Deset slov o sobě?
Pradědeček provozoval Bartovskou Harendu. Se smrtí Magdona nemá nic společného!
(pozn.: Díky limitu deseti slov jsem se nedostal dále)

Kdybyste nebyl právníkem, čím byste byl?
Nevím, čím bych byl, ale vím, čím bych chtěl být: Jeanem Paulem Belmondem – a nejlépe v Riu.

Nevýhody Vašeho povolání?
Odpovědnost. Velmi personifikovaná. Mnohdy se s ní špatně spí.

Jaký byl Váš nejhorší den v práci?
Když mi vedoucí AP Ostrava se slzou v oku sdělovala, že díky zásahu Stb nemůže přijat mého bratra do pracovního poměru jako uklízečku (psal se rok 1979; bratr byl chartista; dnes se pyšní mj. titulem „učitel roku Kanady“).

Nejemotivnější kauza?
To bych musel mít za sebou pouze několik málo kauz, abych z nich mohl tu nejemotivnější zvolit. Z tisíců to nejde. I když snad přece: Druhý den mé koncipientské praxe a první účast u soudního jednání: rozvod – můj vlastní.

Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Těch je! Jeden za všechny: V neděli večer, do svých 50-ti let, jsem každý týden hrával hokej. Po tvrdé ráně pukem mezi žebra jsem v pondělí nastoupil k závěrečné řeči ve věci vraždy (KS v Ostravě; č. dv. 7). Při ohnivém plaidoyer mi najednou „hrkla“ do úst krev a při řeči začala stékat oběma koutky po tváři. Obžalovaný omdlel…

Která osobnost symbolizuje spravedlnost?
Jde o to, jakou spravedlnost má ona osobnost reprezentovat. Ta „právní“ je totiž mnohdy nespravedlivá, byť pro existenci civilizovaného společenství jistě nezbytná. Ti skutečně spravedliví stále pochybují. A já s nimi, takže žádné jméno. Musím však poznamenat, že silnou nedůvěru ve mně vyvolávají ti, kteří se do role spravedlivých pasují, veřejně to prezentují a přitom neznají nic jiného, než tu „svou spravedlnost“. Pokud bych mohl někoho jmenovat, což ovšem nechci, pak spíš reprezentanty nespravedlnosti. Bude to asi tím, že nespravedlnost v tom kterém případě se dá relativně dobře popsat, definovat. Se spravedlností je to vždy těžké, ať už jde o tu právní či v tom nejobecnějším slova smyslu.

Kdo na Vás měl ve Vašem profesním životě největší vliv?
Nejen měl, ale stále má, byť jsme zcela odlišné povahy. JUDr. Milan Skalník, svého času můj školitel, dnes můj partner, který i ve svých 82 letech v mnohém předčí i výrazně mladší advokáty. Určitě by si zasloužil vstoupit do „Síně slávy“ (myslím, že J.N. Kaňka se již nyní třese, aby jej délkou praxe Dr. Skalník nepřekonal).

Proč jste se rozhodl stát právníkem? A co byste poradil lidem, kteří by rádi vstoupili do právních vod?
Ještě v roce 1968 jsem byl pevně rozhodnut studovat herectví na JAMU a jít tak ve šlépějích své herecké (režisérské) rodiny. Po okupaci rozhodla o mém osudu matka pro mě nezapomenutelným výrokem: „To chceš hrát celý život Timura a jeho partu?“. Takže právo bylo vlastně náhradní variantou a po pravdě řečeno, moc jsem o něm nevěděl. A co bych poradil těm, co dnes vstupují do právních vod?: Naučte se pořádně plavat a nezapomínejte na „etiku stylu“!

Jak si vyčistit hlavu?
Ráží 7,62 mm. Ale vážně: Advokát by měl být osobou renesanční a svou činností přesáhnout rámec „světa práva“. V současné době jsem např. (spolu se svou manželkou, klinickou logopedkou) dokončil práci na logopedických říkankách. Dílko „Říkal pan Říha lékaři ...“ by s krásnými ilustracemi Veroniky Hindle mělo vyjít začátkem roku. Báječný relax! Účinné jsou nepochybně též sportovní aktivity, a i když se mnou Dr. Karel Čermák nebude souhlasit, tak například i golf.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz