Kdybyste nebyla právníkem, čím byste byla?
Pokud bych nebyla právničkou, nevím, čím bych skutečně byla. Nicméně ráda bych byla třeba komponistkou nebo filosofkou. Obojí je abstrakce, která je však v dokonalém provedení celou krásou světa. Prostě umění. Avšak nemám talent, a tak snad příště…

Nevýhody vašeho povolání?
Nevýhodou povolání ústavní soudkyně byla jistá osamělost. Soudce musí unést vnější sociální osamění, a to už v zájmu zachování, byť i jen zdání nestrannosti. Musí však umět být sám i mezi kolegy a neobětovat svůj autentický názor osobnímu zájmu na zachování přátelských vztahů. Povolání političky zatím hodnotit nechci, na to jsem v onom „tyglíku“ příliš krátkou dobu.

Jaký byl váš nejhorší den v práci?
Jistý letní pátek v roce 2003, kdy mě z Ústavního soudu odcházející kolega označil v otevřeném dopisu za podjatou v kauze přezkumu zákona o soudech a soudcích. Šlo o případ starý víc než rok a náhle jsem jím byla vyzývána k rezignaci. Postavila se však za mě většina soudců. Smůla byla, že všichni za dva dny na to na Ústavním soudu skončili. Někdy si život s člověkem opravdu zahraje. Pak je velké štěstí, je-li člověk obklopen slušnými a statečnými lidmi.

Nejemotivnější kauza?
Šlo o balík reformních zákonů známý jako Topolánkův batoh a z něj pak zvláště kauza zdravotnických poplatků. Dále byla lidsky obtížná kauza některých ustanovení zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů. V těchto dvou kauzách jsem většině kolegů nerozuměla ani právně ani lidsky. Myslím, že je to z mých disentů dost poznat.

Největší dosavadní úspěch?
Na tu otázku se těžko odpovídá, neboť jde o sebehodnocení a práci člověka by mělo hodnotit okolí. Nicméně sama jsem v zásadě spokojena s oněmi deseti léty na Ústavním soudu. Objektivně měřitelným úspěchem bylo jistě mé volební vítězství v senátních volbách, kde jsem ve druhém kole získala bez pár desetin tři čtvrtiny hlasů. To nebylo špatné.

Která osobnost symbolizuje spravedlnost?
Lidé z masa a kostí jsou tvorové chybující a spravedlnost je ideální kategorie. Ty dvě entity se mnohdy dorozumívají obtížně. Člověk nepatří na piedestal. Jeho údělem je poctivá snaha o přiblížení se ke spravedlnosti.

Kdo na Vás měl ve Vašem profesním životě největší vliv?
Na počátku mé profesní kariery to byli mnozí advokáti z advokátní poradny číslo 4 v Praze, mezi nimi i Dagmar Burešová, a později ústavní soudci Vladimír Klokočka a Vojtěch Cepl.

Nejméně přehledný předpis – a proč?
Z důvodů historických je soudnictví značně feminizované, avšak čím v soudní soustavě výš, tím žen ubývá. Na Ústavním soudu v nejlepších dobách byla jen třetina žen, ač v populaci je jich údajně i více než polovina. Mnoha mužům se vede lépe v disciplíně ostrých loktů, ženám jde většinou lépe řeč těla a obě pohlaví bývají hodně upovídaná. Ale vážně! Ženy jsou snad empatičtější, ochotnější naslouchat a řešit individuální osudy. Muži tíhnou k zploštělému zobecňování. Avšak ne všechny a ne všichni. Každé zobecnění kulhá.

Proč jste se rozhodla stát se právníkem? A co byste poradila lidem, kteří by rádi vstoupili do právních vod.
Z naivní představy o tom, že mohu pomáhat prosazovat spravedlivá řešení vztahů a konfliktů. Z poměrně rychle se dostavivší deziluze mě do stavu vyrovnání se s omezeností zákonů přivedlo bližší seznámení s lidskými právy, jež nejsou výtvorem momentálních zákonodárců, ale uznáním lidské osobnosti, její přirozenosti a její zkušenosti s mocí.

Jak si vyčistit hlavu?
Oddat se všem krásám světa, které jsou po ruce…

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz