Lehkovážné pohledy na legislativu

Zdroj: Prof. JUDr. Petr Hajn DrSc.

eFocus

Legislativní lest: Navrhnout zákon v takovém znění, aby byl přijat, nikoliv však dodržován.

• Pojem „legislativní nouze“ nemusí být použit jen v souvislosti se zákonodárnou procedurou. Dá se jím charakterizovat i obsah či forma právního předpisu.

• Hlasovat v parlamentu svědomitě, znamená dostavit se na hlasování a postupovat podle pokynů vlastní strany. Neznamená to nutně hlasovat v souladu se svým nejlepším svědomím.

• Nad překlepem, který spočíval v tom, že místo slova legislativní bylo psáno legislatrivní jsem si uvědomil, že vedle literárního žánru, kterému se říká „Latrinenpoesie“, existují i zákonodárná díla, na které mířil onen příklep.

• Mnohdy bychom si přáli, aby právo zakazovalo druhým to, co bychom sami rádi dělali, kdybychom to uměli, nebo k tomu nalezli dostatek odvahy či drzosti.

• Pomocí zákona se z obyčejné závisti či zlomyslnosti někdy stává instituce.

• Když byl v „bodování“ lékařských výkonů oceněn normální porod výrazně méně než porod císařským řezem, zvýšil se počet císařských řezů. Ekonomické stimuly se ukázaly jako silnější, než pravidla lékařského umění. Zevně se věc jevila jako chyba v právní úpravě a proto chyba právníků. Ve skutečnosti to byli lékaři, kteří určovali, jak budou oceněny jednotlivé zdravotnické výkony. Při přípravě „bodníku“ se „nezbodli“; provozovali jenom to, čemu se říká „dobývání renty prostřednictvím právní úpravy“.

• Právo není sice všemocné, ale není ani bezmocné. Snad nejlépe to postihla Agatha Christie, když se jí ptali, odkud ve svých románech bere vzory pro postavy zločinců. Odpověděla: „To je prosté. Portrétuji své přátele a představuji si, jací by byli, kdyby neexistovali zákony.“ (Historka nic nepraví, zda po takovém výroku zůstali jeho autorce ještě nějací přátelé.)

• Návrhy zákonů by měly být opatřeny čestným prohlášením jejich tvůrců o tom, že oni sami rozumějí textu, který předkládají do parlamentu k projednání.

• I pro zákony platí ono klasické: „Ďábel se skrývá v detailech.“

• Již v 17. století uplatnil britský lord Falkland myšlenku, která je samou esencí konzervatismu. Řekl: „Není-li nutné měnit, je nutné neměnit.“ Cosi podobného se dá vyjádřit výrokem: „Změna bez zlepšení, je zhoršení“. Obé platí i o zákonodárství.

• Některé změny právních norem jsou podobny neodolatelnému nutkání našich životních partnerek nenechávat nábytek na místě, na které jej se stejným neodolatelným nutkáním nedávno přemístily.

• Od zákonodárců by se dalo očekávat, že budou znát a uplatňovat latinskou moudrost „Quieta non movere“ (nehýbat s tím, co je v klidu), neměnit současné právo, pokud nepůsobí zvláštní obtíže.

• Psal jsem o novém znění zákona a místo slova novela se mi přihodilo a nebylo opraveno slovo nevole. Výrazu tak mohl dojít můj niterný vztah k tomu předpisu. Podobně na tom asi byl autor článku, jemuž se předpis platný změnil na planý. A jiný teoretik chtěl pochválit právo za to, že nás před čímsi chrání a pomocí „nedoklepu“ sděloval, že právo chrní.

• Předpisy s příliš podrobnými návody k jednání připomínají anekdotický návod na „omeletu po Skotsku“. Ten kuchařský předpis prý začíná slovy: „Od sousedky si vypůjčíme dvě vejce…“

• Existují předpisy, které přikazují jednat iniciativně v určité záležitosti. Připomínají mi poznámku, kterou ruský spisovatel Zoščenko přičinil - ještě v dobách sovětských - do svého deníku: „Spěte rychleji, soudruzi!“

• Tweet