9. 9. 2016
ID: 102910
10 otázek pro ... Jana Vycha
Zdroj: JUDr. Ing. Jan Vych
eFocus
JUDr. Ing. Jan Vych je advokátem a partnerem advokátní kanceláře Vych & Partners. Poskytováním právního poradenství se zabývá od roku 1996. V současnosti se specializuje na právo obchodních společnosti, fúze, akvizice, přeměny společností, privatizace a provozování podniků dodávajících infrastrukturní služby (voda, odpady, teplo), koncernové právo, řízení před obchodním rejstříkem, obchodní závazkové vztahy, bankovní právo se zaměřením na problematiku družstevních záložen, finanční právo, právo cenných papírů, problematiku investičních pobídek, veřejných zakázek, PPP, koncesí.
1. Proč jste se rozhodl stát právníkem?
Ačkoliv jsem byl na základní a střední škole premiant třídy, vždycky jsem spíš kamarádil se spolužáky, kteří stáli na obráceném konci stupnice a byli to vyhlášení potížisti. V kombinaci se svojí prořízlou pusou jsem je měl před učiteli často tendenci obhajovat. Možná z toho se zrodila myšlenka jít na práva, když od samého počátku studií jsem věděl, že budu chtít směřovat do advokacie. Významnou úlohu v rozhodnutí stát se právníkem sehrálo i zázemí širší rodiny.
2. Co máte na své práci nejraději?
Určitě různorodost problémů mých klientů, se kterými se každý den setkávám. Nemám rád stereotyp a nedovedu si například představit, že bych řídil tramvaj, která jezdí stále po stejných kolejích.
3. Kdo nejvíce ovlivnil Váš profesní život?
Rozhodnutí jít na práva a do advokacie určitě významným způsobem ovlivnil můj strýc - bratr mého táty, předseda krajského sdružení advokátů v Hradci Králové v období před listopadem 1989 a zakladatel jedné z prvních významných advokátních kanceláří v České republice po roce 1989. Bohužel už drahnou dobu nás pozoruje shůry a já jen doufám, že se z toho, jak já vykonávám advokacii, neobrací v hrobě ...
4. Největší pracovní úspěch?
Těžko říct, těch je víc. Vybaví se mi určitě případ, kdy jsme jako zmocněnci poškozené obchodní společnosti dokázali klientovi do poslední koruny získat zpět částku v řádu desítek milionů korun českých, o kterou klienta zpronevěrou připravil původní majitel společnosti, kterou od něj klient koupil. Jednalo se o značně skutkově složitou trestní věc spojenou s mravenčí prací orgánů činných v trestním řízení a soudu ve Zlíně, za jejíž odvedení jím patří velký dík.
5. Jak často Vás ve vašem oboru něco překvapí?
Každou chvíli. A bohužel, většinou negativně. Většinou tehdy, když se já nebo některý z mých kolegů vrátíme od soudu s rozsudkem ve věci, kterou jsme zastupovali. Je smutné, co za „perly“ často padá z českých soudů. Více konkrétní raději nebudu, abych nešel k naší komoře na kobereček.
6. Kde se vidíte za 10 let?
S ohledem na svůj věk myslím, že za deset let budu stále tam, kde jsem nyní, tedy v činné službě. Pokud budu moct za dva krát deset let pomalu předávat kancelář některému ze svých synů, budu rád.
7. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Než jsem se rozhodl pro studium práv, věnoval jsem se hodně výpočetní technice, takže možná programátor. Vzhledem k tomu, že současně s právy jsem vystudoval i Vysokou školu ekonomickou, tak bych se pravděpodobně živil výkonem nějaké ekonomické profese. A jelikož v současnosti rád pozoruji letadla na obloze a tak trochu se zajímám o létání, tak říkám, že bych byl pilotem. Tak kdo ví ...
8. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodný?
S nerozhodností v profesním životě problém nemám. Nerozhodný však někdy bývám ve chvíli, kdy moji dva malí synové řádí jako černé ruky a já přemýšlím, zda v zájmu jejich výchovy v řádné občany mám zasáhnout a nějakým způsobem je potrestat, nebo nad tím mávnout rukou ...
9. Jací lidé vás nejvíce dokáží rozčílit?
Ti, kdož nemají mozek, ale bohužel mají v ruce razítko, jehož prostřednictvím vykonávají svůj úřad … Jakkoliv by měl člověk sto chutí poslat takové lidi někam do rezervace, kam by se na ně lidé chodili jako na exoty dívat, musí zůstat zticha a plnit jejich výmysly, aby potřebné razítko bylo otisknuto tam, kam je třeba…
10. Knížka, kterou jste četl naposled?
Deníček moderního fotra I. a II. Jakkoliv jsou některé kapitoly zbytečně vyumělkované, knížka ukazuje, že celodenní péče o malé dítě je pěkná makačka. Zlatá advokacie :-)
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Ačkoliv jsem byl na základní a střední škole premiant třídy, vždycky jsem spíš kamarádil se spolužáky, kteří stáli na obráceném konci stupnice a byli to vyhlášení potížisti. V kombinaci se svojí prořízlou pusou jsem je měl před učiteli často tendenci obhajovat. Možná z toho se zrodila myšlenka jít na práva, když od samého počátku studií jsem věděl, že budu chtít směřovat do advokacie. Významnou úlohu v rozhodnutí stát se právníkem sehrálo i zázemí širší rodiny.
Určitě různorodost problémů mých klientů, se kterými se každý den setkávám. Nemám rád stereotyp a nedovedu si například představit, že bych řídil tramvaj, která jezdí stále po stejných kolejích.
3. Kdo nejvíce ovlivnil Váš profesní život?
Rozhodnutí jít na práva a do advokacie určitě významným způsobem ovlivnil můj strýc - bratr mého táty, předseda krajského sdružení advokátů v Hradci Králové v období před listopadem 1989 a zakladatel jedné z prvních významných advokátních kanceláří v České republice po roce 1989. Bohužel už drahnou dobu nás pozoruje shůry a já jen doufám, že se z toho, jak já vykonávám advokacii, neobrací v hrobě ...
4. Největší pracovní úspěch?
Těžko říct, těch je víc. Vybaví se mi určitě případ, kdy jsme jako zmocněnci poškozené obchodní společnosti dokázali klientovi do poslední koruny získat zpět částku v řádu desítek milionů korun českých, o kterou klienta zpronevěrou připravil původní majitel společnosti, kterou od něj klient koupil. Jednalo se o značně skutkově složitou trestní věc spojenou s mravenčí prací orgánů činných v trestním řízení a soudu ve Zlíně, za jejíž odvedení jím patří velký dík.
5. Jak často Vás ve vašem oboru něco překvapí?
Každou chvíli. A bohužel, většinou negativně. Většinou tehdy, když se já nebo některý z mých kolegů vrátíme od soudu s rozsudkem ve věci, kterou jsme zastupovali. Je smutné, co za „perly“ často padá z českých soudů. Více konkrétní raději nebudu, abych nešel k naší komoře na kobereček.
6. Kde se vidíte za 10 let?
S ohledem na svůj věk myslím, že za deset let budu stále tam, kde jsem nyní, tedy v činné službě. Pokud budu moct za dva krát deset let pomalu předávat kancelář některému ze svých synů, budu rád.
7. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Než jsem se rozhodl pro studium práv, věnoval jsem se hodně výpočetní technice, takže možná programátor. Vzhledem k tomu, že současně s právy jsem vystudoval i Vysokou školu ekonomickou, tak bych se pravděpodobně živil výkonem nějaké ekonomické profese. A jelikož v současnosti rád pozoruji letadla na obloze a tak trochu se zajímám o létání, tak říkám, že bych byl pilotem. Tak kdo ví ...
8. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodný?
S nerozhodností v profesním životě problém nemám. Nerozhodný však někdy bývám ve chvíli, kdy moji dva malí synové řádí jako černé ruky a já přemýšlím, zda v zájmu jejich výchovy v řádné občany mám zasáhnout a nějakým způsobem je potrestat, nebo nad tím mávnout rukou ...
9. Jací lidé vás nejvíce dokáží rozčílit?
Ti, kdož nemají mozek, ale bohužel mají v ruce razítko, jehož prostřednictvím vykonávají svůj úřad … Jakkoliv by měl člověk sto chutí poslat takové lidi někam do rezervace, kam by se na ně lidé chodili jako na exoty dívat, musí zůstat zticha a plnit jejich výmysly, aby potřebné razítko bylo otisknuto tam, kam je třeba…
10. Knížka, kterou jste četl naposled?
Deníček moderního fotra I. a II. Jakkoliv jsou některé kapitoly zbytečně vyumělkované, knížka ukazuje, že celodenní péče o malé dítě je pěkná makačka. Zlatá advokacie :-)
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
