PSD 2 – regulace platebních služeb v novém kabátě
Dne 13. ledna 2016 vstoupila v platnost nová směrnice[1] o platebních službách na vnitřním trhu („PSD 2“), která byla přijata koncem minulého roku. Revidovaná směrnice nahradí s účinností od 13. ledna 2018 stávající směrnici o platebních službách na vnitřním trhu z roku 2007 (PSD).[2] Členské státy tak mají necelé 2 roky na její implementaci do národní legislativy. Cílem tohoto článku je upozornit na některé změny, které s sebou PSD 2 přinese.
Modernizace současného právního rámce regulace platebních služeb reaguje na změny, které nastaly na trhu platebních služeb od přijetí PSD. Zejména v oblasti elektronických plateb došlo spolu s rozvojem informačních technologií ke vzniku nových typů služeb a jejich poskytovatelů. PSD 2 oproti své předchůdkyni dopadne na širší spektrum služeb a budou jí podléhat i některé dosud neregulované osoby. Nově se upravují jako regulované platební služby např. tzv. platební iniciace a služba informování o účtech.
Platební iniciace je zjednodušeně služba, kdy třetí strana přes své rozhraní umožní klientovi (plátci) iniciovat platbu z jeho platebního účtu, aniž by k tomu klient potřeboval platební kartu. K iniciaci platby dochází prostřednictvím softwarového mostu mezi internetovými stránkami obchodníka a platformou pro internetové bankovnictví poskytovatele platebních služeb, který vede účet plátce. Tato služba v současnosti vyvolává řadu otázek, ať už ve vztahu k dovolenosti takové služby, bezpečnosti platebních transakcí, ochraně spotřebitele, odpovědnosti za nesprávně provedenou či neautorizovanou platební transakci, ale i hospodářské soutěži mezi poskytovateli platebních služeb nebo ochraně osobních údajů a bankovního tajemství. I pro banky vedoucí účty je problematické, jak se k poskytovatelům takových služeb postavit a zda a za jakých podmínek jim umožnit iniciaci platebních transakcí. Je nepochybně v zájmu spotřebitelů a bezpečnosti plateb, aby fungování takových osob bylo právně upraveno a i noví hráči tak, stejně jako tradiční poskytovatelé platebních služeb, podléhali dohledu regulátora a nesli za svou činnost odpovědnost.
Nastavení podmínek pro provozování činnosti jak stávajících, tak i nových poskytovatelů platebních služeb má přinést větší výběr a transparentnost platebních služeb a zefektivnění platebního systémů. Směrnice má rovněž vést k vyšší bezpečnosti elektronických plateb a posílení ochrany spotřebitele.
Širší dopad směrnice lze spatřovat i v její teritoriální působnosti. Zatímco PSD se zaměřovala na platby v rámci EU, PSD 2 klade množství požadavků i na platby z a do třetích zemí, kde jeden z poskytovatelů má sídlo v EU (one leg transactions)[3]. Poskytovatelé takových služeb budou mít povinnosti, zejména pokud jde o transparentnost a poskytování informací, a v oblasti práv a povinností souvisejících s poskytováním a užíváním platebních služeb.
PSD 2 má také upřesnit a zúžit výjimky z regulace platebních služeb. Například vynětí platebních transakcí prováděných prostřednictvím obchodního zástupce jednajícího jménem plátce či příjemce z působnosti PSD by se nyní mělo jasně vztahovat jen na situace, kdy obchodní zástupci jednají pouze jménem plátce nebo pouze jménem příjemce.
Zúžena bude i výjimka pro určité platební transakce prováděné pomocí telekomunikačních zařízení (např. platby prostřednictvím mobilního telefonu účtované operátorem). Výjimka bude mít finanční strop (50 EUR na transakci, 300 EUR měsíčně) a uplatní se jen pro platby za digitální obsah a hlasové služby, charitu a elektronické lístky a vstupenky.
Přesněji specifikována bude i výjimka pro tzv. omezenou síť služeb. Poskytovatelům služeb spadajících pod tuto výjimku navíc vznikne po překročení určitého objemu transakcí povinnost oznámit omezenou síť příslušným orgánům, aby tyto orgány mohly posoudit, zda je výjimka v případě takové sítě skutečně naplněna.
Naopak se neprosadil původní návrh Komise, který počítal se snížením objemu platebních transakcí pro mírnější režim poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu. I nadále tohoto režimu budou moci využívat poskytovatelé, kteří provádějí platební transakce, jejichž objem nepřevýší 3 000 000 eur měsíčně (počítáno za jako průměr za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců).
Jak již bylo uvedeno výše, PSD 2 se zaměřuje i na zvýšení bezpečnosti elektronických plateb. PSD 2 konkrétně zavádí přísnější bezpečnostní požadavky, které dopadnou na poskytovatele platebních služeb (včetně nových). Cílem je snížit riziko podvodných transakcí, a to zejména u online plateb, a chránit citlivé údaje o klientech. Poskytovatelé platebních služeb tak budou zásadně povinni při elektronických platbách provádět tzv. silné ověření klienta. Postupy pro silné ověření budou blíže vymezeny v jednom z regulačních technických norem připravovaných Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA).
Za účelem posílení transparentnosti fungování platebních institucí a ochrany spotřebitele by EBA měl také vytvořit a provozovat centrální evropský rejstřík platebních institucí.
PSD 2 přinese mnoho dalších změn, jejichž úplný přehled značně překračuje možnosti tohoto článku.
Transpozice PSD 2 v České republice
Ačkoli je PSD 2 v režimu úplné harmonizace (a nelze se tedy odchýlit od její úpravy), umožňuje směrnice na řadě míst využít diskreci jednotlivých členských států. I v souvislosti s tím nedávno zahájilo Ministerstvo financí veřejnou konzultaci k transpozici PSD 2. Odpovědi na otázky uvedené v konzultačním materiálu (dostupné na www, k dispozici >>> zde) či jiné připomínky lze ministerstvu zasílat do 24. dubna 2016.
S ohledem na rozsah změn má k transpozici PSD 2 dojít přijetím nového zákona o platebním styku. Ministerstvo financí předpokládá, že v říjnu 2016 bude jeho návrh rozeslán do vnějšího připomínkového řízení.
Závěrem lze podotknout, že compliance oddělení bank a jiných poskytovatelů platebních služeb čeká v nedaleké době vedle směrnice o platebních účtech a nařízení o mezibankovních poplatcích další výzva. Lze očekávat, že v důsledku PSD 2 se budou měnit nejen vnitřní postupy jednotlivých poskytovatelů, ale i jejich smluvní dokumentace s klienty. Ačkoliv není zcela jasné, jak se ke svým diskrečním oprávněním postaví český zákonodárce, již teď je zřejmé, že rozsah změn vyplývajících z PSD 2 nebude zanedbatelný.
Mgr. Jarmila Tornová,
advokátka
Glatzová & Co., s.r.o.
Betlémský palác
Husova 5
110 00 Praha 1
Tel.: +420 224 401 440
Fax: +420 224 248 701
e-mail: office@glatzova.com
---------------------------------------
[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES
[2] Směrnice 2007/64/ES, o platebních službách na vnitřním trhu
[3] Ačkoli PSD se zásadně na one leg transakce neaplikovala, český zákon o platebním styku nad rámec směrnice aplikoval pravidla PSD i na one leg transakce a transakce v mimoevropských měnách, s tím, že v těchto případech lze dle § 75 odst. 2 zákona o platebním styku aplikaci vybraných ustanovení vyloučit.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz