Kdybyste nebyl právníkem, čím byste byl?
To je nejsnazší odpověď. Chtěl jsem být archeologem.

Nevýhody vašeho povolání?
Strach, že něco je napsáno špatně a může dojít k žalobě a následné náhradě způsobené škody. Někdy také tlak na rychlé vyřízení několika věcí najednou, přičemž není čas na podrobné studium a finální přípravu. Klienti totiž stále častěji chtějí vyřídit svoji věc co nejrychleji, ráno se rozhodnou a odpoledne by chtěli mít celou kauzu vyřízenou, což vždycky nejde.

Nejemotivnější kauza?
Nejemotivnější byly všechny případy, kdy jsem chodil do hospicu a sepisoval závěti či plné moci a sledoval přitom, v jakém stavu jsou tito lidé, kteří zemřeli také třeba několik dní po provedení požadovaného úkonu. Práce s těmito klienty byla složitá zejména v tom, že bylo třeba zvlášť opatrně posuzovat, zda trvá jejich způsobilost k právním jednáním, které hodlají učinit.

Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Nejvíce mi v paměti utkvěly případy, kdy se dědici hádali o rozdělení dědictví řadu let a v kterých jsem měl hodně starostí s tím, abych udržel svoji nestrannost a nekřičel na ně. Ale nejvíce mi utkvěl v paměti případ, kdy zůstavitelka napsala závěť, to nejcennější co měla, zemědělskou usedlost, měla zdědit vnučka, syn měl dostat 10.000,- Kč a dcera peřiny a povlečení.  Já jsem synovi a dceři vysvětloval jejich právo na povinný díl a to, že když jej uplatní, mohou získat z dědictví více (tehdy se z tohoto titulu mohli stát i spoluvlastníky té usedlosti). Syn mi řekl „pane notáři, závěť se nám nelíbí, ale když takto maminka rozhodla, je to pro nás svaté, rozdělte nás přesně podle závěti.“ Ta zůstavitelka měla autoritu i po smrti a mně se líbilo, že jí poslechli. Bylo to v sedmdesátých letech a nepotřebovali k tomu žádný zákon, který by je donutil poslechnout vůli zůstavitelky.

Největší dosavadní úspěch?
Tím je to, že mne Prof. Švestka a Prof. Dvořák z Právnické fakulty UK přibrali do kolektivu, který píše komentář k novému občanskému zákoníku. Toho si nesmírně vážím, nevím však, zda můj přínos k tomuto dílu bude pozitivní a zda se mi podaří alespoň trochu se přiblížit kvalitě jejich textů. Snažím se, co nejvíc můžu, čtenáři a především praxe prověří, zda bude i má část komentáře přínosem. Velmi si cením bronzové medaile rytíře Antonína Randy, udělené mi v r. 2013 Jednotou českých právníků.

Která osobnost symbolizuje spravedlnost?
Všichni ti soudci Ústavního soudu, kteří hlasovali pro to, že církevní restituce nejsou v rozporu s ústavou a kteří tím dali jasně najevo přesvědčení, že ukradené se má vrátit a učinili tak i proti opačnému názoru řady našich politických představitelů i valné většiny  národa. Z ústavních soudců bych ještě jmenovitě vyzvedl Prof. Pavla Holländera, který má velký podíl na rozsudku, kterým bylo parlamentu znemožněno rozpuštění kdy se mu zachce a tím i nakládání  s ústavou jako s něčím, co vlastně není až tak závazné a s čím lze manipulovat podle okamžité potřeby.

Kdo na Vás měl ve Vašem profesním životě největší vliv?
Můj školitel na státním notářství, kam jsem nastoupil 1.11.1972, notář JUDr. Otto Černý. Napsal jsem o něm fejeton do našeho notářského časopisu AD NOTAM. Byl precizní, připravený na každé jednání, psal dokonalé smlouvy i dědická rozhodnutí.  Seznámil mne i s historií a noblesou notářského povolání před znárodněním notářů. Také jsem viděl jako vzor Prof. Vojtěcha Cepla, s jehož názory na právo jsem vždy souhlasil a který, jak jsem se dočetl, se v roce 2008 stal Právníkem roku. Do paměti se mi také vryla zkouška z občanského práva, kterou jsem absolvoval u Prof. Švestky na Právnické fakultě UK Praha, pro způsob přednášení o právu byl pro mne vzorem Prof. Češka.

Nejméně přehledný předpis – a proč?
To jsou v podstatě všechny zákony, které dnes vychází. Takže za všechny vyberu nový občanský zákoník. Ten ukázal, že neumíme napsat zákon stručný, srozumitelný, s právními normami, které se nemusí alespoň dvacet či třicet let měnit. Schopný legislativec, kdyby někdo takový u nás byl, by jej zkrátil na polovic i při zachování všech idejí, které vedly k jeho vzniku.   

Jak si vyčistit hlavu?
Najít si nějakého koníčka, třeba umění (jakékoli, například divadlo, koncerty, návštěvy  galerií), také fyzickou práci, třeba na zahradě nebo jinou činnost, třeba turistiku, návštěvu lázní.

Nesplněný sen?
Hodit alespoň padesát metrů diskem a zvednout alespoň 120 kg nadhozem ve vzpírání. V mládí jsem zůstal daleko za těmito cíli a už je nyní pro fyzickou zchátralost a stáří nesplním.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz