Život offline, život online

Pro populaci doslova závislou na internetu je stěží přijatelné, aby hodiny trávila ve frontách nebo proseděla u úředních přepážek, když lze pohodlně, takříkajíc od stolu, z domova, kvantum obchodních i úředních záležitostí vyřídit na dálku, skrze klávesnici PC nebo displej chytrého telefonu. Aby se život offline rázem proměnil v život online, stačí mít slušné internetové pokrytí, běžně dostupnou HW & SW výbavu, špetku intuitivní počítačové gramotnosti a málem odevzdanou důvěru v integritu a důvěryhodnost nabízeného informačního systému nebo mobilní aplikace.

Propastné generační rozdíly nehrají tak dalece roli. Mládí už převážně žije virtuální realitou a papírování považuje za muzejní přežitek. Produktivní věk zase děsí vidina chronicky duplicitního souběhu lejster a elektronických dokumentů. Nejvíce kuráže při vstupu do umělého světa tak projevují senioři, konzervativně odchovaní jistotou hmatatelných listin.

Všechny uživatele bezvýjimečně ohrožuje akutní nebezpečí výpadku či selhání systému. Obavy veřejnosti z potenciální online krádeže identity či zneužití (dobrovolně) poskytnutých osobních dat patří, alespoň z klientského pohledu, mezi hlavní bariéry širšího využívání online služeb. Příčinou je také nízká motivace - co mi to přinese?! Bude to skutečně levnější, rychlejší, uživatelsky vlídnější a přinejmenším srovnatelně bezpečné jako doposud klasická tištěná byrokracie?

Zapomněli jste heslo?!

Kdekdo již díky masivnímu náporu informačních a komunikačních technologií propadl trendu distančního spotřebitelského nakupování, jakož i komfortu bezhotovostního, nejlépe bezdotykového placení. Leckdo své zážitky s gustem sdílí na některé sociální síti. Příležitostně si skočíme cosi zjistit na CzechPOINT, ti pokrokovější si zpřístupnili datovou schránku nebo vyzvedli čipovou občanku.

Nebývá to vždy selanka: dřívější bariéry otevíracích a úředních dob, grimasy neochotných prodavačů a referentů vystřídal odosobněný labyrint registračních šablon, profilů, uživatelských účtů, jmen, hesel, šifrovacích klíčů, PINů, autorizovaných certifikátů, elektronických podpisů, dvojího trojího ověřování totožnosti pomocí kódů, telefonu, dokazování skládáním puzzle či klikáním na semafory, auta, hydranty, že nejsem robot atp. Schválně si spočítejte, kolik zdlouhavých verifikačních testů jste již absolvovali, a jestli při přihlašování na kdysi navštívené webové stránky obstála paměť vaše nebo internetu?! Soubory cookies? Otravně pomáhají.

V mezičase čile sabotují softwaroví roboti – programy, co zvládnou formulář vyplnit a podat během pár vteřin, a zablokovat přístup uživatelům z masa a kostí. Prodloužené ruce hackerů takto pokoušejí citlivost pro kritické meze, po jejichž překročení se již nelze jednoduše vrátit ke stabilnímu chodu. Eventuální poruše čelí soukromý, podnikatelský i veřejný prostor, vždyť sdílejí společnou bezbřehou internetovou bázi.

Akční obchodníci však na interaktivní mapě drží náskok před veřejnou správou, která jakoby v lecčems zaspala dobu. Vzpomeňme, jak loudavě úřady či obce obsazovaly »jejich« dávno (spekulativně) zaregistrovaná doménová jména. Zranitelnější je veřejný sektor i kvůli existenční závislosti na dodávkách zvenčí. Najmě eGovernment žije z know-how podpory a obsluhy externích programátorů a IT specialistů, věčných vývojářů, kteří neprodají finální produkt na klíč, se zdrojovými kódy, nýbrž spolehlivě profitují z prolongovaných licencí. Jistě, motivace a poslání se liší: podnikatelé coby hybná síla komerční sféry chtějí perspektivně vydělávat a cílové skupiny zákazníků si vybírají, kdežto veřejný sektor pěstuje de facto mandatorní (povinné) vztahy. Odpovídá za zabezpečení přístupu celé populaci, zdroje musí alokovat a služby poskytovat v nejlepším zájmu veřejnosti.
 

eGovernment = G2C, G2B, G2G

Čistě kupecká otázka přesto zní, zda a jak umí centrální, regionální či komunální politici »prodat« obyvatelstvu výhody eGovernmentu včetně pojistek proti kybernetickým útokům, záložních plánů pro situace kolapsu apod., aniž by ho uspěchaně, s leckdy všetečnými úmysly vnucovali - potažmo hazardovali se soukromím lidí? Slyšeli jste už o data retention neboli plošném uchovávání provozních a lokalizačních údajů?!

Vůdčí krédo, aby úřady neobíhali lidé, ale dokumenty (data, informace) v elektronické podobě, a že je nesmysl, aby občané museli v úředním styku dokola prokazovat skutečnosti, které si administrativa může opatřit ze spravovaných databází, je přitažlivé potud, bude-li provázeno bezpečím kontinuity a udržitelnosti každodenní rutiny. Veřejná správa je přece samozřejmost ba civilizační nezbytnost - normální je, když funguje tak, že nepůsobí všední problémy.

Je nabíledni, že elektronický modus operandi se množí o překot: prsty již nestačí k vyjmenování agend, které se opentlily magickou předponou »e-«: eIdentita, eObčanka, eSbírka, eLegislativa, eRecept, eNeschopenka, eLearning, eTesting, eProcurement, eFakturace, eJízdenka, eVoting, elektronická evidence tržeb, elektronické dálniční známky, mýtné, elektronické vězeňské náramky, elektronická spisová služba, elektronické dražby, digitalizace rozhlasového a televizního vysílání, registr smluv, čipovaní psi, příměstské bicykly…

Jak se (z)rodil eGON, figurální symbolika mozku, srdce, krevního oběhu a styčných bodů eGovernmentu? Jak vznikala kontaktní místa veřejné správy zvaná Czech POINT? To ilustrativně a názorně přibližují stejnojmenné publikace vydané péčí vysoké školy CEVRO Institut, kde v rámci studijního programu Praxe veřejné správy probíhají přednáškové a seminární cykly o eGovernmentu. Záměrem je prohloubit povědomí o jeho přednostech i slabinách a přispět ke snazší orientaci v online životě vykonavatelů i klientů veřejné správy.

Ostatně nejen modernizaci veřejné správy provází provokativní bonmot: modernost má charakter intoxikace – buď potřebujeme zvýšit dávku nebo vyměnit jed – rychlejší, rozměrnější, intenzivnější, novější… Než se nadějeme, nebude správa věcí veřejných elektronickými nástroji - neboli elektronické vládnutí, jak lze dynamický fenomén eGovernmentu přeložit - pro naplňování cílů veřejné správy pouhou alternativou, ale výsadní, ustavičně upgradovanou (vylepšovanou, rozpínavou) metodou. I tento příspěvek koneckonců vychází pouze online. Netiskněte ho.

JUDr. Ing. Dalibor Nový, Ph.D.

JUDr. Ing. Dalibor Nový, Ph.D., absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, Policejní akademii ČR a Fakultu provozně ekonomickou České zemědělské univerzity. Pracuje na sekci vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany, je členem rozkladové komise ministra vnitra a Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Působí jako odborný asistent na katedře veřejného práva a veřejné správy vysoké školy CEVRO Institut.

Vysoká škola CEVRO Institut je soukromou vysokou školou práva, politologie, mezinárodních vztahů, ekonomie a bezpečnostních studií. Na českém vysokoškolském trhu působí více než dvanáct let. Nabízí prestižní vzdělání, individuální přístup a špičkové vyučující. Vybrat si lze z bakalářských, magisterských i postgraduálních programů. Přednáší zde elitní profesoři i experti přicházející z praxe justice, veřejné správy a byznysu.

Více informací naleznete na stránkách Vysoké školy >>> zde.