Dokazování (úvahy o teorii a praxi)
Publikace Dokazování (úvahy o teorii a praxi) je pokusem o nový úhel pohledů na „krásnou hru“ s rozhodujícím významem pro jakýkoliv právní – v tomto případě ovšem především civilní soudní – proces.
Jak říkají autoři – ústavní soudce a právní filozof – dokazování obsahuje drama konfliktu, jehož pravidla předepisují existenci kladných i záporných postav, kulisy různých prostředí a míst, v nichž se odehrávaly skutkové děje, dialogy formující se v tvrzeních a protitvrzeních, listiny i další rekvizity, jimiž se rozhodný demiurg dramatu – soudce musí prodírat až k závěrečnému okamžiku uvěřitelného, srozumitelného a přesvědčivého vyvrcholení, které objasní a rozhodne ústřední zápletku.
Dokazování v právu však svou povahou není pouze „hrou“, v níž skutkovost přebíjí skutečnost, není jen, ač to v některých ohledech může tak vypadat, jakousi hrou na pravdu, nýbrž – a v tom je skryt jeho nejvýznamnější poklad – je zároveň (a z hlediska smyslu věci především) nejvážnějším úsilím o opravdové hledání pravdy, o co největší přiblížení skutkovosti a skutečnosti, úsilím o zjištění (a zajištění) věcných podkladů pro spravedlnost, neboť bez ní by soudní verdikt mohl být stokrát srozumitelný a tisíckrát formálně bezvadný, sotva by však byl také uvěřitelný a přesvědčivý.
Kniha o třech stech stran obsahuje pět základních věcných částí: Obecné základy dokazování, Praktický rámec dokazování v civilním řízení soudním, Důkazní odpovědnost, Důkazní prostředky, Důkazní řízení a hodnocení důkazů. Autoři neskrývají, že jejich záměrem nebylo sestavit úplnou monografii nebo učebnici důkazního práva. Soustřeďují se pouze na vybrané otázky a předkládají své názory. Hlavním smyslem tohoto postupu je pro ně spíše vyvolání další, hlubší diskuse nad problémy i jistá provokativnost nabízených námětů a východisek.
V závěrečné části (O dokazování a poučení) shrnují autoři základní stavební kameny své práce, jimiž je pokus o spojení filozofujících úvah s konkrétními poznatky opřenými o soudcovskou práci, o formulaci dokazování jako „celoprávní“ otázky, o zdůraznění významu dokazování při hledání rámců spravedlivého procesu, o vyjádření smyslu přehlednosti cesty od poznání k rozhodnutí, která zahrnuje komplexitu obecné kognice i zvláštnosti důkazního řízení.
Jak říkají autoři – ústavní soudce a právní filozof – dokazování obsahuje drama konfliktu, jehož pravidla předepisují existenci kladných i záporných postav, kulisy různých prostředí a míst, v nichž se odehrávaly skutkové děje, dialogy formující se v tvrzeních a protitvrzeních, listiny i další rekvizity, jimiž se rozhodný demiurg dramatu – soudce musí prodírat až k závěrečnému okamžiku uvěřitelného, srozumitelného a přesvědčivého vyvrcholení, které objasní a rozhodne ústřední zápletku.
Dokazování v právu však svou povahou není pouze „hrou“, v níž skutkovost přebíjí skutečnost, není jen, ač to v některých ohledech může tak vypadat, jakousi hrou na pravdu, nýbrž – a v tom je skryt jeho nejvýznamnější poklad – je zároveň (a z hlediska smyslu věci především) nejvážnějším úsilím o opravdové hledání pravdy, o co největší přiblížení skutkovosti a skutečnosti, úsilím o zjištění (a zajištění) věcných podkladů pro spravedlnost, neboť bez ní by soudní verdikt mohl být stokrát srozumitelný a tisíckrát formálně bezvadný, sotva by však byl také uvěřitelný a přesvědčivý.
Kniha o třech stech stran obsahuje pět základních věcných částí: Obecné základy dokazování, Praktický rámec dokazování v civilním řízení soudním, Důkazní odpovědnost, Důkazní prostředky, Důkazní řízení a hodnocení důkazů. Autoři neskrývají, že jejich záměrem nebylo sestavit úplnou monografii nebo učebnici důkazního práva. Soustřeďují se pouze na vybrané otázky a předkládají své názory. Hlavním smyslem tohoto postupu je pro ně spíše vyvolání další, hlubší diskuse nad problémy i jistá provokativnost nabízených námětů a východisek.
V závěrečné části (O dokazování a poučení) shrnují autoři základní stavební kameny své práce, jimiž je pokus o spojení filozofujících úvah s konkrétními poznatky opřenými o soudcovskou práci, o formulaci dokazování jako „celoprávní“ otázky, o zdůraznění významu dokazování při hledání rámců spravedlivého procesu, o vyjádření smyslu přehlednosti cesty od poznání k rozhodnutí, která zahrnuje komplexitu obecné kognice i zvláštnosti důkazního řízení.
