Na území Evropské unie funguje platforma sloužící k výměně informací z národních registrů vozidel EUCARIS. Skrze tento systém se sdílí informace o vybraných dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu, které byly spáchány s vozidlem registrovaným v jiném členském státě, než je členský stát, v němž k deliktu došlo. V praxi to znamená, že pokud se řidič vozidla s českou SPZ dopustí v zahraničí dopravního deliktu a je přitom zachycen dopravní kamerou, zahraniční správní orgán požádá v rámci systému o sdělení provozovatele vozidla. Česká strana informaci zpravidla poskytne a provozovatel vozidla následně obdrží dopis, kterým je vyrozuměn o podezření ze spáchání přestupku, ať už se jedná o překročení maximální povolené rychlosti, nezastavení na červenou, použití zakázaného jízdního pruhu, nebo třeba nedovoleného použití mobilního telefonu za jízdy.

Každá země má svá specifika

V dopisu adresovaném provozovateli vozidla je přestupek zpravidla jasně specifikován, je uveden datum a čas, přílohou může být i fotografie z kamerového systému, ze které je patrná podoba řidiče. Zpravidla bývá v dopise již vyměřena pokuta, která se obvykle pohybuje v řádech desítek až stovek eur. V některých případech rovněž hrozí udělení trestných bodů do zahraničního registru řidičů, nebo také zákaz řízení na území daného státu. Někdy si však řidič nemusí být porušení zákona vědom. Příkladem je vjezd do oblastí s omezenou dopravou, tzv. ZTL – Zona a Traffico Limitato. Jde o oblasti historických center měst či pěších zón, kam je zakázán vjezd vozidlům bez speciálního povolení. V případě, že řidiče v této oblasti vyfotí jedna z kamer, pravděpodobně může provozovatel vozidla čekat doručení dopisu s vyměřenou pokutou. Uložení pokuty se nevyhne ani v případě, že je vozidlo vypůjčené z autopůjčovny – ta údaje nahlásí kompetentnímu orgánu, který bude následně částku vymáhat. Navíc autopůjčovna z platební karty strhne poplatek za nahlášení údajů odpovědné osoby. Proto je vždy dobré, se před cestou do zahraničí informovat o pravidlech silničního provozu, a s nimi spojených specifických situací.

Kdy je přestupek promlčený?

Promlčecí doba a její běh (a přerušování) se liší v závislosti na právním řádu a typu přestupku. Například v Itálii se promlčecí lhůta 360 dní počítá nikoli ode dne spáchání přestupku (např. překročení rychlosti), ale až ode dne, kdy se správní orgán o přestupku dozvěděl (např. kdy zjistil kontrolou databáze kamerového systému, že vozidlo s vaší SPZ překročilo rychlost). Pokud je řidiči doručena výzva k úhradě pokuty za promlčený přestupek, je vhodné daný správní orgán kontaktovat a vyžádat si potvrzení o promlčení. V Německu zase platí, že promlčecí doba záleží na konkrétních okolnostech případu. Správní orgán tak může mít až tři roky na vydání rozhodnutí. V některých případech lze však namítat promlčení již po třech měsících.

Příklad z praxe

Pan Ivan, který je provozovatelem malé autodopravy, jednoho dne obdržel do schránky dopis s několika dokumenty psanými v italštině. Neměl nejmenší zdání, o co v dokumentech jde. Jediné, co dokázal rozluštit, byla registrační značka vozidla, finanční částky v eurech a číslo bankovního účtu. Předal tak dokumenty k posouzení pojišťovně právní ochrany D.A.S. Právníci si případ přebrali a po prostudování dokumentů zjistili, že se jedná o tři běžné výzvy k zaplacení pokuty za překročení maximální povolené rychlosti na území Itálie. Běžná byla i lhůta pro zaplacení a nabídka snížené sazby v případě platby okamžité. Co ale rozhodně standardní nebylo, bylo datum spáchání přestupků – všechny totiž byly spáchány v roce 2015. Italská policie k vymáhání pokut využívá služeb inkasní společnosti. A jak je známo, inkasní společnosti si při vymáhání pohledávek zrovna dvakrát nezakládají na férovém jednání a mnohdy jednoduše zkouší, co všechno jim může projít.

Výzvy byly panu Ivanovi doručeny v roce 2019 a přestupky tak byly zcela jednoznačně promlčené a odložené, čehož si musela být inkasní společnost dobře vědoma. Proto právníci obratem zaslali inkasní společnosti vyjádření, že přestupky považují za promlčené a tedy nevidí jediný důvod, z čeho jiného by měl uplatněný nárok plynout. V odpovědi tuto skutečnost inkasní společnost potvrdila a sdělila, že případ odkládá. Pan Ivan byl samozřejmě rád, jak celá věc dopadla – pro ušetřených cca 25 000 korun jistě našel lepší využití.

Více informací na: https://www.das.cz/.