejistotě ohledně účinnosti některých jejich ustanovení. Řešením tohoto problému je, aby navrhovatelé důsledně trvali na výslovném přijímání potenciálně rizikových ustanovení obchodních podmínek druhou smluvní stranou. Podle našeho názoru přitom nelze s ohledem na účel nové úpravy (chránit osoby, které uzavírají smlouvy, aniž by si je důkladně prostudovaly) splnit podmínku výslovného přijetí např. pouhým podpisem prohlášení, že se druhá smluvní strana s obchodními podmínkami seznámila. Řešením tak může být podepsání jednotlivých ustanovení smluvních podmínek, které navrhovatel považuje za (potenciálně) překvapivé nebo podpis zvláštního prohlášení, že tam vyjmenované klauzule výslovně akceptuje, druhou smluvní stranou.