Deset otázek pro… Helenu Hofmannovou
JUDr. Helena Hofmannová Ph.D. působí na katedře ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Specializuje se na otázky ochran lidských práv a problematiky postavení menšin z hlediska komparativního. Absolvovala řadu studijních pobytů, např. na New York University School of Law či Michigan University School of Law. Působí také jako asistentka ústavního soudce na Ústavním soudu ČR. V květnu byla zvolena na seznam expertů Poradního výboru Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin. Autorka mj. publikací k problému právního postavení menšin (například o specifických poměrech v USA) a také knihy Právní postavení židů v Protektorátu Čechy a Morava (1939-1941). V říjnu letošního roku jí v nakladatelství Auditorium vyjde další kniha k otázkám právního postavení židů v protektorátu.
USA. Byla jsem tam vícekrát na studijním pobytu a vždy mne moc to fascinovalo a inspirovalo.
Kdybyste nebyla právničkou, čím byste byla?
Takto neumím uvažovat. Jsem, co jsem a důležité je se v tom neztratit, resp. najít v tom smysl a radost. To je důležité. Jakmile bych měla „kdyby“ znamenalo by to pro mne, že jsem nespokojená s tím, co dělám. A to nejsem. Takto mne to baví.
Nevýhody vašeho povolání.
Nejprve to byla tréma a pak menší tréma. Nevím vlastně, jestli je to nevýhoda, nebo spíš určitý pohon, který brání stereotypu.
Jaký byl Váš nejhorší den v práci?
První – když jsem poprvé učila. Měla jsem strašnou trému. Dodnes si pamatuji, jak jsem ji rozdýchávala v kanceláři. Bylo to dané také tím, že jsem byla věkově blízko ke studentům a ti mě neznali. Když jsem se konečně nadechla, sebrala odvahu a vešla do místnosti, kde čekali studenti, ozvalo se „Nezavírej, je tu horko“. A bylo po odvaze.
Nejemotivnější kauza.
Nejemotivnější kauzy nejsou z mé praxe. Ale jsou to případy lidí, kteří za války ukrývali židy před deportacemi a vydáním na smrt nebo jim jakkoli jinak pomáhali. Přestože věděli, že je samotné, například za ukrývání, čeká trest smrti. Jejich odvaha je pro mě jeden z důvodů, proč jsem se této problematice věnovala. A vůbec celá ta situace, kdy čekáte na to nejhorší a nemáte se vůbec čeho chytit. A to vše upraveno právně. Popisuji tyto příběhy ve světle protižidovských předpisů ve své nové knížce, která vyjde letos na podzim.
Největší dosavadní úspěch.
Že jsem zvládla roční studijní pobyt v USA i s dětmi. To bylo strašně náročné. První měsíc jsem to málem vzdala. Zpětně jsem pyšná, že jsem vydržela. V poslední době určitě knížka, která mi na podzim vyjde. Vůbec to, že jsem ji dala za běhu ostatních věcí dohromady. To jsem moc ráda. A jinak vlastně každý den, který se v práci podaří bez špatného pocitu. Pro mne je velikost úspěchu daná tím, jak jej prožívám. Proto to jsou někdy i navenek zcela banální věci.
Žena/muž ve vaší profesi – co jde opačnému pohlaví lépe?
Myslím, že právě v mé profesi na pohlaví nezáleží. Náročné je sice dohnat pauzu, kdy je žena těhotná a pak na mateřské. Ale to je ve všech profesích, které vyžadují vývoj a vzdělávání se. Jinak však vzdělání a charisma mají v mém oboru jak ženy, tak muži.
Proč jste se rozhodla stát se právničkou? A co byste poradila lidem, kteří by rádi vstoupili do právních vod.
K rozhodnutí stát se právničkou došlo v letech, kdy jsem netušila, co vše toto povolání obnáší. Skutečné rozhodnutí jsem uskutečnila při volbě zaměstnání v oboru – tedy výuku na PF UK. Proč? Možnost stálého poznávání a vzdělávání se, živost, svoboda, pocit, že moje práce má smysl… Poradila bych, a to nejenom pro ty, kteří vstupují do právních vod, nikdy neztratit odvahu – na změnu a na názor. Jinak se člověk může utopit kdekoli.
Jak si vyčistit hlavu.
To je různé, nejvíce asi s dětmi. Pak detektivky a teď zkouším i pohyb.
Nesplněný sen.
Zatím stále doufám, že se mi splní :-)
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz