Veřejný ochránce práv má za úkol provádět systematické návštěvy míst, kde se nachází nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytované péči, s cílem posílit ochranu těchto osob. Státní zastupitelství zase vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde je podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda – překryv jejich působností je tedy v této oblasti značný.
Předkládaná publikace se zabývá analýzou obou předmětných působností a jejich vzájemného překryvu, konkrétně jak v praxi probíhají kontroly detenčních zařízení prováděné ochráncem a státním zastupitelstvím, zda se jejich faktická činnost v této oblasti zásadně liší, na co konkrétně se při kontrolách zaměřují a do jaké míry při nich spolupracují. Zamýšlí se také nad tím, zda je vůbec vhodné, že těmto institucím byly předmětné působnosti svěřeny. Obsahuje i analýzu výsledků, kterých ochránce i státní zastupitelství při svých kontrolách dosáhli či dosahují, tj. zda se jim daří sjednávat nápravu závadného stavu a jakým způsobem či zda dokáží způsobit systémovou změnu, a jak jsou vnímáni ze strany kontrolovaných zařízení.