Ekonomická a finanční způsobilost dodavatele plnit veřejnou zakázku
Od 1. 4. 2012 platí novela zákona č. 137/2006 Sb. , o veřejných zakázkách (dále jen ZVZ), přijatá pod zákonem č. 55/2012 Sb. , která mimo jiné ruší § 55 ZVZ, který stanovoval ekonomické a finanční kvalifikační předpoklady kladené na uchazeče o veřejnou zakázku, resp. stanovoval možnosti zadavatele požadovat k tomu relevantní doklady (pojistná smlouva, doklad o obratu atd.). Na místo tohoto od 1. 4. 2012 je uchazeč o veřejnou zakázku povinen předložit čestné prohlášení dle § 50 odst. 1 písm. c) ZVZ o své ekonomické a finanční způsobilosti splnit veřejnou zakázku.
„Definování finanční a ekonomické způsobilosti, spolu s technickou způsobilostí, je nejdůležitější pro efektivní fungování trhu veřejných zakázek.“[1] S tímto tvrzením se nelze jinak než ztotožnit. Věřme, že postup zákonodárce byl posvěcen dobrými úmysly. Ovšem po vzoru papír snese všechno je velmi pravděpodobné očekávat, že výše uvedené čestné prohlášení, které nahradilo ekonomické a finanční kvalifikační předpoklady, bude předkládáno bez jakéhokoliv ohledu, zda-li subjekt je či není finančně způsobilý plnit danou veřejnou zakázku. V praxi pak může dojít až k absurdní situaci, kdy nabídku na veřejnou zakázku na stavební práce v celkovém rozsahu např. 500 mil. Kč podá dodavatel s ročním obratem okolo 5 mil. Kč (v modelovém příkladu pomiňme technické kvalifikační předpoklady, které by tohoto uchazeče mohly eliminovat), přičemž je zřejmé, že se zakázkou takového rozsahu nemá žádné zkušenosti a rozhodně taktéž není schopen takovéto dílo v takovémto rozsahu finančně zvládnout, nicméně veřejnému zadavateli byla odebrána možnost takovéto dodavatele z účasti vyřadit.
V tomto kontextu je samozřejmě také nutné zmínit na možné zásadní finanční dopady vůči zadavateli, neboť podá-li nabídku uchazeč, který sice prohlásí, že je ekonomicky a finančně způsobilý plnit veřejnou zakázku, ačkoliv objektivně není a možná se pouze pokouší zachránit krachující podnikání posledními možnými prostředky, nemá zadavatel možnost jej vyřadit z takového výběrového řízení a následně může v průběhu plnění veřejné zakázky dojít k přerušení prací ze strany dodavatele. V takovém případě pak zadavatel musí nutně zajistit další subjekt, který případně zakázku dokončí. S tímto souvisí samozřejmě pak zvýšené náklady, mnoho hodin práce navíc, která mohla být využita jinde a efektivněji. Samozřejmě je možné po takovém dodavateli, který nezvládl plnit veřejnou zakázku požadovat smluvní pokutu, náhradu škody. Nicméně stále platí stará zásada, kde nic není ani smrt nebere a veřejný zadavatel už vůbec ne.
Mgr. Michal Šilhánek
--------------------------------------------------------------------------------
[1] Jurčík, R. Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 344.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
