Aplikace občanského zákoníku na pracovněprávní vztahy

Občanský zákoník se použije na pracovněprávní vztahy tehdy, pokud to zákoník práce výslovně nevylučuje, nebo nemá-li zákoník práce vlastní použitelnou úpravu. Způsob použití obecné právní úpravy občanského zákoníku přitom nesmí být v rozporu s účelem pracovněprávních vztahů a jejich zásadami (§ 1a ZP). Zákoník práce tak vylučuje použití právní úpravy občanského zákoníku v podstatě tam, kde dochází (i) k rozporu s obsahem a účelem základního pracovněprávního vztahu, (ii) ke snížení míry ochrany zaměstnance, či (iii) k ingerenci třetích osob do základního pracovněprávního vztahu. Na práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele se nepoužijí ustanovení NOZ o ochraně spotřebitele (§ 2401 NOZ).

Právní jednání [2]

Na pracovněprávní vztahy se plně aplikuje i nová právní úprava NOZ o právních jednáních[3]. Tato obecná občanskoprávní úprava ovšem bude, resp. má být, doplněna o novou právní (pracovněprávní) zásadu, v jejímž duchu bude třeba všechna právní jednání v pracovněprávních vztazích vykládat. Tato nová zásada stanoví, že je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se vždy výklad pro zaměstnance nejpříznivější[4]. V této souvislosti má dále dojít ke zrušení i stávající, v zákoníku práce stanovené, přednosti relativní neplatnosti pracovněprávních úkonů z hlediska jejich obsahu před jejich neplatností absolutní[5]. Tam, kde u právních jednání vyžaduje formu přímo zákoník práce, se nelze dovolat jejich neplatnosti v těch případech, kdy jimi vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah, bylo-li již započato s plněním (např. ústní pracovní smlouva)[6]. Nedodržení písemné formy u odstoupení od pracovní smlouvy, výpovědi z pracovního poměru či zrušení pracovního poměru ve zkušební době má za následek právní bezvýznamnost takového jednání, slovy zákona se k takovému jednání nepřihlíží[7]. Na takové jednání proto zřejmě nebude možné aplikovat ani fikci ve smyslu ust. § 69 odst. a § 70 odst. 2 ZP o skončení pracovního poměru dohodou.

Ochrana mzdy

Princip ochrany mzdy, zakotvený v Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 95 o ochraně mzdy z roku 1949 a publikovaný pod č. 411/1991 Sb. , je i nadále respektován, a to nejen dále uvedeným pravidlem o zákazu započtení na mzdu ve výši přesahující její jednu polovinu, ale i výslovným zákazem postoupení práva na mzdu, zákazem použití práva na mzdu k zajištění dluhu (s výjimkou dohody o srážkách ze mzdy), jakož i zákazem zajistit zástavním právem dluh, který má zaměstnanci vůči zaměstnavateli vzniknout teprve v budoucnu[8].

Započtení proti pohledávce na mzdu

NOZ zakazuje započtení proti pohledávce mzdy, platu, odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek a náhradě mzdy nebo platu ve výši přesahující jejich polovinu (§ 1988 NOZ). K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (§ 1987 NOZ). Započtením zanikají vzájemné závazky (dluhy) zaměstnance a zaměstnavatele se stejným druhem plnění v rozsahu, v jakém se kryjí jim odpovídající pohledávky, nejvýše však do jedné poloviny pohledávky mzdy, byla-li učiněna některým z účastníků pracovněprávních vztahů kompenzační námitka nebo došlo-li k jinému projevu směřujícímu k započtení. Započtení je možné, i když jedna ze vzájemných pohledávek nepochází z pracovněprávních vztahů.

Zánik závazku (dluhu) v pracovněprávních vztazích započtením je sice možný i podle stávající platné právní úpravy, rozsah takového započtení je ale stanoven odlišným způsobem. K zániku závazku započtením na pohledávku na mzdu se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3330/2011[9]; Nejvyšší soud ČR uvedl, že za subsidiárního použití občanského zákoníku je započtení možné, i když jedna ze vzájemných pohledávek představuje právo zaměstnance na mzdu, plat nebo odměnu z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Započtení přitom zásadně není přípustné proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí[10]; zaměstnanci proto vždy musí být vyplacena ta část, která odpovídá tzv. základní nepostižitelné částce[11] a jedné třetině zbytku čisté mzdy, platu, odměny z dohody o pracovní činnosti, a to podle pravidel stanovených pro srážky ze mzdy v občasném soudním řádu[12]. Citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR tak ukončil dosavadní polemiku odborné veřejnosti nad možností či nemožností využití tohoto obecného občanskoprávního institutu v pracovněprávních vztazích, zejména s přihlédnutím k institutu srážek ze mzdy a jeho nahrazení či obcházení[13].

NOZ a právní úprava započtení v něm obsažená, již výslovně připouští možnost započtení na mzdu, avšak na rozdíl od stávající právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku, neobsahuje dosavadní zákaz započtení proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí. Podle NOZ lze tak započíst pohledávku proti mzdě až do výše její poloviny, a to i tehdy, pokud tato započitatelná polovina přesahuje částku, kterou by v rámci výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy již nebylo možné postihnout. Uvedené pravidlo se tak dotkne zejména nízko příjmových zaměstnanců, kdy zaměstnanci může být ze strany zaměstnavatele v konkrétním případě na mzdě vyplaceno méně, než pokud by na majetek zaměstnance byla vedena exekuce. V současné chvíli lze jen stěží předvídat, jakým způsobem se k tomuto pravidlu a jeho aplikaci v praxi postaví zákonodárce při případných novelizacích zákona či rozhodovací praxe soudů, jejíž význam spolu s novým občanským zákoníkem ne nezanedbatelným způsobem vzroste (§ 13 NOZ[14]).

JUDr. Pavel Holec,
partner a advokát

JUDr. Anna Bartůňková,
advokátka

HOLEC, ZUSKA & Partneři advokáti

Palác Anděl
Radlická 1c/3185
150 00 Praha 5

Tel.: +420 296 325 235
Fax:  +420 296 325 240
e-mail: recepce@holec-advokati.cz

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Viz vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, uveřejněný >>> zde.
[2] NOZ nahrazuje doposud užívaný pojem právního úkonu pojmem právní jednání.
[3] Viz ust. § 545 a násl. NOZ.
[4] Viz novelizované ust. § 18 ZP.
[5] Viz současné ust. § 18 ZP.
[6] Viz novelizované ust. § 20 ZP.
[7] Obdobné platí i pro výpověď a okamžité zrušení vztahu založeného dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr.
[8] Viz novelizované ust. § 144a a § 346d ZP.
[9] Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3330/2011, podle kterého „Započtení je možné, i když jedna ze vzájemných pohledávek nepochází z pracovněprávních vztahů. Uvedené platí i tehdy, představuje-li jedna ze vzájemných pohledávek právo zaměstnance na mzdu, plat nebo odměnu z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Ze subsidiárního užití ustanovení § 581 odst. 1 věty druhé a § 581 odst. 3 obč. zák. v pracovněprávních vztazích vyplývá, že započtení není - s výjimkou dohody účastníků - přípustné proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí. Proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody o pracovní činnosti a na další příjmy z pracovněprávního vztahu uvedené v ustanovení § 299 odst. 1 občanského soudního řádu tedy není jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele přípustné v té části, která odpovídá tzv. základní nepostižitelné částce (§ 278 občanského soudního řádu) a jedné třetině zbytku čisté mzdy, platu, odměny z dohody o pracovní činnosti nebo příjmů uvedených v ustanovení § 299 odst. 1 občanského soudního řádu (§ 279 odst. 1 občanského soudního řádu).“
[10] Viz ust. § 581 ObčZ.
[11] Viz ust. § 278 o.s.ř.
[12] Viz ust. § 276 a násl. o.s.ř.
[13] Viz výkladové stanovisko AKV (III.) ze dne 7. 6. 2010 – část Započtení pohledávky zaměstnavatele vůči mzdě a dalším peněžitým příjmům zaměstnance, k dispozici >>> zde.
[14] Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky (§ 13 NOZ).

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz