Kdybyste nebyla právničkou, čím byste byla?
Mám blízko k lingvistice, učitelství, studovala jsem sociologii, filosofii, teorii práva, působila jsem v místní samosprávě. Doma říkají, že bych se uživila i jako kuchařka, švadlena nebo zahradník.

Nevýhody vašeho povolání?
Na výhody se neptáte, jako by byly samozřejmé… Takže aby byla odpověď vyvážená: do justice jsem přišla z advokacie, znamenalo to pro mě profesionální rozvoj, je to práce odpovědná, samostatná, náročná. Hlavní nevýhodu spatřuji v nedostatečném technickém a administrativním zázemí a v pracovní přetíženosti – za 3 roky souzení jsem se vypořádala se 1127 žalobami, přesto mám 177 neskončených věcí a takřka každý den je mi přidělen další případ.

Nejemotivnější kauza?
Emocí byla celá řada: coby začínající advokátka jsem v soudní síni při jednom rozvodu nedokázala zadržet pláč, jednou mě šťastný zproštěný obžaloby před soudní síní chytil do náručí a vyhodil do vzduchu, jindy mě v soudní budově fyzicky napadl odpůrce mé klientky. Zastupování poškozených v trestním řízení, podvedených, oloupených, zraněných, znásilněných, pozůstalých po zavražděných pro mě vždycky znamenalo i osobní citovou investici. Jako soudce mám nové zkušenosti, zjistila jsem, že kromě dojetí se v soudní síni někdy nedá ubránit ani smíchu.

Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Otec mého klienta zemřel v roce 1953 v komunistickém kriminálu na Mírově, odsouzen byl na 20 let pro údajnou kolaboraci s gestapem, ač byl Žid a prošel Osvětimí. Synové usilovali o jeho soudní rehabilitaci, pro mne to znamenalo rozsáhlé pátrání v archivních soudních a vyšetřovacích spisech. Konečně jsme po měsících práce nalezli v archivu ministerstva vnitra písemný doklad, že výslech probíhal pod dohledem sovětského poradce – cesta k rehabilitaci se zdála otevřena. Archiv však neoplýval ochotou poskytnout fotokopie dokumentů, odešla jsem proto se záměrem pořídit kopie digitálním fotoaparátem. Při další návštěvě už doklad o zásahu cizí státní moci do suverénní trestní jurisdikce nebyl k nalezení. Případ zůstal otevřený.

Která osobnost symbolizuje spravedlnost?
Král Šalomoun, který řešil případ, kdy se dvěma ženám současně narodily děti, jedno zemřelo a o to přeživší vedly ženy spor.  Král přikázal dítě rozpůlit, a když jedna z žen prosila, ať dítě nechají žít a dají ho té druhé, Šalomoun poznal, že ona je pravou matkou a dítě jí vrátil (Starý zákon, 1. Kniha královská - Sefer melachim (16 - 28) ).

Kdo na Vás měl ve Vašem profesním životě největší vliv?
V období studií Jaromír Kincl strhujícími přednáškami z římského práva, byla ovšem doba tuhé normalizace, která prestižní studijní obor masivně deformovala. Pak můj důvtipný školitel advokát Bohumír Procházka z Tábora. V polistopadovém disertačním studiu právní logik a filosof Ota Weinberger. V současnosti moji kolegové při každodenních debatách a také nápadité právní uvažování studentů právnické fakulty v Olomouci.

Nejméně přehledný předpis - a proč?
Především trpí nepřehledností celý český právní systém, je to částečně dědictví minulého režimu, reglementujícího podzákonnými předpisy pokud možno vše. Bez metody fulltextového vyhledávání v elektronických systémech právních předpisů by to byla místy neproniknutelná džungle.  Dvacet let soustavné legislativní práce by mohlo k očištění a utříbení stačit, ale vlády se střídají…

Žena/muž ve vaší profesi - co jde opačnému pohlaví lépe?
Způsob myšlení žen a mužů se zřejmě opravdu liší, ale výrazné rozdíly v profesní úspěšnosti z hlediska pohlaví nespatřuji. Problém je feminizace justice, stejně jako feminizace školství, ale to je vliv odměňování. Advokacie je například genderově vyvážená, mezi nejúspěšnějšími advokáty jsou jak muži, tak ženy.

Proč jste se rozhodla stát se právničkou? A co byste poradila lidem, kteří by rádi vstoupili do právních vod.
Právnická fakulta pro mě byla po maturitě ta horší možnost vedle varianty studovat jazyky a literaturu, vlastně jsem ji brala jako pokračování všeobecného vzdělání, s tím, že dál se uvidí… Po absolvování práv jsem dokončila studia také na filosofické fakultě. První zaměstnání podnikového právníka bylo čistě pragmatickým řešením. Skutečná volba přišla v roce 1989, chtěla jsem se stát advokátkou, to se mi podařilo a po 18 let to pro mě byla velmi krásná práce. Těm, kteří váhají, zda se stát právníky, doporučuji to vyzkoušet – třeba praxí v advokátní kanceláři a návštěvou skutečného soudního jednání.

Jak si vyčistit hlavu?
Sportem - pokud možno vysilujícím, únikem do přírody, fyzickou prací, hudbou, filmem. Četba krásné literatury po dnech plných rychločetby spisů je bohužel obtížná.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz