Rekodifikace soukromého práva v ČR přinesla zásadní změny pro právní jednání i odpovědnost právnických osob. S účinností občanského zákoníku od roku 2014 totiž došlo k zásadní koncepční změně v náhledu na právnickou osobu. Tuto změnu lze vyčíst jak z důvodové zprávy, tak ze samotného textu občanského zákoníku. Dle jeho § 151 odst. 1 „zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli“. Z úmyslu zákonodárce vyjádřeného v důvodové zprávě, jakož i z jazykového a systematického výkladu § 151 lze usuzovat, že právnická osoba vlastní vůli nemá, jelikož její vůli vždy nahrazují členové orgánů právnické osoby. To má zásadní význam pro konstrukci právního i protiprávního jednání a odpovědnosti právnické osoby, jakož i pro deliktní způsobilost právnické osoby. Z § 24 občanského zákoníku totiž plyne, že deliktně odpovídají jen osoby způsobilé rozumem posoudit a ovládnout své vlastní jednání. V pravém slova smyslu tak zřejmě může odpovídat pouze člověk, tj. fyzická osoba, neboť pouze člověk má „vlastní“ rozum a vůli. Právě proto je cílem předkládané monografie odpovědět na otázku, jak mohou právnické osoby v českém právním řádu právně jednat a (nejen za své jednání) také právně odpovídat. V monografii jsou zkoumány obecné i zvláštní otázky subjektivity, právního jednání a odpovědnosti, procesního jednání, subjektivní a objektivní odpovědnosti, delegované zavázanosti či jednání statutárních orgánů právnických osob, jakož i problémy veřejnoprávních deliktů a působení základních práv na právní vztahy právnických osob.
Z  posudků recenzentů: 
„… předkládaná publikace má co nabídnout široké paletě čtenářů z řad odborné veřejnosti, neboť autorskému kolektivu se podařilo umně skloubit v rámci daného tématu zkoumání z pohledu právně teoretického, civilistického (a to hmotněprávního i procesního), komercionalistického, veřejnoprávního i komparatistického. Cíl, který si autorský kolektiv vytyčil, tak byl naplněn nejen důsledně, ale také přehledně a s respektováním širších systematických souvislostí zvoleného tématu. Publikaci tak lze právem považovat za další zdařilý a důležitý vklad české právní nauky do odborného diskursu ohledně právnických osob.“ 
doc. JUDr. Ondřej Frinta, Ph.D., člen katedry občanského práva Právnické fakulty UK
„Monografie je profesně velmi kvalitně provedeným dílem, řeší téma, které v celkovém záběru dosud nebylo takto zpracováno, a přináší podnětnou materii jak ke studiu základů, tak k pokročilejším úvahám. Jistě se stane dobrým a užitečným vodítkem k pochopení specifik v postavení právnické osoby v českém právním řádu, zároveň má potenciál rozvinout další odbornou debatu jak v obecných náhledech (teorie fikce versus teorie organická), v terminologii a chápání základních pojmů v náhradě škody (odpovědnost, ručení, zavázanost, delegovaná zavázanost), tak v praktických otázkách (např. rozsah katalogu základních práv náležejících právnické osobě či výklad § 2914 občanského zákoníku o odpovědnosti tzv. použité osoby).“
JUDr. Petr Vojtek, soudce Nejvyššího soudu ČR