Úplné znění zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, se změnami a doplňky provedenými zákonem č. 264/1992 Sb., zákonem České národní rady č. 17/1993 Sb., zákonem č. 292/1993 Sb. a zákonem č. 239/1995 Sb.
Sbírka: 32/1996 | Částka: 12/1996
29.2.1996
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
32
Předseda Poslanecké sněmovny
vyhlašuje
úplné znění zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, se změnami a doplňky provedenými zákonem č. 264/1992 Sb., zákonem České národní rady č. 17/1993 Sb., zákonem č. 292/1993 Sb. a zákonem č. 239/1995 Sb.
Zákon
o soudech a soudcích
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Hlava první
Soustava soudů a hlavní zásady jejich činnosti
§ 1
(1) Soudnictví vykonávají nezávislé soudy České republiky.
(2) Soudy České republiky jsou: Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud”), vrchní soudy, krajské soudy, okresní soudy; v době branné pohotovosti státu též vyšší polní soudy a nižší polní soudy.
(3) Na území hlavního města Prahy vykonává působnost krajského soudu městský soud; působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy.
(4) Působnost okresních soudů mohou v případech stanovených zvláštním zákonem vykonávat i soudy jinak označené.
§ 2
zrušen
§ 3
Úkolem soudů je zejména
a) rozhodovat o právech, povinnostech a právem chráněných zájmech fyzických a právnických osob a státu, pokud zákon nestanoví jinak,
b) rozhodovat o vině obžalovaného a ukládat zákonem stanovené tresty, popřípadě jiná opatření,
c) přezkoumávat zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy, nestanoví-li zákon jinak,
d) přezkoumávat zákonnost rozhodnutí jiných orgánů, pokud tak zákon stanoví.
§ 4
(1) V řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce. Zákony o řízení před soudy stanoví, ve kterých věcech se zúčastňují na rozhodování přísedící a ve kterých věcech rozhoduje samosoudce. Jako samosoudce může rozhodovat jen soudce.
(2) Soudci a přísedící jsou si při rozhodování rovni. Předsedou senátu může být jen soudce.
(3) Kde tento zákon mluví o soudci, rozumí se tím i přísedící, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného.
§ 5
(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni jedině zákonem. Jsou povinni vykládat právní předpisy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jsou povinni rozhodovat nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.
(2) Zákon poskytuje soudcům ochranu před neoprávněnými zásahy do jejich činnosti.
(3) Stát zabezpečuje nezávislost soudců též jejich hmotným zajištěním.
§ 6
(1) Na orgány státní správy soudů se lze obracet se stížnostmi na postup soudu, jen jde-li o průtahy v řízení nebo nevhodné chování soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení před soudem.
(2) Anonymní podání se nevyřizují.
(3) Podrobnosti o stížnostech na postup soudů a o jejich vyřizování stanoví zvláštní zákony.
§ 7
(1) Všichni jsou si před zákonem i před soudem rovni. Každý má právo na ochranu svých práv, svobod a právem chráněných zájmů před soudem, pokud zákon nesvěřuje tuto ochranu jiným orgánům. Soudy rozhodují samy a nezávisle, zda věc, která jim byla předložena k rozhodnutí, patří do jejich pravomoci.
(2) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
(3) Každý může před soudem jednat ve svém mateřském jazyku. Zákon stanoví, kdy náklady spojené s přibráním tlumočníka hradí stát.
§ 8
(1) Řízení před soudy je zásadně ústní a veřejné. Výjimka může být stanovena jen zákonem.
(2) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně.
(3) Předseda senátu rozhoduje o tom, zda je možné v průběhu soudního jednání pořizovat obrazové záznamy nebo uskutečňovat obrazové nebo zvukové přenosy.
§ 8a
Do budovy soudu nebo na místo, kde soud jedná, není dovoleno vstupovat se zbraní;1) tento zákaz se nevztahuje na příslušníky ozbrojených sborů ve službě.
Hlava druhá
Organizace a činnost soudů
Okresní soudy
§ 9
(1) Okresní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy nebo místopředsedů soudu, dalších soudců a přísedících.
(2) Okresní soud rozhoduje v senátech nebo samosoudcem.
(3) Senáty okresního soudu se skládají ze soudce a dvou přísedících.
§ 10
Okresní soudy rozhodují jako soudy prvního stupně, pokud zákony o řízení před soudy nestanoví jinak.
§ 11
Předseda a místopředseda okresního soudu v souladu s rozvrhem práce vykonávají soudnictví náležející okresnímu soudu jako předsedové senátů nebo jako samosoudci. Předseda okresního soudu na základě pravomocných rozhodnutí soudu dává prostřednictvím krajského soudu podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu.
Krajské soudy
§ 12
(1) Krajský soud se skládá z předsedy a místopředsedů soudu, dalších soudců a přísedících.
(2) Krajský soud rozhoduje v senátech; samosoudci rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy.
(3) Senáty krajského soudu se skládají
a) ze soudce a dvou přísedících, jestliže rozhodují jako soudy prvního stupně v trestních věcech,
b) z předsedy a dvou soudců v ostatních případech.
§ 13
(1) Krajské soudy rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, ve kterých rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy. Zákony o řízení před soudy stanoví, kdy krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně.
(2) Další případy rozhodování krajských soudů upravují zákony o řízení před soudy.
§ 14
Předseda a místopředsedové krajského soudu vykonávají v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející krajskému soudu jako předsedové senátů nebo soudci. Předseda krajského soudu na základě pravomocných rozhodnutí soudů dává podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu.
Vrchní soudy
§ 15
(1) Vrchní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy nebo místopředsedů soudu a dalších soudců.
(2) Vrchní soud rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a dvou soudců.
§ 16
Vrchní soudy
a) rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, ve kterých rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy,
b) přezkoumávají zákonnost rozhodnutí jiných orgánů v případech stanovených zákonem,
c) rozhodují v dalších zákonem určených případech.
§ 17 a 18
zrušeny
§ 19
Předseda a místopředsedové vrchního soudu vykonávají v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející vrchnímu soudu jako předsedové senátů nebo soudci. Předseda vrchního soudu na základě pravomocných rozhodnutí soudu dává podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu. Je-li o to požádán Nejvyšším soudem, podává předseda vrchního soudu vyjádření před zaujetím stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů (dále jen „stanoviska”) Nejvyšším soudem nebo jeho kolegii.
§ 20 až 25
zrušeny
Nejvyšší soud
§ 26
Nejvyšší soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu a dalších soudců.
§ 27
(1) Nejvyšší soud rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a dvou soudců. V senátech složených z předsedy senátu a čtyř soudců rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vrchních soudů.
(2) Zrušen.
§ 28
(1) Nejvyšší soud zajišťuje zákonnost rozhodování soudů tím, že
a) rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy,
b) rozhoduje v jiných zákonem určených případech.
(2) Nejvyšší soud dále rozhoduje o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů na území České republiky, vyžaduje-li to zákon nebo mezinárodní smlouva. Rozhoduje též v dalších zákonem určených případech.
(3) Nejvyšší soud sleduje pravomocná rozhodnutí soudů a v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska.
§ 29
(1) Jestliže některá právní otázka vyžaduje sjednocení výkladu, může předseda Nejvyššího soudu navrhnout kolegiu nebo plénu zaujetí stanoviska (§ 28 odst. 1 písm. b)).
(2) Před zaujetím stanoviska si Nejvyšší soud může vyžádat vyjádření předsedů vrchních soudů i představitelů jiných správních úřadů a jiných orgánů a právnických osob.
(3) Podrobnosti upraví jednací řád Nejvyššího soudu.
§ 30
(1) Soudci Nejvyššího soudu tvoří podle úseku své činnosti trestní, občanskoprávní a obchodní kolegia. V čele kolegií jsou předsedové kolegií. Předseda Nejvyššího soudu může se souhlasem pléna sloučit některá kolegia, je-li to vzhledem k náplni jejich činnosti vhodné.
(2) Předsedové kolegií organizují a řídí činnost kolegií. Na základě pravomocných rozhodnutí soudů navrhují kolegiím zaujetí stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů.
(3) Před zaujetím stanoviska si kolegium může vyžádat vyjádření předsedů vrchních soudů i představitelů správních úřadů a jiných orgánů a právnických osob.
§ 31
(1) Plénum Nejvyššího soudu se skládá z předsedy, místopředsedy a ostatních soudců Nejvyššího soudu. Platně se může usnášet za přítomnosti nejméně dvou třetin svých členů.
(2) Zasedání pléna Nejvyššího soudu jsou neveřejná. Zasedání pléna se mohou zúčastnit předsedové vrchních soudů. Na zasedání pléna je možno přizvat i další osoby.
(3) Plénum Nejvyššího soudu zejména
a) usnáší se na jednacím řádu Nejvyššího soudu,
b) zaujímá stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů v otázkách týkajících se více kolegií nebo sporných mezi kolegii,
c) projednává zprávy o účinnosti zákonů a jiných právních předpisů a na jejich podkladě dává podněty k nové právní úpravě.
§ 32
(1) Předseda Nejvyššího soudu vykonává v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející Nejvyššímu soudu jako předseda senátu nebo soudce. Při respektování soudcovské nezávislosti dbá o důstojnost řízení, jiné činnosti soudců Nejvyššího soudu a o dodržování zásad soudcovské etiky. Na základě pravomocných rozhodnutí soudů navrhuje kolegiím nebo plénu zaujetí stanovisek k výkladu zákonů a jiných právních předpisů.
(2) Předseda Nejvyššího soudu svolává plénum tohoto soudu, určuje program jeho jednání a řídí je.
(3) Zrušen.
(4) Místopředseda Nejvyššího soudu zastupuje předsedu způsobem stanoveným v jednacím řádu. V souladu s rozvrhem práce vykonává soudnictví náležející Nejvyššímu soudu jako předseda senátu nebo soudce.
§ 33
Sídla a obvody soudů
(1) Sídlem Nejvyššího soudu je Brno.
(2) Obvod vrchního soudu se sídlem v Praze se shoduje s obvody krajských soudů v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové a Městského soudu v Praze. Obvod vrchního soudu se sídlem v Olomouci se shoduje s obvody krajských soudů v Brně a Ostravě.
(3) Sídla a obvody okresních a krajských soudů určí zvláštní zákon.
(4) Zvláštním zákonem může být
a) zřízen okresní nebo krajský soud pro vyřizování věcí určitého druhu z obvodu jednoho nebo několika okresních nebo krajských soudů a určen jejich název,
b) určeno, že věci určitého druhu z obvodu několika soudů bude vyřizovat jeden okresní soud.
(5) Ministerstvo spravedlnosti České republiky (dále jen „Ministerstvo spravedlnosti”) může obecně závazným právním předpisem zřídit v obvodu okresního nebo krajského soudu jeho pobočku.
Hlava třetí
Ustanovení soudců a přísedících
Oddíl první
Obecná ustanovení
§ 34
Předpoklady pro funkci soudce a přísedícího
(1) Soudcem nebo přísedícím může být ustanoven každý občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude soudcovskou funkci řádně zastávat, v den ustanovení dosáhl věku 25 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce nebo přísedícího a s přidělením k určitému soudu.
(2) Soudce mimo splnění podmínek uvedených v předchozím odstavci musí mít úplné vysokoškolské právnické vzdělání a odbornou justiční zkoušku.
(3) Zvláštní zákon může stanovit další podmínky a postup při přezkoumávání předpokladů a morálních vlastností, potřebných pro funkci soudce.
(4) Zrušen.
(5) Odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, vojenská právní zkouška, notářská zkouška, prokurátorská zkouška, arbitrážní zkouška, závěrečné hodnocení čekatelské praxe a jiné obdobné závěrečné zkoušky vykonané před účinností tohoto zákona mají stejné účinky jako odborná justiční zkouška podle tohoto zákona. Ministr spravedlnosti může uznat advokátní zkoušku a profesní zkoušku na komerčního právníka za odbornou justiční zkoušku podle tohoto zákona.
§ 35
Funkční období soudce a přísedícího
(1) Soudci jsou jmenováni bez časového omezení.
(2) Přísedící jsou voleni na dobu čtyř let.
(3) Způsobilost vykonávat funkci soudce nebo přísedícího začíná dnem složení slibu po ustanovení.
§ 36
zrušen
§ 37
Slib
(1) Po svém ustanovení skládají soudci a přísedící tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit zákony, budu je vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a v souladu s nimi budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.”. Odmítnutí složení slibu má za následek ztrátu funkce.
(2) Složení slibu se neopakuje, jestliže byl přísedící zvolen znovu.
(3) Slib skládají
a) zrušeno,
b) soudci ostatních soudů do rukou ministra spravedlnosti,
c) přísedící okresních a krajských soudů do rukou předsedy toho soudu, k němuž byli zvoleni.
Oddíl druhý
Ustanovení soudců a přísedících
§ 38
(1) Soudce jmenuje prezident republiky.
(2) Volbu přísedících soudů upraví zvláštní zákon.
§ 39
Jmenování soudních funkcionářů
(1) Předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu jmenuje ze soudců prezident republiky.
(2) Předsedy kolegií a předsedy senátů Nejvyššího soudu a předsedy senátů vrchních soudů jmenují předsedové příslušného soudu ze soudců tohoto soudu.
(3) Předsedy a místopředsedy vrchních a krajských soudů, jakož i předsedy a místopředsedy okresních soudů jmenuje ministr spravedlnosti ze soudců jmenovaných pro soudy České republiky.
(4) Předsedy senátů krajských a okresních soudů jmenuje předseda příslušného krajského soudu ze soudců krajského soudu a okresních soudů.
§ 40
Přidělování soudců k výkonu funkce k určitému soudu a přeložení soudce
(1) Soudce přiděluje k výkonu funkce k určitému soudu ministr spravedlnosti na základě jeho předchozího souhlasu (§ 34 odst. 1). Dodatečné odvolání tohoto souhlasu má za následek ztrátu funkce, nelze-li soudce přidělit s jeho souhlasem k jinému soudu.
(2) Ministr spravedlnosti může přeložit soudce na jiný soud téhož stupně nebo na vyšší soud jen s jeho souhlasem.
(3) Na soud nižšího stupně může ministr spravedlnosti přeložit soudce jen na jeho žádost.
(4) Nelze-li řádný výkon soudnictví zajistit postupem podle odstavců 2 a 3, může ministr spravedlnosti po vyjádření předsedy soudu, k němuž je soudce přidělen k výkonu funkce, přeložit soudce i bez jeho souhlasu nebo žádosti na jiný soud, dojde-li zákonem ke změně v organizaci soudů nebo změně obvodů soudů.
(5) Podle odstavce 4 lze soudce soudu dotčeného zákonnou změnou podle odstavce 4 přeložit pouze na jiný soud téhož stupně v rámci obvodu soudu o jeden stupeň vyššího anebo na soud o jeden stupeň nižší v obvodu soudu, k němuž je soudce k výkonu funkce přidělen. Přeložit soudce podle odstavce 4 lze pouze do šesti měsíců od účinnosti zákona, který zakládá důvod pro toto rozhodnutí; z téhož důvodu nelze soudce přeložit opakovaně.
(6) Základní plat náležející soudci podle zvláštního zákona,2) který byl přeložen k výkonu funkce k jinému soudu podle odstavce 4, mu zůstává zachován.
(7) Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti podle odstavce 4 lze podat podle zvláštních předpisů3) opravný prostředek k Nejvyššímu soudu.
(8) Bez souhlasu nebo bez žádosti může být soudce přeložen na jiný soud téhož stupně nebo na nižší soud též pravomocným rozhodnutím kárného soudu.
(9) Přidělit nebo přeložit soudce k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu může ministr spravedlnosti jen se souhlasem předsedy tohoto soudu. Souhlas předsedy Nejvyššího soudu se vyžaduje též k přeložení soudce tohoto soudu k nižšímu soudu (odstavec 3).
Dočasné přidělení soudce
§ 41
(1) Pro řádný chod soudnictví je možno soudce dočasně přidělit
a) k výkonu soudcovské činnosti k soudu vyššího stupně,
b) k výkonu soudcovské činnosti u okresního soudu v obvodu krajského soudu, jde-li o soudce krajského soudu,
c) k výkonu soudcovské činnosti u jiného okresního soudu v obvodu krajského soudu, jde-li o soudce okresního soudu.
Dočasně lze přidělit soudce k jinému soudu pouze s jeho souhlasem.
(2) Se souhlasem soudce je možno soudce dočasně přidělit
a) k využití zkušeností k Ministerstvu spravedlnosti,
b) soudce okresního nebo krajského soudu k výkonu soudcovské činnosti k okresnímu soudu mimo obvod krajského soudu nebo k jinému krajskému soudu,
c) soudce vrchního soudu k výkonu soudcovské činnosti k jinému vrchnímu soudu.
(3) Doba dočasného přidělení soudce nesmí přesahovat jeden rok v období tří roků s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a).
§ 42
(1) O dočasném přidělení rozhoduje
a) ministr spravedlnosti, jde-li o dočasné přidělení soudců k Ministerstvu spravedlnosti nebo k Nejvyššímu soudu,
b) ministr spravedlnosti, jde-li o dočasné přidělení k okresnímu soudu mimo obvod krajského soudu nebo k jinému krajskému anebo k vrchnímu soudu,
c) zrušeno,
d) zrušeno,
e) zrušeno,
f) předseda krajského soudu v ostatních případech.
(2) V případech uvedených v odstavci 1 písm. a), s výjimkou přidělení k Ministerstvu spravedlnosti, je třeba k přidělení soudce souhlasu vedoucího orgánu, k němuž má být soudce dočasně přidělen.
§ 43
zrušen
Hlava čtvrtá
Zánik funkce soudce a funkce přísedícího
§ 44
Odvolání z funkce soudce
(1) Pravomocným rozhodnutím kárného soudu může být soudce z funkce uvedené v § 38 odvolán, jestliže závažným způsobem porušil své soudcovské povinnosti.
(2) Návrh na odvolání z funkce soudců podává ministr spravedlnosti.
(3) Zrušen.
(4) Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o odvolání, jeho funkce zaniká.
§ 45
Vzdání se funkce soudce
Soudce se může vzdát své funkce uvedené v § 38. Funkce soudce zaniká uplynutím tří kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno orgánu, který soudce jmenoval.
§ 46
Zproštění funkce soudce
(1) Proti své vůli může být soudce své funkce uvedené v § 38 zproštěn, jestliže
a) pravomocným rozhodnutím kárného soudu bylo zjištěno, že jeho zdravotní stav mu trvale nedovoluje řádně vykonávat soudcovské povinnosti,
b) dosáhl věku 65 let.
(2) Zrušen.
(3) O zproštění funkce soudce rozhoduje ministr spravedlnosti; o zproštění funkce přísedícího rozhoduje orgán, který přísedícího do funkce zvolil (§ 38).
(4) Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o zproštění, jeho funkce zaniká.
§ 47
Zánik funkce soudce ze zákona
Soudce pozbývá své funkce dnem právní moci rozsudku, kterým byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo kterým byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena.
§ 48
Pozbude-li soudce nebo přísedící státní občanství České republiky, má to za následek ztrátu funkce.
§ 49
Dočasné zproštění výkonu funkce soudce
(1) Soudce, který je trestně stíhán nebo proti němuž se vede kárné řízení z důvodu, pro který může být odvolán nebo má být zproštěn funkce podle § 46 odst. 1 písm. a), může být až do zániku funkce podle § 47 nebo do rozhodnutí o odvolání nebo o zproštění dočasně výkonu funkce soudce zproštěn.
(2) O dočasném zproštění výkonu funkce soudce rozhoduje ministr spravedlnosti; jde-li o soudce Nejvyššího soudu, činí tak po dohodě s předsedou tohoto soudu.
§ 50
Zproštění, uvolnění a odvolání soudních funkcionářů
(1) Soudce bude na svou žádost zproštěn funkce uvedené v § 39. O zproštění rozhoduje orgán, který soudce do této funkce jmenoval.
(2) Soudce může být uvolněn z funkce předsedy a místopředsedy soudu a předsedy kolegia Nejvyššího soudu tím, kdo jej do této funkce jmenoval.
(3) Předseda senátu může být z funkce odvolán jen pravomocným rozhodnutím kárného soudu.
(4) Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o zproštění, uvolnění nebo odvolání z funkce, do které byl jmenován, jeho funkce zaniká.
(5) Zproštění, uvolnění nebo odvolání z funkce uvedené v § 39 nemá za následek ztrátu funkce soudce (§ 38).
§ 51
(1) Jestliže byl soudce zproštěn funkce podle § 46 odst. 1 písm. a), náleží mu po dobu tří měsíců od zániku jeho funkce vyrovnání ve výši dosavadního platu, popřípadě ve výši rozdílu mezi dosavadním platem a výdělkem, kterého dosahuje na novém pracovním místě. Vyrovnání mu nenáleží, má-li nárok na starobní nebo invalidní důchod. Částka vyrovnání se sníží o částečný invalidní důchod, který byl soudci přiznán.
(2) Jestliže byl soudce zproštěn nebo uvolněn z funkce uvedené v § 39 nebo jestliže byl podle tohoto ustanovení jmenován do nižší funkce, náleží mu po dobu tří měsíců vyrovnání rozdílu mezi výší dosavadního funkčního platu a nového platu. Vyrovnání mu nenáleží, jestliže byl z funkce uvolněn proto, že byl pravomocně kárně postižen.
Hlava pátá
Postavení soudců a přísedících
§ 52
(1) Funkce soudce a přísedícího je veřejnou funkcí.
(2) Na vztahy vyplývající z výkonu funkce soudce se vztahují, pokud tento zákon nestanoví něco jiného, ustanovení zákoníku práce. Pracovní vztah vzniká dnem, který je stanoven k nástupu do funkce, a zaniká dnem zániku funkce soudce podle tohoto zákona.
(3) Funkce soudce a přísedícího je neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu České republiky a s jakoukoli funkcí ve veřejné správě.
(4) Soudce nesmí dále zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké za předpokladu, že taková činnost nenarušuje důstojnost soudcovské funkce nebo neohrožuje důvěru a nezávislost a nestrannost soudnictví. Toto ustanovení se nevztahuje na přísedícího.
(5) Pedagogickou činností podle odstavce 4 se rozumí přednášková nebo jiná vzdělávací činnost vykonávaná pro Ministerstvo spravedlnosti, soudy a státní zastupitelství, nebo z jejich pověření, a obdobná činnost vykonávaná na vysokých školách nebo v rámci soustavy základních a středních škol.
(6) Platové poměry soudců upraví zvláštní zákon.
§ 53
zrušen
§ 54
Základní povinnosti soudců
(1) Soudci jsou povinni vykonávat svědomitě své povinnosti, zvyšovat si své odborné znalosti a při výkonu funkce i v občanském životě dodržovat soudcovskou etiku a zdržet se všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.
(2) Soudci nejsou oprávněni ke stávce ani k jinému znemožňování činnosti soudnictví.
(3) Soudci jsou povinni zachovávat mlčenlivost, a to i po zániku soudcovské funkce, o věcech, o kterých se dozvěděli ve své úřední činnosti, pokud nebyli této povinnosti zproštěni ze zákona nebo osobou k tomu povolanou; k zproštění z vážných důvodů je oprávněn předseda soudu, a jde-li o předsedu soudu, předseda jeho bezprostředně vyššího soudu, jde-li o předsedu Nejvyššího soudu, předseda vlády České republiky.
§ 55
Podmínky trestního stíhání
(1) Pro činy spáchané při výkonu soudcovské funkce nebo v souvislosti s výkonem této funkce je možno soudce a přísedícího trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem orgánu, který je jmenoval nebo zvolil.
(2) Orgán, který zahájil trestní stíhání proti soudci nebo přísedícímu, vyrozumí o tom předsedu příslušného soudu, a jde-li o soudce, též ústřední orgán, který vykonává správu příslušného soudu.
§ 56
Kárná odpovědnost soudců
Kárnou odpovědnost soudců upravuje zvláštní zákon.
§ 57
Odpovědnost za škodu způsobenou výkonem soudcovské funkce
Za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem soudu odpovídá stát. Zvláštní zákon stanoví, kdy a v jaké míře může stát vymáhat tuto škodu na soudci.
§ 58
Zvláštní zákon upraví působnost profesních zájmových organizací soudců v otázkách upravených tímto zákonem.
Některá ustanovení o postavení přísedících
§ 59
Povolávání k soudnímu jednání
(1) Přísedící se povolávají k výkonu funkce přísedícího na dobu zpravidla nepřesahující 12 dní v roce; prodloužení této doby je přípustné.
(2) Zrušen.
§ 60
Náhrady za vykonávání funkce přísedícího
(1) Přísedícím, kteří jsou v pracovním poměru, přísluší za dobu, po kterou vykonávají funkci přísedícího nebo plní jiné povinnosti spojené s touto funkcí, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Náhradu mzdy je povinen poskytovat stát.
(2) Přísedícím, kteří nejsou v pracovním poměru, nahrazuje ušlý výdělek za dobu výkonu funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí stát. Způsob a výši náhrady stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
(3) Stát hradí přísedícím hotové výdaje, které vzniknou vykonáváním funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí. Způsob náhrad stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
(4) Přísedícím přísluší mimo náhrady podle předchozích odstavců za každý den jednání paušální náhrada za výkon jejich funkce. Tuto paušální náhradu vyplácí stát ve výši, kterou určí Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
Hlava šestá
Justiční čekatelé
§ 61
Přípravná služba justičních čekatelů
Účelem přípravné služby je odborně připravit justiční čekatele pro výkon funkce soudce. Přípravná služba justičních čekatelů trvá tři roky. Ministr spravedlnosti může na žádost justičního čekatele zčásti započítat do přípravné služby dobu právnické činnosti v jiném pracovním nebo obdobném poměru, jestliže čekatel získal za jejího trvání zkušenosti potřebné pro výkon funkce soudce. Zkrácení čekatelské praxe nemůže přesahovat dva roky.
§ 62
(1) Do pracovního poměru justičního čekatele může být přijat jen ten, kdo splňuje předpoklady pro funkci soudce (§ 34 odst. 1, 2 a 3) s výjimkou věku, zkušeností a odborné justiční zkoušky.
(2) Justiční čekatelé jsou oprávněni vykonávat pod dozorem soudce jednoduché úkony vyhrazené samosoudci, které určí Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
(3) Justiční čekatelé jsou povinni, a to i po skončení přípravné služby, zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděli při výkonu své činnosti, ve stejném rozsahu jako soudci. Zprostit této povinnosti je může předseda krajského soudu z vážných důvodů.
(4) Zrušen.
(5) Justiční čekatel skládá při nástupu do práce do rukou předsedy příslušného krajského soudu tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit zákony, budu se svědomitě připravovat na výkon soudcovské funkce a osvojím si zásady soudcovské etiky.”.
(6) Platové poměry justičních čekatelů upraví zvláštní zákon.
§ 63
Odborná justiční zkouška
Po skončení přípravné služby jsou justiční čekatelé povinni podrobit se odborné justiční zkoušce, jejímž účelem je zjistit, zda má justiční čekatel potřebné vědomosti a je dostatečně připraven na to, aby mohl zastávat funkci soudce.
Hlava sedmá
Ustanovení přechodná a závěrečná
Opatření k začlenění hospodářské arbitráže do soudnictví
§ 64
(1) Státní arbitři, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto ustanovení soudci podle tohoto zákona, jestliže mají úplné vysokoškolské právnické vzdělání, byli ke dni účinnosti tohoto zákona ustanoveni státními arbitry podle dřívějších předpisů, dosáhli předepsaného věku a souhlasí s ustanovením do funkce soudce (§ 34 odst. 1).
(2) Podmínkou výkonu funkce soudce je složení slibu podle tohoto zákona (§ 35 odst. 3, § 37 odst. 1). Slib lze složit písemně.
(3) Soudci podle odstavce 1 se přidělují k výkonu funkce:
a) ke krajským soudům v sídlech krajských státních arbitráží, u nichž byli státními arbitry,
b) k nejvyššímu soudu příslušné republiky, pokud byli státními arbitry u Státní arbitráže České republiky a u Státní arbitráže Slovenské republiky,
c) k Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky, pokud byli státními arbitry u Státní arbitráže České a Slovenské Federativní Republiky.
(4) Z vážných důvodů může ministr spravedlnosti příslušné republiky rozhodnout o jiném přidělení než v odstavci 3 písm. a) a b). Týká-li se změna přidělení nejvyššího soudu republiky, rozhodne ministr spravedlnosti příslušné republiky po dohodě s předsedou tohoto soudu. O jiném přidělení soudce, který byl státním arbitrem u Státní arbitráže České a Slovenské Federativní Republiky, rozhoduje předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky po dohodě s ministrem spravedlnosti příslušné republiky. Ustanovení § 40 odst. 1 se použije přiměřeně.
(5) Ustanovení § 67 a 68 se u soudců, jejichž funkce vznikla podle odstavce 1, použijí přiměřeně.
§ 65
(1) Arbitrážní čekatelé, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona justičními čekateli. Doba arbitrážní čekatelské praxe se jim započítává do přípravné služby justičního čekatele.
(2) Ostatní pracovníci, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají pracovníky soudů ve funkcích odpovídajících jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení.
(3) O přidělení arbitrážních čekatelů a ostatních pracovníků hospodářské arbitráže k jednotlivým soudům se použijí přiměřeně ustanovení § 64 odst. 3 a 4.
§ 66
Majetek a závazky Státní arbitráže České a Slovenské Federativní Republiky přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky, majetek a závazky Státní arbitráže České republiky na Ministerstvo spravedlnosti České republiky a majetek a závazky Státní arbitráže Slovenské republiky na Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky.
Zvláštní ustanovení o odvolání a přeložení soudce
§ 67
(1) Návrh na odvolání soudce (§ 44 odst. 2) lze podat ve lhůtě do 31. 12. 1993 také proto, že v době od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 svým rozhodováním porušil povinnosti, které měl jako nezávislý soudce plnit, nebo neoprávněně zasahoval do nezávislého a nestranného rozhodování soudů.
(2) Soudce lze též odvolat z důvodů uvedených ve zvláštním zákoně, který stanoví podmínky, postup a způsob odvolání soudce.
§ 68
(1) Návrh na odvolání soudce (§ 44 odst. 2) lze podat ve lhůtě do 31. 12. 1993 též proto, že je pro výkon funkce soudce odborně nezpůsobilý.
(2) Není-li soudce soudu vyššího stupně dostatečně odborně způsobilý pro zastávání funkce, lze jej ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona přeložit na soud nižšího stupně (§ 40).
Úprava poměru soudců ustanovených podle dosavadních předpisů
§ 69
(1) Soudci ustanovení do funkce podle dosavadních předpisů po 1. lednu 1990 se dnem účinnosti tohoto zákona považují za soudce ustanovené podle tohoto zákona.
(2) Soudci ustanovení do funkce podle dosavadních předpisů před 1. lednem 1990 musí být ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona ustanoveni do funkce podle tohoto zákona, jinak jejich funkce zaniká. Ustanovení § 51 odst. 1 se použije přiměřeně.
(3) Ustanovení odstavce 2 platí rovněž pro státní arbitry (§ 64) ustanovené před 1. lednem 1990.
(4) Soudcům ustanoveným do funkce podle dosavadních předpisů před 1. lednem 1990 neskončí funkční období před uplynutím dvanácti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.
(5) Ustanovení § 40 odst. 1 se nepoužije.
§ 70
(1) Soudci z lidu zvolení do funkce podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona považují za přísedící podle tohoto zákona na funkční období, na které byli jako soudci z lidu zvoleni.
(2) Pokud jiné předpisy mluví o soudcích z lidu, rozumějí se tím přísedící podle tohoto zákona.
§ 71
Jmenování soudců v přechodném období
Splňuje-li podmínky uvedené v § 34 odst. 1, může být v době pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona jmenován soudcem též občan, který má úplné vysokoškolské právnické vzdělání a který svou nejméně šestiletou právní praxí nebo vědeckou nebo pedagogickou činností v oboru práva a úspěšným složením justiční zkoušky prokázal způsobilost k výkonu soudcovské funkce.
§ 72
Zkrácení přípravné služby justičních čekatelů
V době pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona může ministr spravedlnosti na žádost justičního čekatele zkrátit dobu trvání přípravné služby (§ 61), nikoli však na dobu kratší dvou let, jestliže justiční čekatel vynikajícími výsledky práce prokazuje odbornou způsobilost pro výkon soudcovské funkce.
§ 73
Zrušovací ustanovení
Zrušují se:
1. zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců;
2. článek 5 zákona č. 29/1968 Sb., o změnách některých zákonů v souvislosti s úpravou postavení Národního výboru hlavního města Slovenska Bratislavy;
3. zákon č. 156/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1964 Sb.;
4. čl. I zákona č. 29/1978 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o organizaci soudů a o volbách soudců, zákon o prokuratuře, trestní řád a notářský řád;
5. článek I a II zákona č. 196/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců, a zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře;
6. vyhláška ministra spravedlnosti České republiky č. 74/1974 Sb., jíž se určuje pro vyřizování sporů z mezinárodní přepravy zboží na území hlavního města Prahy Obvodní soud pro Prahu 2.
§ 74
1. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1991 s výjimkou ustanovení § 64 až 66, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1992.
2. Ustanovení § 33 odst. 1 bude provedeno nejpozději do 31. prosince 1992.
Zákon č. 264/1992 Sb. ze dne 28. dubna 1992, kterým se mění a doplňuje občanský zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) a mění a doplňují některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993, zákon České národní rady č. 17/1993 Sb. ČR ze dne 21. prosince 1992, kterým se mění a doplňuje zákon č. 335/1991 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993 s výjimkou ustanovení bodu 69, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1994, zákon č. 292/1993 Sb. ČR ze dne 10. listopadu 1993, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1994, zákon č. 239/1995 Sb. ČR ze dne 27. září 1995, kterým se mění a doplňuje zákon č. 335/1991 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996.
1. Čl. XII zákona č. 264/1992 Sb. zní:
Čl. XII
(1) Zrušuje se zákon č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
(2) Zvláštní zákony stanoví, kdo vykonává činnosti náležející podle dosavadních předpisů do působnosti státních notářství.
(3) Okresní soud, v jehož obvodu působilo státní notářství, převezme dnem účinnosti tohoto zákona spisy, písemnosti, předměty, úschovy, evidenční pomůcky a úřední razítka státního notářství, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
(4) Zrušuje se vládní nařízení č. 15/1953 Sb., o ověřování listin a podpisů na listinách národními výbory.
2. Čl. II zákona České národní rady č. 17/1993 Sb. ČR zní:
Čl. II
1. Dnem účinnosti tohoto zákona zahájí svou činnost Vrchní soud v Praze.
2. Vrchní soud v Olomouci zahájí svou činnost dnem, který stanoví zvláštní zákon; do té doby vykonává jeho působnost Vrchní soud v Praze.
3. Soudci přidělení k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu se stávají dnem účinnosti tohoto zákona soudci přidělenými k výkonu funkce k Vrchnímu soudu v Praze ve funkcích odpovídajících jejich dosavadním funkcím podle § 39.
4. Pracovníci Nejvyššího soudu, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru k Nejvyššímu soudu, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají pracovníky Vrchního soudu v Praze ve funkcích odpovídajících jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení.
5. Ustanovení tohoto zákona, pokud se vztahují na činnost vojenských soudů a postavení vojenských soudců a přísedících vojenských soudů, pozbývají účinnosti dnem 31. prosince 1993. Pokud k tomuto dni vojenský soudce souhlasí s přidělením k určitému soudu téhož stupně, považuje se tento souhlas za souhlas s přidělením k určitému soudu podle § 34 odst. 1. Jinak jeho funkce podle § 38 zaniká.
6. Do doby jmenování předsedy nebo místopředsedy Nejvyššího soudu pověří ministr spravedlnosti výkonem funkce předsedy tohoto soudu některého ze soudců tohoto soudu.
7. Věci projednávané Nejvyšším soudem České a Slovenské Federativní Republiky, v nichž nebude rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o uznání cizího rozhodnutí, převezme Nejvyšší soud, má-li na území České republiky bydliště nebo pobyt osoba, jíž se rozhodnutí týká, popřípadě převezme další tyto věci určené uvážením Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky s přihlédnutím k právnímu zájmu osoby, jíž se rozhodnutí týká.
Uhde v. r.
1) § 2 odst. 1 zákona č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu.
2) Zákon č. 236/1995 Sb. ČR, o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců.
3) § 250l a násl. občanského soudního řádu.
Předseda Poslanecké sněmovny
vyhlašuje
úplné znění zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, se změnami a doplňky provedenými zákonem č. 264/1992 Sb., zákonem České národní rady č. 17/1993 Sb., zákonem č. 292/1993 Sb. a zákonem č. 239/1995 Sb.
Zákon
o soudech a soudcích
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Hlava první
Soustava soudů a hlavní zásady jejich činnosti
§ 1
(1) Soudnictví vykonávají nezávislé soudy České republiky.
(2) Soudy České republiky jsou: Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud”), vrchní soudy, krajské soudy, okresní soudy; v době branné pohotovosti státu též vyšší polní soudy a nižší polní soudy.
(3) Na území hlavního města Prahy vykonává působnost krajského soudu městský soud; působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy.
(4) Působnost okresních soudů mohou v případech stanovených zvláštním zákonem vykonávat i soudy jinak označené.
§ 2
zrušen
§ 3
Úkolem soudů je zejména
a) rozhodovat o právech, povinnostech a právem chráněných zájmech fyzických a právnických osob a státu, pokud zákon nestanoví jinak,
b) rozhodovat o vině obžalovaného a ukládat zákonem stanovené tresty, popřípadě jiná opatření,
c) přezkoumávat zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy, nestanoví-li zákon jinak,
d) přezkoumávat zákonnost rozhodnutí jiných orgánů, pokud tak zákon stanoví.
§ 4
(1) V řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce. Zákony o řízení před soudy stanoví, ve kterých věcech se zúčastňují na rozhodování přísedící a ve kterých věcech rozhoduje samosoudce. Jako samosoudce může rozhodovat jen soudce.
(2) Soudci a přísedící jsou si při rozhodování rovni. Předsedou senátu může být jen soudce.
(3) Kde tento zákon mluví o soudci, rozumí se tím i přísedící, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného.
§ 5
(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni jedině zákonem. Jsou povinni vykládat právní předpisy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jsou povinni rozhodovat nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.
(2) Zákon poskytuje soudcům ochranu před neoprávněnými zásahy do jejich činnosti.
(3) Stát zabezpečuje nezávislost soudců též jejich hmotným zajištěním.
§ 6
(1) Na orgány státní správy soudů se lze obracet se stížnostmi na postup soudu, jen jde-li o průtahy v řízení nebo nevhodné chování soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení před soudem.
(2) Anonymní podání se nevyřizují.
(3) Podrobnosti o stížnostech na postup soudů a o jejich vyřizování stanoví zvláštní zákony.
§ 7
(1) Všichni jsou si před zákonem i před soudem rovni. Každý má právo na ochranu svých práv, svobod a právem chráněných zájmů před soudem, pokud zákon nesvěřuje tuto ochranu jiným orgánům. Soudy rozhodují samy a nezávisle, zda věc, která jim byla předložena k rozhodnutí, patří do jejich pravomoci.
(2) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
(3) Každý může před soudem jednat ve svém mateřském jazyku. Zákon stanoví, kdy náklady spojené s přibráním tlumočníka hradí stát.
§ 8
(1) Řízení před soudy je zásadně ústní a veřejné. Výjimka může být stanovena jen zákonem.
(2) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně.
(3) Předseda senátu rozhoduje o tom, zda je možné v průběhu soudního jednání pořizovat obrazové záznamy nebo uskutečňovat obrazové nebo zvukové přenosy.
§ 8a
Do budovy soudu nebo na místo, kde soud jedná, není dovoleno vstupovat se zbraní;1) tento zákaz se nevztahuje na příslušníky ozbrojených sborů ve službě.
Hlava druhá
Organizace a činnost soudů
Okresní soudy
§ 9
(1) Okresní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy nebo místopředsedů soudu, dalších soudců a přísedících.
(2) Okresní soud rozhoduje v senátech nebo samosoudcem.
(3) Senáty okresního soudu se skládají ze soudce a dvou přísedících.
§ 10
Okresní soudy rozhodují jako soudy prvního stupně, pokud zákony o řízení před soudy nestanoví jinak.
§ 11
Předseda a místopředseda okresního soudu v souladu s rozvrhem práce vykonávají soudnictví náležející okresnímu soudu jako předsedové senátů nebo jako samosoudci. Předseda okresního soudu na základě pravomocných rozhodnutí soudu dává prostřednictvím krajského soudu podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu.
Krajské soudy
§ 12
(1) Krajský soud se skládá z předsedy a místopředsedů soudu, dalších soudců a přísedících.
(2) Krajský soud rozhoduje v senátech; samosoudci rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy.
(3) Senáty krajského soudu se skládají
a) ze soudce a dvou přísedících, jestliže rozhodují jako soudy prvního stupně v trestních věcech,
b) z předsedy a dvou soudců v ostatních případech.
§ 13
(1) Krajské soudy rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, ve kterých rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy. Zákony o řízení před soudy stanoví, kdy krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně.
(2) Další případy rozhodování krajských soudů upravují zákony o řízení před soudy.
§ 14
Předseda a místopředsedové krajského soudu vykonávají v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející krajskému soudu jako předsedové senátů nebo soudci. Předseda krajského soudu na základě pravomocných rozhodnutí soudů dává podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu.
Vrchní soudy
§ 15
(1) Vrchní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy nebo místopředsedů soudu a dalších soudců.
(2) Vrchní soud rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a dvou soudců.
§ 16
Vrchní soudy
a) rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, ve kterých rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy,
b) přezkoumávají zákonnost rozhodnutí jiných orgánů v případech stanovených zákonem,
c) rozhodují v dalších zákonem určených případech.
§ 17 a 18
zrušeny
§ 19
Předseda a místopředsedové vrchního soudu vykonávají v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející vrchnímu soudu jako předsedové senátů nebo soudci. Předseda vrchního soudu na základě pravomocných rozhodnutí soudu dává podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu. Je-li o to požádán Nejvyšším soudem, podává předseda vrchního soudu vyjádření před zaujetím stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů (dále jen „stanoviska”) Nejvyšším soudem nebo jeho kolegii.
§ 20 až 25
zrušeny
Nejvyšší soud
§ 26
Nejvyšší soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu a dalších soudců.
§ 27
(1) Nejvyšší soud rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a dvou soudců. V senátech složených z předsedy senátu a čtyř soudců rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vrchních soudů.
(2) Zrušen.
§ 28
(1) Nejvyšší soud zajišťuje zákonnost rozhodování soudů tím, že
a) rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy,
b) rozhoduje v jiných zákonem určených případech.
(2) Nejvyšší soud dále rozhoduje o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů na území České republiky, vyžaduje-li to zákon nebo mezinárodní smlouva. Rozhoduje též v dalších zákonem určených případech.
(3) Nejvyšší soud sleduje pravomocná rozhodnutí soudů a v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska.
§ 29
(1) Jestliže některá právní otázka vyžaduje sjednocení výkladu, může předseda Nejvyššího soudu navrhnout kolegiu nebo plénu zaujetí stanoviska (§ 28 odst. 1 písm. b)).
(2) Před zaujetím stanoviska si Nejvyšší soud může vyžádat vyjádření předsedů vrchních soudů i představitelů jiných správních úřadů a jiných orgánů a právnických osob.
(3) Podrobnosti upraví jednací řád Nejvyššího soudu.
§ 30
(1) Soudci Nejvyššího soudu tvoří podle úseku své činnosti trestní, občanskoprávní a obchodní kolegia. V čele kolegií jsou předsedové kolegií. Předseda Nejvyššího soudu může se souhlasem pléna sloučit některá kolegia, je-li to vzhledem k náplni jejich činnosti vhodné.
(2) Předsedové kolegií organizují a řídí činnost kolegií. Na základě pravomocných rozhodnutí soudů navrhují kolegiím zaujetí stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů.
(3) Před zaujetím stanoviska si kolegium může vyžádat vyjádření předsedů vrchních soudů i představitelů správních úřadů a jiných orgánů a právnických osob.
§ 31
(1) Plénum Nejvyššího soudu se skládá z předsedy, místopředsedy a ostatních soudců Nejvyššího soudu. Platně se může usnášet za přítomnosti nejméně dvou třetin svých členů.
(2) Zasedání pléna Nejvyššího soudu jsou neveřejná. Zasedání pléna se mohou zúčastnit předsedové vrchních soudů. Na zasedání pléna je možno přizvat i další osoby.
(3) Plénum Nejvyššího soudu zejména
a) usnáší se na jednacím řádu Nejvyššího soudu,
b) zaujímá stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů v otázkách týkajících se více kolegií nebo sporných mezi kolegii,
c) projednává zprávy o účinnosti zákonů a jiných právních předpisů a na jejich podkladě dává podněty k nové právní úpravě.
§ 32
(1) Předseda Nejvyššího soudu vykonává v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející Nejvyššímu soudu jako předseda senátu nebo soudce. Při respektování soudcovské nezávislosti dbá o důstojnost řízení, jiné činnosti soudců Nejvyššího soudu a o dodržování zásad soudcovské etiky. Na základě pravomocných rozhodnutí soudů navrhuje kolegiím nebo plénu zaujetí stanovisek k výkladu zákonů a jiných právních předpisů.
(2) Předseda Nejvyššího soudu svolává plénum tohoto soudu, určuje program jeho jednání a řídí je.
(3) Zrušen.
(4) Místopředseda Nejvyššího soudu zastupuje předsedu způsobem stanoveným v jednacím řádu. V souladu s rozvrhem práce vykonává soudnictví náležející Nejvyššímu soudu jako předseda senátu nebo soudce.
§ 33
Sídla a obvody soudů
(1) Sídlem Nejvyššího soudu je Brno.
(2) Obvod vrchního soudu se sídlem v Praze se shoduje s obvody krajských soudů v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové a Městského soudu v Praze. Obvod vrchního soudu se sídlem v Olomouci se shoduje s obvody krajských soudů v Brně a Ostravě.
(3) Sídla a obvody okresních a krajských soudů určí zvláštní zákon.
(4) Zvláštním zákonem může být
a) zřízen okresní nebo krajský soud pro vyřizování věcí určitého druhu z obvodu jednoho nebo několika okresních nebo krajských soudů a určen jejich název,
b) určeno, že věci určitého druhu z obvodu několika soudů bude vyřizovat jeden okresní soud.
(5) Ministerstvo spravedlnosti České republiky (dále jen „Ministerstvo spravedlnosti”) může obecně závazným právním předpisem zřídit v obvodu okresního nebo krajského soudu jeho pobočku.
Hlava třetí
Ustanovení soudců a přísedících
Oddíl první
Obecná ustanovení
§ 34
Předpoklady pro funkci soudce a přísedícího
(1) Soudcem nebo přísedícím může být ustanoven každý občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude soudcovskou funkci řádně zastávat, v den ustanovení dosáhl věku 25 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce nebo přísedícího a s přidělením k určitému soudu.
(2) Soudce mimo splnění podmínek uvedených v předchozím odstavci musí mít úplné vysokoškolské právnické vzdělání a odbornou justiční zkoušku.
(3) Zvláštní zákon může stanovit další podmínky a postup při přezkoumávání předpokladů a morálních vlastností, potřebných pro funkci soudce.
(4) Zrušen.
(5) Odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, vojenská právní zkouška, notářská zkouška, prokurátorská zkouška, arbitrážní zkouška, závěrečné hodnocení čekatelské praxe a jiné obdobné závěrečné zkoušky vykonané před účinností tohoto zákona mají stejné účinky jako odborná justiční zkouška podle tohoto zákona. Ministr spravedlnosti může uznat advokátní zkoušku a profesní zkoušku na komerčního právníka za odbornou justiční zkoušku podle tohoto zákona.
§ 35
Funkční období soudce a přísedícího
(1) Soudci jsou jmenováni bez časového omezení.
(2) Přísedící jsou voleni na dobu čtyř let.
(3) Způsobilost vykonávat funkci soudce nebo přísedícího začíná dnem složení slibu po ustanovení.
§ 36
zrušen
§ 37
Slib
(1) Po svém ustanovení skládají soudci a přísedící tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit zákony, budu je vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a v souladu s nimi budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.”. Odmítnutí složení slibu má za následek ztrátu funkce.
(2) Složení slibu se neopakuje, jestliže byl přísedící zvolen znovu.
(3) Slib skládají
a) zrušeno,
b) soudci ostatních soudů do rukou ministra spravedlnosti,
c) přísedící okresních a krajských soudů do rukou předsedy toho soudu, k němuž byli zvoleni.
Oddíl druhý
Ustanovení soudců a přísedících
§ 38
(1) Soudce jmenuje prezident republiky.
(2) Volbu přísedících soudů upraví zvláštní zákon.
§ 39
Jmenování soudních funkcionářů
(1) Předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu jmenuje ze soudců prezident republiky.
(2) Předsedy kolegií a předsedy senátů Nejvyššího soudu a předsedy senátů vrchních soudů jmenují předsedové příslušného soudu ze soudců tohoto soudu.
(3) Předsedy a místopředsedy vrchních a krajských soudů, jakož i předsedy a místopředsedy okresních soudů jmenuje ministr spravedlnosti ze soudců jmenovaných pro soudy České republiky.
(4) Předsedy senátů krajských a okresních soudů jmenuje předseda příslušného krajského soudu ze soudců krajského soudu a okresních soudů.
§ 40
Přidělování soudců k výkonu funkce k určitému soudu a přeložení soudce
(1) Soudce přiděluje k výkonu funkce k určitému soudu ministr spravedlnosti na základě jeho předchozího souhlasu (§ 34 odst. 1). Dodatečné odvolání tohoto souhlasu má za následek ztrátu funkce, nelze-li soudce přidělit s jeho souhlasem k jinému soudu.
(2) Ministr spravedlnosti může přeložit soudce na jiný soud téhož stupně nebo na vyšší soud jen s jeho souhlasem.
(3) Na soud nižšího stupně může ministr spravedlnosti přeložit soudce jen na jeho žádost.
(4) Nelze-li řádný výkon soudnictví zajistit postupem podle odstavců 2 a 3, může ministr spravedlnosti po vyjádření předsedy soudu, k němuž je soudce přidělen k výkonu funkce, přeložit soudce i bez jeho souhlasu nebo žádosti na jiný soud, dojde-li zákonem ke změně v organizaci soudů nebo změně obvodů soudů.
(5) Podle odstavce 4 lze soudce soudu dotčeného zákonnou změnou podle odstavce 4 přeložit pouze na jiný soud téhož stupně v rámci obvodu soudu o jeden stupeň vyššího anebo na soud o jeden stupeň nižší v obvodu soudu, k němuž je soudce k výkonu funkce přidělen. Přeložit soudce podle odstavce 4 lze pouze do šesti měsíců od účinnosti zákona, který zakládá důvod pro toto rozhodnutí; z téhož důvodu nelze soudce přeložit opakovaně.
(6) Základní plat náležející soudci podle zvláštního zákona,2) který byl přeložen k výkonu funkce k jinému soudu podle odstavce 4, mu zůstává zachován.
(7) Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti podle odstavce 4 lze podat podle zvláštních předpisů3) opravný prostředek k Nejvyššímu soudu.
(8) Bez souhlasu nebo bez žádosti může být soudce přeložen na jiný soud téhož stupně nebo na nižší soud též pravomocným rozhodnutím kárného soudu.
(9) Přidělit nebo přeložit soudce k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu může ministr spravedlnosti jen se souhlasem předsedy tohoto soudu. Souhlas předsedy Nejvyššího soudu se vyžaduje též k přeložení soudce tohoto soudu k nižšímu soudu (odstavec 3).
Dočasné přidělení soudce
§ 41
(1) Pro řádný chod soudnictví je možno soudce dočasně přidělit
a) k výkonu soudcovské činnosti k soudu vyššího stupně,
b) k výkonu soudcovské činnosti u okresního soudu v obvodu krajského soudu, jde-li o soudce krajského soudu,
c) k výkonu soudcovské činnosti u jiného okresního soudu v obvodu krajského soudu, jde-li o soudce okresního soudu.
Dočasně lze přidělit soudce k jinému soudu pouze s jeho souhlasem.
(2) Se souhlasem soudce je možno soudce dočasně přidělit
a) k využití zkušeností k Ministerstvu spravedlnosti,
b) soudce okresního nebo krajského soudu k výkonu soudcovské činnosti k okresnímu soudu mimo obvod krajského soudu nebo k jinému krajskému soudu,
c) soudce vrchního soudu k výkonu soudcovské činnosti k jinému vrchnímu soudu.
(3) Doba dočasného přidělení soudce nesmí přesahovat jeden rok v období tří roků s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a).
§ 42
(1) O dočasném přidělení rozhoduje
a) ministr spravedlnosti, jde-li o dočasné přidělení soudců k Ministerstvu spravedlnosti nebo k Nejvyššímu soudu,
b) ministr spravedlnosti, jde-li o dočasné přidělení k okresnímu soudu mimo obvod krajského soudu nebo k jinému krajskému anebo k vrchnímu soudu,
c) zrušeno,
d) zrušeno,
e) zrušeno,
f) předseda krajského soudu v ostatních případech.
(2) V případech uvedených v odstavci 1 písm. a), s výjimkou přidělení k Ministerstvu spravedlnosti, je třeba k přidělení soudce souhlasu vedoucího orgánu, k němuž má být soudce dočasně přidělen.
§ 43
zrušen
Hlava čtvrtá
Zánik funkce soudce a funkce přísedícího
§ 44
Odvolání z funkce soudce
(1) Pravomocným rozhodnutím kárného soudu může být soudce z funkce uvedené v § 38 odvolán, jestliže závažným způsobem porušil své soudcovské povinnosti.
(2) Návrh na odvolání z funkce soudců podává ministr spravedlnosti.
(3) Zrušen.
(4) Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o odvolání, jeho funkce zaniká.
§ 45
Vzdání se funkce soudce
Soudce se může vzdát své funkce uvedené v § 38. Funkce soudce zaniká uplynutím tří kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno orgánu, který soudce jmenoval.
§ 46
Zproštění funkce soudce
(1) Proti své vůli může být soudce své funkce uvedené v § 38 zproštěn, jestliže
a) pravomocným rozhodnutím kárného soudu bylo zjištěno, že jeho zdravotní stav mu trvale nedovoluje řádně vykonávat soudcovské povinnosti,
b) dosáhl věku 65 let.
(2) Zrušen.
(3) O zproštění funkce soudce rozhoduje ministr spravedlnosti; o zproštění funkce přísedícího rozhoduje orgán, který přísedícího do funkce zvolil (§ 38).
(4) Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o zproštění, jeho funkce zaniká.
§ 47
Zánik funkce soudce ze zákona
Soudce pozbývá své funkce dnem právní moci rozsudku, kterým byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo kterým byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena.
§ 48
Pozbude-li soudce nebo přísedící státní občanství České republiky, má to za následek ztrátu funkce.
§ 49
Dočasné zproštění výkonu funkce soudce
(1) Soudce, který je trestně stíhán nebo proti němuž se vede kárné řízení z důvodu, pro který může být odvolán nebo má být zproštěn funkce podle § 46 odst. 1 písm. a), může být až do zániku funkce podle § 47 nebo do rozhodnutí o odvolání nebo o zproštění dočasně výkonu funkce soudce zproštěn.
(2) O dočasném zproštění výkonu funkce soudce rozhoduje ministr spravedlnosti; jde-li o soudce Nejvyššího soudu, činí tak po dohodě s předsedou tohoto soudu.
§ 50
Zproštění, uvolnění a odvolání soudních funkcionářů
(1) Soudce bude na svou žádost zproštěn funkce uvedené v § 39. O zproštění rozhoduje orgán, který soudce do této funkce jmenoval.
(2) Soudce může být uvolněn z funkce předsedy a místopředsedy soudu a předsedy kolegia Nejvyššího soudu tím, kdo jej do této funkce jmenoval.
(3) Předseda senátu může být z funkce odvolán jen pravomocným rozhodnutím kárného soudu.
(4) Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o zproštění, uvolnění nebo odvolání z funkce, do které byl jmenován, jeho funkce zaniká.
(5) Zproštění, uvolnění nebo odvolání z funkce uvedené v § 39 nemá za následek ztrátu funkce soudce (§ 38).
§ 51
(1) Jestliže byl soudce zproštěn funkce podle § 46 odst. 1 písm. a), náleží mu po dobu tří měsíců od zániku jeho funkce vyrovnání ve výši dosavadního platu, popřípadě ve výši rozdílu mezi dosavadním platem a výdělkem, kterého dosahuje na novém pracovním místě. Vyrovnání mu nenáleží, má-li nárok na starobní nebo invalidní důchod. Částka vyrovnání se sníží o částečný invalidní důchod, který byl soudci přiznán.
(2) Jestliže byl soudce zproštěn nebo uvolněn z funkce uvedené v § 39 nebo jestliže byl podle tohoto ustanovení jmenován do nižší funkce, náleží mu po dobu tří měsíců vyrovnání rozdílu mezi výší dosavadního funkčního platu a nového platu. Vyrovnání mu nenáleží, jestliže byl z funkce uvolněn proto, že byl pravomocně kárně postižen.
Hlava pátá
Postavení soudců a přísedících
§ 52
(1) Funkce soudce a přísedícího je veřejnou funkcí.
(2) Na vztahy vyplývající z výkonu funkce soudce se vztahují, pokud tento zákon nestanoví něco jiného, ustanovení zákoníku práce. Pracovní vztah vzniká dnem, který je stanoven k nástupu do funkce, a zaniká dnem zániku funkce soudce podle tohoto zákona.
(3) Funkce soudce a přísedícího je neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu České republiky a s jakoukoli funkcí ve veřejné správě.
(4) Soudce nesmí dále zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké za předpokladu, že taková činnost nenarušuje důstojnost soudcovské funkce nebo neohrožuje důvěru a nezávislost a nestrannost soudnictví. Toto ustanovení se nevztahuje na přísedícího.
(5) Pedagogickou činností podle odstavce 4 se rozumí přednášková nebo jiná vzdělávací činnost vykonávaná pro Ministerstvo spravedlnosti, soudy a státní zastupitelství, nebo z jejich pověření, a obdobná činnost vykonávaná na vysokých školách nebo v rámci soustavy základních a středních škol.
(6) Platové poměry soudců upraví zvláštní zákon.
§ 53
zrušen
§ 54
Základní povinnosti soudců
(1) Soudci jsou povinni vykonávat svědomitě své povinnosti, zvyšovat si své odborné znalosti a při výkonu funkce i v občanském životě dodržovat soudcovskou etiku a zdržet se všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.
(2) Soudci nejsou oprávněni ke stávce ani k jinému znemožňování činnosti soudnictví.
(3) Soudci jsou povinni zachovávat mlčenlivost, a to i po zániku soudcovské funkce, o věcech, o kterých se dozvěděli ve své úřední činnosti, pokud nebyli této povinnosti zproštěni ze zákona nebo osobou k tomu povolanou; k zproštění z vážných důvodů je oprávněn předseda soudu, a jde-li o předsedu soudu, předseda jeho bezprostředně vyššího soudu, jde-li o předsedu Nejvyššího soudu, předseda vlády České republiky.
§ 55
Podmínky trestního stíhání
(1) Pro činy spáchané při výkonu soudcovské funkce nebo v souvislosti s výkonem této funkce je možno soudce a přísedícího trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem orgánu, který je jmenoval nebo zvolil.
(2) Orgán, který zahájil trestní stíhání proti soudci nebo přísedícímu, vyrozumí o tom předsedu příslušného soudu, a jde-li o soudce, též ústřední orgán, který vykonává správu příslušného soudu.
§ 56
Kárná odpovědnost soudců
Kárnou odpovědnost soudců upravuje zvláštní zákon.
§ 57
Odpovědnost za škodu způsobenou výkonem soudcovské funkce
Za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem soudu odpovídá stát. Zvláštní zákon stanoví, kdy a v jaké míře může stát vymáhat tuto škodu na soudci.
§ 58
Zvláštní zákon upraví působnost profesních zájmových organizací soudců v otázkách upravených tímto zákonem.
Některá ustanovení o postavení přísedících
§ 59
Povolávání k soudnímu jednání
(1) Přísedící se povolávají k výkonu funkce přísedícího na dobu zpravidla nepřesahující 12 dní v roce; prodloužení této doby je přípustné.
(2) Zrušen.
§ 60
Náhrady za vykonávání funkce přísedícího
(1) Přísedícím, kteří jsou v pracovním poměru, přísluší za dobu, po kterou vykonávají funkci přísedícího nebo plní jiné povinnosti spojené s touto funkcí, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Náhradu mzdy je povinen poskytovat stát.
(2) Přísedícím, kteří nejsou v pracovním poměru, nahrazuje ušlý výdělek za dobu výkonu funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí stát. Způsob a výši náhrady stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
(3) Stát hradí přísedícím hotové výdaje, které vzniknou vykonáváním funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí. Způsob náhrad stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
(4) Přísedícím přísluší mimo náhrady podle předchozích odstavců za každý den jednání paušální náhrada za výkon jejich funkce. Tuto paušální náhradu vyplácí stát ve výši, kterou určí Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
Hlava šestá
Justiční čekatelé
§ 61
Přípravná služba justičních čekatelů
Účelem přípravné služby je odborně připravit justiční čekatele pro výkon funkce soudce. Přípravná služba justičních čekatelů trvá tři roky. Ministr spravedlnosti může na žádost justičního čekatele zčásti započítat do přípravné služby dobu právnické činnosti v jiném pracovním nebo obdobném poměru, jestliže čekatel získal za jejího trvání zkušenosti potřebné pro výkon funkce soudce. Zkrácení čekatelské praxe nemůže přesahovat dva roky.
§ 62
(1) Do pracovního poměru justičního čekatele může být přijat jen ten, kdo splňuje předpoklady pro funkci soudce (§ 34 odst. 1, 2 a 3) s výjimkou věku, zkušeností a odborné justiční zkoušky.
(2) Justiční čekatelé jsou oprávněni vykonávat pod dozorem soudce jednoduché úkony vyhrazené samosoudci, které určí Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
(3) Justiční čekatelé jsou povinni, a to i po skončení přípravné služby, zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděli při výkonu své činnosti, ve stejném rozsahu jako soudci. Zprostit této povinnosti je může předseda krajského soudu z vážných důvodů.
(4) Zrušen.
(5) Justiční čekatel skládá při nástupu do práce do rukou předsedy příslušného krajského soudu tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit zákony, budu se svědomitě připravovat na výkon soudcovské funkce a osvojím si zásady soudcovské etiky.”.
(6) Platové poměry justičních čekatelů upraví zvláštní zákon.
§ 63
Odborná justiční zkouška
Po skončení přípravné služby jsou justiční čekatelé povinni podrobit se odborné justiční zkoušce, jejímž účelem je zjistit, zda má justiční čekatel potřebné vědomosti a je dostatečně připraven na to, aby mohl zastávat funkci soudce.
Hlava sedmá
Ustanovení přechodná a závěrečná
Opatření k začlenění hospodářské arbitráže do soudnictví
§ 64
(1) Státní arbitři, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto ustanovení soudci podle tohoto zákona, jestliže mají úplné vysokoškolské právnické vzdělání, byli ke dni účinnosti tohoto zákona ustanoveni státními arbitry podle dřívějších předpisů, dosáhli předepsaného věku a souhlasí s ustanovením do funkce soudce (§ 34 odst. 1).
(2) Podmínkou výkonu funkce soudce je složení slibu podle tohoto zákona (§ 35 odst. 3, § 37 odst. 1). Slib lze složit písemně.
(3) Soudci podle odstavce 1 se přidělují k výkonu funkce:
a) ke krajským soudům v sídlech krajských státních arbitráží, u nichž byli státními arbitry,
b) k nejvyššímu soudu příslušné republiky, pokud byli státními arbitry u Státní arbitráže České republiky a u Státní arbitráže Slovenské republiky,
c) k Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky, pokud byli státními arbitry u Státní arbitráže České a Slovenské Federativní Republiky.
(4) Z vážných důvodů může ministr spravedlnosti příslušné republiky rozhodnout o jiném přidělení než v odstavci 3 písm. a) a b). Týká-li se změna přidělení nejvyššího soudu republiky, rozhodne ministr spravedlnosti příslušné republiky po dohodě s předsedou tohoto soudu. O jiném přidělení soudce, který byl státním arbitrem u Státní arbitráže České a Slovenské Federativní Republiky, rozhoduje předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky po dohodě s ministrem spravedlnosti příslušné republiky. Ustanovení § 40 odst. 1 se použije přiměřeně.
(5) Ustanovení § 67 a 68 se u soudců, jejichž funkce vznikla podle odstavce 1, použijí přiměřeně.
§ 65
(1) Arbitrážní čekatelé, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona justičními čekateli. Doba arbitrážní čekatelské praxe se jim započítává do přípravné služby justičního čekatele.
(2) Ostatní pracovníci, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají pracovníky soudů ve funkcích odpovídajících jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení.
(3) O přidělení arbitrážních čekatelů a ostatních pracovníků hospodářské arbitráže k jednotlivým soudům se použijí přiměřeně ustanovení § 64 odst. 3 a 4.
§ 66
Majetek a závazky Státní arbitráže České a Slovenské Federativní Republiky přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky, majetek a závazky Státní arbitráže České republiky na Ministerstvo spravedlnosti České republiky a majetek a závazky Státní arbitráže Slovenské republiky na Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky.
Zvláštní ustanovení o odvolání a přeložení soudce
§ 67
(1) Návrh na odvolání soudce (§ 44 odst. 2) lze podat ve lhůtě do 31. 12. 1993 také proto, že v době od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 svým rozhodováním porušil povinnosti, které měl jako nezávislý soudce plnit, nebo neoprávněně zasahoval do nezávislého a nestranného rozhodování soudů.
(2) Soudce lze též odvolat z důvodů uvedených ve zvláštním zákoně, který stanoví podmínky, postup a způsob odvolání soudce.
§ 68
(1) Návrh na odvolání soudce (§ 44 odst. 2) lze podat ve lhůtě do 31. 12. 1993 též proto, že je pro výkon funkce soudce odborně nezpůsobilý.
(2) Není-li soudce soudu vyššího stupně dostatečně odborně způsobilý pro zastávání funkce, lze jej ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona přeložit na soud nižšího stupně (§ 40).
Úprava poměru soudců ustanovených podle dosavadních předpisů
§ 69
(1) Soudci ustanovení do funkce podle dosavadních předpisů po 1. lednu 1990 se dnem účinnosti tohoto zákona považují za soudce ustanovené podle tohoto zákona.
(2) Soudci ustanovení do funkce podle dosavadních předpisů před 1. lednem 1990 musí být ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona ustanoveni do funkce podle tohoto zákona, jinak jejich funkce zaniká. Ustanovení § 51 odst. 1 se použije přiměřeně.
(3) Ustanovení odstavce 2 platí rovněž pro státní arbitry (§ 64) ustanovené před 1. lednem 1990.
(4) Soudcům ustanoveným do funkce podle dosavadních předpisů před 1. lednem 1990 neskončí funkční období před uplynutím dvanácti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.
(5) Ustanovení § 40 odst. 1 se nepoužije.
§ 70
(1) Soudci z lidu zvolení do funkce podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona považují za přísedící podle tohoto zákona na funkční období, na které byli jako soudci z lidu zvoleni.
(2) Pokud jiné předpisy mluví o soudcích z lidu, rozumějí se tím přísedící podle tohoto zákona.
§ 71
Jmenování soudců v přechodném období
Splňuje-li podmínky uvedené v § 34 odst. 1, může být v době pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona jmenován soudcem též občan, který má úplné vysokoškolské právnické vzdělání a který svou nejméně šestiletou právní praxí nebo vědeckou nebo pedagogickou činností v oboru práva a úspěšným složením justiční zkoušky prokázal způsobilost k výkonu soudcovské funkce.
§ 72
Zkrácení přípravné služby justičních čekatelů
V době pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona může ministr spravedlnosti na žádost justičního čekatele zkrátit dobu trvání přípravné služby (§ 61), nikoli však na dobu kratší dvou let, jestliže justiční čekatel vynikajícími výsledky práce prokazuje odbornou způsobilost pro výkon soudcovské funkce.
§ 73
Zrušovací ustanovení
Zrušují se:
1. zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců;
2. článek 5 zákona č. 29/1968 Sb., o změnách některých zákonů v souvislosti s úpravou postavení Národního výboru hlavního města Slovenska Bratislavy;
3. zákon č. 156/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1964 Sb.;
4. čl. I zákona č. 29/1978 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o organizaci soudů a o volbách soudců, zákon o prokuratuře, trestní řád a notářský řád;
5. článek I a II zákona č. 196/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců, a zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře;
6. vyhláška ministra spravedlnosti České republiky č. 74/1974 Sb., jíž se určuje pro vyřizování sporů z mezinárodní přepravy zboží na území hlavního města Prahy Obvodní soud pro Prahu 2.
§ 74
1. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1991 s výjimkou ustanovení § 64 až 66, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1992.
2. Ustanovení § 33 odst. 1 bude provedeno nejpozději do 31. prosince 1992.
Zákon č. 264/1992 Sb. ze dne 28. dubna 1992, kterým se mění a doplňuje občanský zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) a mění a doplňují některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993, zákon České národní rady č. 17/1993 Sb. ČR ze dne 21. prosince 1992, kterým se mění a doplňuje zákon č. 335/1991 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993 s výjimkou ustanovení bodu 69, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1994, zákon č. 292/1993 Sb. ČR ze dne 10. listopadu 1993, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1994, zákon č. 239/1995 Sb. ČR ze dne 27. září 1995, kterým se mění a doplňuje zákon č. 335/1991 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996.
1. Čl. XII zákona č. 264/1992 Sb. zní:
Čl. XII
(1) Zrušuje se zákon č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
(2) Zvláštní zákony stanoví, kdo vykonává činnosti náležející podle dosavadních předpisů do působnosti státních notářství.
(3) Okresní soud, v jehož obvodu působilo státní notářství, převezme dnem účinnosti tohoto zákona spisy, písemnosti, předměty, úschovy, evidenční pomůcky a úřední razítka státního notářství, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
(4) Zrušuje se vládní nařízení č. 15/1953 Sb., o ověřování listin a podpisů na listinách národními výbory.
2. Čl. II zákona České národní rady č. 17/1993 Sb. ČR zní:
Čl. II
1. Dnem účinnosti tohoto zákona zahájí svou činnost Vrchní soud v Praze.
2. Vrchní soud v Olomouci zahájí svou činnost dnem, který stanoví zvláštní zákon; do té doby vykonává jeho působnost Vrchní soud v Praze.
3. Soudci přidělení k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu se stávají dnem účinnosti tohoto zákona soudci přidělenými k výkonu funkce k Vrchnímu soudu v Praze ve funkcích odpovídajících jejich dosavadním funkcím podle § 39.
4. Pracovníci Nejvyššího soudu, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru k Nejvyššímu soudu, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají pracovníky Vrchního soudu v Praze ve funkcích odpovídajících jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení.
5. Ustanovení tohoto zákona, pokud se vztahují na činnost vojenských soudů a postavení vojenských soudců a přísedících vojenských soudů, pozbývají účinnosti dnem 31. prosince 1993. Pokud k tomuto dni vojenský soudce souhlasí s přidělením k určitému soudu téhož stupně, považuje se tento souhlas za souhlas s přidělením k určitému soudu podle § 34 odst. 1. Jinak jeho funkce podle § 38 zaniká.
6. Do doby jmenování předsedy nebo místopředsedy Nejvyššího soudu pověří ministr spravedlnosti výkonem funkce předsedy tohoto soudu některého ze soudců tohoto soudu.
7. Věci projednávané Nejvyšším soudem České a Slovenské Federativní Republiky, v nichž nebude rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o uznání cizího rozhodnutí, převezme Nejvyšší soud, má-li na území České republiky bydliště nebo pobyt osoba, jíž se rozhodnutí týká, popřípadě převezme další tyto věci určené uvážením Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky s přihlédnutím k právnímu zájmu osoby, jíž se rozhodnutí týká.
Uhde v. r.
1) § 2 odst. 1 zákona č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu.
2) Zákon č. 236/1995 Sb. ČR, o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců.
3) § 250l a násl. občanského soudního řádu.
