Krátká poznámka k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
eFocus
Zákon č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím (dále jen InfZ.) mj stanoví, že do 15 kalendářních dnů[1] od poskytnutí informací na žádost musí každý povinný subjekt tyto informace zveřejnit způsobem umožňující dálkový přístup. O informacích, poskytnutých v jiné než elektronické podobě, nebo mimořádně rozsáhlých elektronicky poskytnutých informacích postačí zveřejnit doprovodnou informaci vyjadřující jejich obsah.[2]
Cui bono? Smyslem tohoto ustanovení je mj. posílení veřejné kontroly, zda povinné subjekty řádně plní své povinnosti plynoucí z InfZ a dále pak, aby se žadatelé nadbytečně nedotazovali na informace, které již byly řádně poskytnuty.[3]
Problém - je nutné takto publikovat i ústně podané informace?[4] Jak známo, žádost o poskytnutí informace lze ex lege podat ústně nebo písemně, a to i prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací. Není-li žadateli na ústně podanou žádost informace poskytnuta anebo nepovažuje-li žadatel informaci poskytnutou na ústně podanou žádost za dostačující, je třeba podat žádost písemně.[5] Striktně gramatickým výkladem předmětného ustanovení § 5 odst. 3 InfZ dojdeme k závěru, že i výsledky plynoucí z ústní formy žádostí o informace nutno publikovat v režimu § 5 odst. 3 InfZ. Ústní informace je z povahy věci přirozeně odlišnou od elektronické informace, takže postačí zveřejnit doprovodnou informaci vyjadřující její obsah. Nicméně i toto „omezené“ zveřejnění by pro většinu povinných subjektů bylo velice obtížné a někdy takřka nerealizovatelné. A jak je známo autorovi tohoto textu, v praxi se tak ani neděje. InfZ naštěstí s touto hypotézou nespojuje žádnou sankci, takže se zmíněné porušování zákona mlčky a rozumně toleruje.
Je sice pravda, že § 13 odst. 3 InfZ vyjmenovává určitá ustanovení, které se ústních žádostí nedotýkají, nicméně předmětný § 5 odst. 3 tak ,žel , autoritativně zmíněn není.
Myslím, že se zde jedná o evidentní chybu zákonodárce, přičemž zde ( ani on sám ) nechtěl uzákonit následné zveřejňování ústně poskytnutých informací.
Teleologickým výkladem taktéž dojdeme k nesmyslnosti aplikace § 5 odst.3 na žádosti učiněné v ústní formě.
Řešení de lege ferenda se logicky nabízí: Novelizovat § 13 odst. 3 InfZ. – rozšířit seznam ustanovení dopadajících jen na písemné žádosti i o citovaný § 5 odst. 3 InfZ. Např. nový text: Ustanovení § 5 odst. 3 , § 14 až 16a a § 18 platí pouze pro žádosti podané písemně.
JUDr. Petr Kolman, Ph.D.,
odborný asistent na PF MU v Brně
právník a publicista
--------------------------------------------------------------------------------
[1] Jde o tzv. pořádkovou lhůtu
[2] Viz § 5 odst. 3 InfZ
[3] Vím v druhé části odůvodnění je má představa do jisté míry naivní, zejména při znalosti některých „žadatelů“.
[4] S tímto dotazem se autor článku setkal , jak ve výuce na PF MU, tak i v rámci školení pro úředníky veřejné správy.
[5] Viz § 13 odst.1 InfZ
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz
