10 otázek pro… Karolínu Broskovou
Karolína Brosková je čerstvou absolventkou Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, nyní koncipientka u Mališ Nevrkla Legal. Pochází ze Slovenska, kde v průběhu studií také sbírala první zkušenosti v oblasti advokacie u Fiačan & Partners v Liptovském Mikuláši. Současně téměř šest let pracovala nejdřív na pozici vedoucí kanceláře, později jako projektová manažerka evropských kulturních projektů v občanském sdružení CIANT v Praze. Mezi nespočet jejích aktivit je také třeba zmínit studentskou vědeckou odbornou činnost, v rámci které v roce 2010 obsadila druhé místo s prací na téma obchodního tajemství a práva na informace. Aktivně se účastnila dvou ročníků, nyní vypomáhá s organizací výjezdního semináře z obchodního práva na PF UK. Chtěla by se profilovat v oblasti obchodního a občanského práva, zejména ve sporech mezi subjekty evropské kulturní spolupráce a na sociologicko-právní úrovni se zajímá o otázku adopcí dětí u párů stejného pohlaví.
Že bych se vrátila na Slovensko? Jednou možná. Předtím se toho ale chci ještě hodně naučit a hodně vidět.
Kdybyste nebyla právničkou, čím byste byla?
Profesionální tanečnicí. Ale to bych nesměla být tlusté dítě…
Nevýhody vašeho povolání?
Těch vidím spoustu a to jsem v podstatě ještě nezačala :) (Když píšu tyhle řádky, bojuji sama se sebou, jestli nemám napsat nic, abych se pozitivně motivovala, anebo se mám na věc koukat realisticky. Vyhrává druhá možnost, protože zavírání očí před realitou je k ničemu.) První – nemůžete klientovi nikdy říct, že je to jasné jako facka a výsledek je zaručený. Bohužel je ve hře tolik možností a kliček, že je téměř nemožné odhadnout pravděpodobnost výsledku. O to víc bohužel, že jen právník chápe, o čem mluvím, nikoli klient. Druhá – že si vaše rodina myslí, že vyřešíte všechny jejich právní problémy. Naneštěstí nechápou, že nejste expert na všechno. Stejně tak jak nejdete k dermatologovi s problémy srdce, tak nemůžete jít k advokátovi specializovanému na obchodní právo s problémem nepřiznaných sociálních dávek. Třetí – práce advokáta je dle mého náročná ve všech oblastech. Vyžaduje po vás neustále studium (i na úkor volného času), dobrou paměť, analytické a strategické myšlení, odstup a empatii zároveň. Čtvrtá – vadí mi, jak jsou advokáti obecně vnímáni. Jako bezpáteřní a namyšlení polobozi. A ještě víc mi vadí, že tento image si částečně vytvářejí sami. Tím, jak se oblékají, mluví… často máte pocit, že se neumí vůbec uvolnit. Je to zajímavý fenomén, který jaksi panuje již u studentů práv. „Já jsem někdo, já studuji právnickou fakultu.“ Přijde mi to úsměvné, zvlášť když vím, jak lehce se ta fakulta dá udělat…
Jaký byl Váš nejhorší den v práci?
Každý po „opici“ (naštěstí jich nebylo mnoho).
Nejemotivnější kauza?
Z těch málo, co jsem zatím viděla, všechny, ve kterých jsou ženy účastníky sporu. Asi jen padesát procent z nich zvládlo u soudu nebrečet…
Největší dosavadní úspěch?
Snažím se zůstat sama sebou a myslím, že se mi to zatím daří. Jinak řečeno nedělám věci, které mě nebaví, když se mi něco nelíbí, řeknu to a nelžu lidem kolem mě a už vůbec ne sama sobě.
Kdo na Vás měl ve Vašem profesním životě největší vliv?
Obyčejní lidé kolem mě, kteří mi připomínají, že advokacie (a taky obecně právo) je zejména služba lidu v podobě (alespoň snahy o) prosazování spravedlnosti a „čistých“ hodnot.
Žena/muž ve vaší profesi – co jde opačnému pohlaví lépe?
Ženy umí mluvit jazykem lidu. Vysvětlí klientovi řešení problému tak, aby ho pochopil i absolutní laik. Naproti tomu si myslím, že muži se na povolání advokátů obecně hodí lépe. Proto, že nejsou tak emocionálně angažovaní, a zejména že mužská hemisféra mozku je předurčena analytickému myšlení.
Jak si vyčistit hlavu?
Zamilovat se – to pak nemyslíte na nic jiného. Škoda jen, že většinou to trvá trochu dlouho na to, aby to sloužilo jako „čistič hlavy“ a krátko na to, aby jste si to užili naplno.
Nesplněný sen?
Na všech dosud nesplněných tvrdě pracuji, protože si myslím, že jsem strůjcem svého štěstí!
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz