15. 4. 2016
ID: 101140
10 otázek pro ... Irenu Holcovou
Zdroj: epravo.cz
eFocus
Advokátka Irena Holcová se specializuje zejména na autorské právo, a to i ve vztahu k oblasti IT. Současně působí jako odborný pracovník v Ústavu autorského práva, práv průmyslových a práva soutěžního při Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Aktivně se podílela na přípravě autorského zákona a jeho novel a na přípravě úpravy licence v novém občanském zákoníku. A je rovněž autorkou či spoluautorkou článků a odborných publikací v oboru autorského práva.
1. Proč jste se rozhodla stát právničkou?
Na gymnáziu jsem uvažovala jako mnoho mých vrstevníků spíše o pokračování ve studiu na Filozofické fakultě UK nebo o medicíně. Filozofická fakulta však pro mě byla jako pro většinu mých spolužáků nedostupná. Obory, které mě zajímaly, se totiž otevíraly jednou za několik let). Medicínu studovala má sestra, což mě značně ovlivnilo nejen náročností studia – zejména předmětů, k nimž jsem díky ní získala značně odtažitý vztah, ale též konsekvencemi, které jsem si do té doby neuvědomovala (náhle se objevila lebka v našem společném pokoji jako nezbytnost pro přípravu na zkoušku z anatomie, všude přítomný zápach pitevny, atd.). Nakonec jsem spontánně zvolila studium práv, které i s odstupem času nejvíce odpovídá mému naturelu.
2. Co máte na své práci nejraději?
Svobodu, a to s ohledem na mé svobodomyslné založení, dnes by se řeklo „free“. (Což byl i důvod, proč jsem po úvaze na začátku výkonu advokacie nepřijala nabídky z velkých kanceláří na stálou spolupráci a proč jsem otevřena novým přístupům, názorům, někdy i diametrálně odlišným od mých). Variabilitu. Též logiku. Právní analýzu a krystalizaci z ní plynoucích závěrů. Spojení akademické sféry s praxí – bez tohoto spojení nevím, jak bych vlastně svou činnost, ať pedagogickou či advokátní vykonávala. Stejně tak mě baví, resp. považuji za svou povinnost předávat dále své znalosti a zkušenosti z oboru ať na fakultě či mimo ni. Kolegyně paní doktorka Křesťanová se mi často směje, že mám plnou knihovnu prací, které napsali mí diplomanti či rigorozanti pod mým vedením a bedlivým dohledem, ale že jsem je měla napsat já – myslím, že je to tak správně, hlavně, že je někdo napsal :-).
3. Kdo nejvíce ovlivnil Váš profesní život?
Noblesní osobnosti autorského práva - prof. JUDr. Karel Knap, který založil Ústav autorského práva při Univerzitě Karlově a prof. JUDr. Otto Kunz. Díky nim jsem stejně, tedy jako noblesní, vnímala autorské právo, lze-li tak obor práva označit. Též díky nim v tomto oboru převládala v době mého rozhodování o mé další cestě po ukončení fakulty slušnost, tedy jedna ze základních a pro mě zásadních morálních a právních zásad. Ve styku s Ústavem autorského práva jsem byla nadále i po absolvování fakulty, a to i díky mému působení v Academia, nakladatelství ČSAV, kdy pro mě byla autorskoprávní problematika každodenní náplní mé činnosti, která mě nejen živila, ale navíc i těšila. Když jsem v roce 1990 dostala od vedení Ústavu autorského práva nabídku působit zde na poli vědeckém vedle pana prof. JUDr. Karla Knapa a pana doc. JUDr. Mileny Opltové, přesáhlo to jakékoli mé představy a dodnes jsem za tuto příležitost vděčná a vážím si jí.
4. Největší pracovní úspěch?
Z hlediska prestižního je jím určitě získání ocenění Právník roku 2015 v oboru právo duševního vlastnictví. Obecně ale platí, že se umím radovat i z maličkostí. Mám tak radost vždy, když se mi podaří úspěšně dokončit smlouvu, posudek či smluvní jednání, zejména v případě IT projektů. Nebo když se mi podaří na přednášce či semináři předat studentům či jiným posluchačům ze sebe to nejlepší, což je snadno poznatelné z jejich reakcí, když se studentům pod mým vedením podaří vytvořit finální verzi diplomové či jiné práce, která je přínosem pro vědu i aplikační praxi. Snad i díky mému pozitivnímu vztahu k novým technologiím mám štěstí na studenty, kteří jsou otevřeni novým výzvám, mému způsobu vedení prací, nebojí se vydat cestou neprobádanou, ustát své názory, což je pochopitelně cesta náročná, ale posouvá vpřed nejen je, ale též obor samotný.
5. Který zákon považujete za nejzdařilejší?
Pochopitelně autorský zákon :-)), coby společné dítě všech, kdo se na jeho tvorbě podíleli (stejně jako je tomu u dítěte i při vědomí některých jeho nedostatků, pochopitelných po letech jeho účinnosti).
6. Kde se vidíte za 10 let?
Přiznám se, že život neplánuji, co bude za 10 let, vskutku netuším, to ví jen Pán Bůh.
7. Čím byste byla, kdybyste nebyla právničkou?
S ohledem na to, že mě autorské právo stále baví a těší, staví přede mne neustále nové výzvy, které přinášejí pro autorské právo takřka denně nové informační technologie a neuvěřitelný vývoj v posledních pár letech a které jako správná „Beranka“ vítám, neumím si jinou volbu představit. Svou činnost na Ústavu autorského práva konám pro radost a současně ji vnímám spolu s mou činností advokáta v tomto oboru jako spojené nádoby, jedno bez druhého si dnes neumím představit. Dokud je má činnost v obou směrech přínosem z odborného, někdy i z lidského hlediska, pak má tato moje práce smysl.
8. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělala?
Vědeckou činnost, což byl původně důvod mého nástupu na Ústav autorského práva a tak i možnost dále předávat své znalosti a zkušenosti z oboru. Tedy bádala bych si a psala bych.
9. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodná?
Jsou. Zejména před lety při rozhodování, když byla mamince velmi záhy, tedy ve věku, kdy to není obvyklé, diagnostikována Alzheimerova choroba. Stála jsem najednou před volbou, zda ze dne na den změnit profesní i osobní život nejen sobě, ale celé rodině, zejména manželovi, navíc, když nám odborníci tvrdili, že takovouto péči nelze zvládnout doma. Byl to velký boj a stejně jsem nevěděla, zda byla má zásadní volba správná (každodenních voleb spojených se zásadním rozhodnutím pak bylo mnoho). Nakonec jsem dospěla k závěru, že v tomto případě je každá volba správná volba. Jakkoli neodsuzuji ty, kteří dospějí v obdobné situaci k rozhodnutí opačnému, ať z jakéhokoli důvodu; rozumím jim a chápu je. Po patnáctileté zkušenosti mohu říci, že to lze zvládnout – stanete se logistickým centrem, profesní činnosti omezíte na zásadní – legislativní, základní publikační a posudkovou činnost, oželíte habilitaci, byť jste začali habilitační práci právě psát, velké projekty s mnohahodinovými jednáními nahradíte menšími projekty, ale stojí to za to…
10. Co vás nejvíce dokáže rozčílit?
Lež, manipulace, podrazy.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Na gymnáziu jsem uvažovala jako mnoho mých vrstevníků spíše o pokračování ve studiu na Filozofické fakultě UK nebo o medicíně. Filozofická fakulta však pro mě byla jako pro většinu mých spolužáků nedostupná. Obory, které mě zajímaly, se totiž otevíraly jednou za několik let). Medicínu studovala má sestra, což mě značně ovlivnilo nejen náročností studia – zejména předmětů, k nimž jsem díky ní získala značně odtažitý vztah, ale též konsekvencemi, které jsem si do té doby neuvědomovala (náhle se objevila lebka v našem společném pokoji jako nezbytnost pro přípravu na zkoušku z anatomie, všude přítomný zápach pitevny, atd.). Nakonec jsem spontánně zvolila studium práv, které i s odstupem času nejvíce odpovídá mému naturelu.
Svobodu, a to s ohledem na mé svobodomyslné založení, dnes by se řeklo „free“. (Což byl i důvod, proč jsem po úvaze na začátku výkonu advokacie nepřijala nabídky z velkých kanceláří na stálou spolupráci a proč jsem otevřena novým přístupům, názorům, někdy i diametrálně odlišným od mých). Variabilitu. Též logiku. Právní analýzu a krystalizaci z ní plynoucích závěrů. Spojení akademické sféry s praxí – bez tohoto spojení nevím, jak bych vlastně svou činnost, ať pedagogickou či advokátní vykonávala. Stejně tak mě baví, resp. považuji za svou povinnost předávat dále své znalosti a zkušenosti z oboru ať na fakultě či mimo ni. Kolegyně paní doktorka Křesťanová se mi často směje, že mám plnou knihovnu prací, které napsali mí diplomanti či rigorozanti pod mým vedením a bedlivým dohledem, ale že jsem je měla napsat já – myslím, že je to tak správně, hlavně, že je někdo napsal :-).
3. Kdo nejvíce ovlivnil Váš profesní život?
Noblesní osobnosti autorského práva - prof. JUDr. Karel Knap, který založil Ústav autorského práva při Univerzitě Karlově a prof. JUDr. Otto Kunz. Díky nim jsem stejně, tedy jako noblesní, vnímala autorské právo, lze-li tak obor práva označit. Též díky nim v tomto oboru převládala v době mého rozhodování o mé další cestě po ukončení fakulty slušnost, tedy jedna ze základních a pro mě zásadních morálních a právních zásad. Ve styku s Ústavem autorského práva jsem byla nadále i po absolvování fakulty, a to i díky mému působení v Academia, nakladatelství ČSAV, kdy pro mě byla autorskoprávní problematika každodenní náplní mé činnosti, která mě nejen živila, ale navíc i těšila. Když jsem v roce 1990 dostala od vedení Ústavu autorského práva nabídku působit zde na poli vědeckém vedle pana prof. JUDr. Karla Knapa a pana doc. JUDr. Mileny Opltové, přesáhlo to jakékoli mé představy a dodnes jsem za tuto příležitost vděčná a vážím si jí.
4. Největší pracovní úspěch?
Z hlediska prestižního je jím určitě získání ocenění Právník roku 2015 v oboru právo duševního vlastnictví. Obecně ale platí, že se umím radovat i z maličkostí. Mám tak radost vždy, když se mi podaří úspěšně dokončit smlouvu, posudek či smluvní jednání, zejména v případě IT projektů. Nebo když se mi podaří na přednášce či semináři předat studentům či jiným posluchačům ze sebe to nejlepší, což je snadno poznatelné z jejich reakcí, když se studentům pod mým vedením podaří vytvořit finální verzi diplomové či jiné práce, která je přínosem pro vědu i aplikační praxi. Snad i díky mému pozitivnímu vztahu k novým technologiím mám štěstí na studenty, kteří jsou otevřeni novým výzvám, mému způsobu vedení prací, nebojí se vydat cestou neprobádanou, ustát své názory, což je pochopitelně cesta náročná, ale posouvá vpřed nejen je, ale též obor samotný.
5. Který zákon považujete za nejzdařilejší?
Pochopitelně autorský zákon :-)), coby společné dítě všech, kdo se na jeho tvorbě podíleli (stejně jako je tomu u dítěte i při vědomí některých jeho nedostatků, pochopitelných po letech jeho účinnosti).
6. Kde se vidíte za 10 let?
Přiznám se, že život neplánuji, co bude za 10 let, vskutku netuším, to ví jen Pán Bůh.
7. Čím byste byla, kdybyste nebyla právničkou?
S ohledem na to, že mě autorské právo stále baví a těší, staví přede mne neustále nové výzvy, které přinášejí pro autorské právo takřka denně nové informační technologie a neuvěřitelný vývoj v posledních pár letech a které jako správná „Beranka“ vítám, neumím si jinou volbu představit. Svou činnost na Ústavu autorského práva konám pro radost a současně ji vnímám spolu s mou činností advokáta v tomto oboru jako spojené nádoby, jedno bez druhého si dnes neumím představit. Dokud je má činnost v obou směrech přínosem z odborného, někdy i z lidského hlediska, pak má tato moje práce smysl.
8. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělala?
Vědeckou činnost, což byl původně důvod mého nástupu na Ústav autorského práva a tak i možnost dále předávat své znalosti a zkušenosti z oboru. Tedy bádala bych si a psala bych.
9. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodná?
Jsou. Zejména před lety při rozhodování, když byla mamince velmi záhy, tedy ve věku, kdy to není obvyklé, diagnostikována Alzheimerova choroba. Stála jsem najednou před volbou, zda ze dne na den změnit profesní i osobní život nejen sobě, ale celé rodině, zejména manželovi, navíc, když nám odborníci tvrdili, že takovouto péči nelze zvládnout doma. Byl to velký boj a stejně jsem nevěděla, zda byla má zásadní volba správná (každodenních voleb spojených se zásadním rozhodnutím pak bylo mnoho). Nakonec jsem dospěla k závěru, že v tomto případě je každá volba správná volba. Jakkoli neodsuzuji ty, kteří dospějí v obdobné situaci k rozhodnutí opačnému, ať z jakéhokoli důvodu; rozumím jim a chápu je. Po patnáctileté zkušenosti mohu říci, že to lze zvládnout – stanete se logistickým centrem, profesní činnosti omezíte na zásadní – legislativní, základní publikační a posudkovou činnost, oželíte habilitaci, byť jste začali habilitační práci právě psát, velké projekty s mnohahodinovými jednáními nahradíte menšími projekty, ale stojí to za to…
10. Co vás nejvíce dokáže rozčílit?
Lež, manipulace, podrazy.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
