1. Proč jste se rozhodla stát právničkou?
Můj otec byl veterinární lékař a já nějak tak automaticky inklinovala k této profesi, protože mě odmalička vodil ke zvířatům, včetně skotu, jezdila jsem na koních, nebála jsem se malých ani velkých zvířat a bylo pro mě jaksi přirozené, že se dám na tuto dráhu. Tatínek měl ovšem za to, že tato profese je „pro holku“ příliš těžká a postupně a „nenápadně“ mi vnuknul myšlenku, že studium práv bude pro mě to „pravé ořechové“.  

2. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Byl to především můj otec, který mi už v dětství kupoval různé populárně naučné knihy z oblasti historie práva, práva nemovitostí a zejména z oblasti práva trestního a historie kriminalistiky. Dále to byla moje školitelka JUDr. Olga Peřinová, která mě v době mé koncipientské praxe v advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík, naučila, že je nutné znát nejen právo hmotné, ale ovládat i právo procesní, pokud chcete uspět u soudu. Bohužel, oba již nejsou mezi námi. A pak to také nepochybně byli kolegové Jirka Balaštík a Martin Šolc. Když jsem jako koncipientka nastoupila do jejich kanceláře na své první místo po dvouletém pobytu v USA, tak jsem kromě slušné znalosti angličtiny a trochu teorie vstřebané za studií, neuměla prakticky nic. Skutečností je, že z toho, co jsem se tam během tří let naučila, čerpám dodnes, a nemám na mysli jen užitečné poznatky z právní praxe nebo vytváření bezvadných dokumentů nejen po stránce obsahové i formální. Moje koncipientská praxe v této advokátní kanceláři mi přinesla mnoho užitečných poznatků, i pokud jde o schopnost rozpoznat různé charaktery lidí, což se pro odhad potencionálních klientů, ukázalo jako velmi užitečné, a vůbec to pro mě byla velká škola mezilidských vztahů.

3. Největší pracovní úspěch?
Za největší pracovní úspěch považuji každou skončenou kauzu, kdy je klient spokojen s výsledkem.

4. Jak často Vás ve vašem oboru něco překvapí?
Dříve, když jsem začínala, mě dokázalo překvapit, že zpočátku zcela nesmiřitelné protistrany, kdy mezi nimi docházelo i k osobním urážkám a tzv. „podpásovkám“, se nakonec dokázaly usmířit a dohodnout a odcházely „z kolbiště“ v naprosté pohodě, samozřejmě za velkého přispění nás advokátů. Dohodu stran jsem vždycky považovala za prvotní cíl. Dnes mám bohužel pocit, že pro některé kolegy je cílem právě ten boj, a to za každou cenu. Již několikrát se mi stalo, že právě advokát protistrany, byl „brzdou“ rychlého a efektivního řešení sporu.

5. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušila?
Asi bych jich na tomto místě mohla vyjmenovat celou řadu, ale hlavně bych celý právní řád značně zjednodušila a zpřehlednila, a toho bych vlastně dosáhla zrušením celé řady právních předpisů. On se nám tady totiž „rozmohl takový nešvar“, a sice že naši „zákonodárci“ mají často potřebu reagovat na různé jednotlivé kauzy, které jsou medializovány a jaksi pod tlakem „veřejného mínění o spravedlnosti a správném řešení“ se snaží implementovat další a další „vylepšení“ do stávajících právních předpisů. Tyto nesystémové a mnohdy nelogické legislativní zásahy mají bohužel za následek pouze další znepřehlednění a mnohdy naprostou nesrozumitelnost právních předpisů.

6. Kde se vidíte za 10 let?
Za 10 let se vidím v advokacii, bohužel o 10 let starší.

7. Jaké jsou vaše silné stránky a jaké ty slabé?
Za silnou stránku lze považovat, že jsem asi poměrně dost pracovitá a slabou stránkou v tomto ohledu je, že neumím moc odpočívat. Za další svou silnou stránku považuji to, že jsem hodně racionální a stojím pevně nohama na zemi, ale je mi to občas vyčítáno, takže je to zároveň asi i moje slabá stránka.

8. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodný?
Když můj manžel, profesí lékař, chce, abych mu schválila výběr sýrů, vín, ryb … Jsou to přesně ty situace, kdy fakt nevím, ale zase mám jistotu, že on vybere vždycky dobře. Jinak, mu život řídím asi velmi rozhodně už 31 let a zatím si nestěžuje.

9. Jací lidé vás nejvíce dokáží rozčílit?
Nevím, jestli „rozčílit“ je ten přesný výraz. Spíš je mi někdy smutno z toho, jaká generace nastupuje do advokacie. Když jsem před mnoha lety skládala advokátní slib, tehdejší předseda České advokátní komory – JUDr. Karel Čermák nám řekl, že „advokacie byla vždycky noblesní profese“ a advokát se musí určitým způsobem chovat i ve svém soukromém životě. Jsem zkušební komisařka pro obor advokátní právo a musím říct, že jsem občas až šokována, jak se někteří adepti u advokátních zkoušek chovají. Začíná to tím, že vejdou do zkušební místnosti a nepozdraví členy zkušebního senátu a pokračuje to tím, že nedostatek znalostí se snaží dohnat arogancí a drzostí. Za posledních 10 let se úroveň znalostí advokátních koncipientů přicházejících k advokátním zkouškám, výrazně zhoršila, ale jsou i světlé výjimky, ze kterých mám radost, a těší mě, že to budou moji kolegové.

10. Ideální způsob relaxace a ideální dovolená?
Malý řecký ostrov, malý rodinný hotel, dlouhá pláž téměř bez lidí. A když nemůžu být tam, tak aktivně relaxuji na zahradě a vysazuji, přesazuji, zastřihávám ...
 

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz