Odbornou analýzu a výběr existujících soudních rozhodnutí jako odpověď na tuto otázku z praxe provedli experti na korporátní právo Ivan Chalupa a David Reiterman a odpověď zní: ANO

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2020, sp. zn. 27 Cdo 2970/2019, vyplývá, že jediný „zbývající společník“ zrušené v.o.s. může v případech podle § 113 odst. 2 ZOK ukončit likvidaci v.o.s. přistoupením nového společníka změnou společenské smlouvy podle § 110 odst. 1 ZOK.

Nejvyšší soud k tomu doslova uvedl:

„[27] Stav, kdy veřejná obchodní společnost má pouze jediného společníka, je tedy stavem protiprávním, a smyslem a účelem citovaných zákonných ustanovení je tento stav odstranit. Ačkoli snížení počtu společníků pod zákonný limit může vést k sankčnímu následku v podobě zrušení (a zániku) společnosti, právní úprava upřednostňuje jeho odstranění společností (zbylým společníkem) při zachování společnosti. Jediným přípustným způsobem, kterým může společník (svým jednáním) zvýšit počet společníků v jednočlenné veřejné obchodní společnosti (tak, jak to předpokládá také § 211 odst. 2 o. z.), je přitom změna společenské smlouvy podle § 110 odst. 1 z. o. k., tj. uzavření dohody s třetí osobou o jejím přistoupení do společnosti.

[28] Z výše vyloženého je zřejmé, že právní úprava před zánikem společnosti preferuje nápravu stavu po zániku účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti projevem vůle zbylého společníka (zbylých společníků). V souladu se smyslem a účelem právní úpravy tak jediný zbývající společník dočasně jednočlenné veřejné obchodní společnosti, která byla  ex lege zrušena podle § 113 odst. 1 písm. a), c) až g) a i) z. o. k., může s třetí osobou uzavřít dohodu, na jejímž základě dojde ke změně společenské smlouvy ve smyslu § 110 odst. 1 z. o. k. (kterou třetí osoba přistoupí do společnosti); společnost pak nadále trvá i bez společníka, jehož účast ve společnosti zanikla.

[29] Právě formulovaný závěr není v rozporu s pravidlem minimálně dvoučlenné veřejné obchodní společnosti popsaným v odstavci [24] (jak se mylně domnívá odvolací soud), ale naopak je podporuje, když umožňuje stav, kdy je veřejná obchodní společnost jednočlenná, odstranit. S respektem k autonomii vůle zbývajícího společníka pak umožňuje zachovat existenci společnosti. Opačný závěr by znamenal neodůvodněnou distinkci mezi situací, kdy veřejné obchodní společnosti klesne počet jejích společníků pod zákonný limit z důvodů podle § 113 odst. 1 z. o. k., a situací, kdy tento stav nastane z důvodů v právě citovaném ustanovení neuvedených (viz odstavec [26]).

[30] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že dospěl-li odvolací soud (shodně s rejstříkovým soudem) k názoru, podle něhož byla-li veřejná obchodní společnost zrušena a vstoupila-li do likvidace z důvodu zániku účasti jednoho ze dvou společníků, nemůže se (zbylý) společník společnosti změnou společenské smlouvy společnosti dohodnout s třetí osobou na jejím přistoupení do společnosti a na dalším trvání společnosti i bez zaniklého společníka, není jeho právní posouzení věci správné.“

Nejvyšší soud tak překonal závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2018, sp. zn. 7 Cmo 546/2016.

Odpovědi na dalších více než 1 330 konkrétních otázek korporátní praxe k více než 435 ustanovením ZOK na základě analýzy soudních rozhodnutí, včetně souvisejících vzorů, checklistů, postupů a systematických provazeb přináší jedinečný Praktický manuál k ZOK v ASPI – pro možnost vyzkoušení nás kontaktujte.