Pražská Jungmannova ulice, historický dům s moderní přístavbou. Místo, kde najdete advokátní kancelář Kocián Šolc Balaštík. Jak říká partner Martin Šolc, kancelář sídlí v charakteristickém domě, který nabízí výhody novostavby. Například možnost parkování klientů přímo v domě, což je v centru Prahy téměř ojedinělá věc. Výtah návštěvníka zaveze nejdřív do téměř futuristického klientského patra. Po promnutí očí zjistíte, že jste skutečně správně. Vysoce moderní, světlé a dokonale naleštěné patro každého rychle pohltí. Martin Šolc k rázu klientských prostor říká: „Já osobně miluji moderní architekturu. Jedním z důvodů, proč klientské poschodí vypadá takto, je ten, že jsme uvažovali, jak ozvláštnit starý prostor. Děsíme se replik, pseudo-historizujících věcí…“ Ne každý je ale zastáncem designových trendů v interiéru. „I mezi námi bychom našli několik staromilců. (smích) Jednotný vkus lidem těžko vnutit. Na začátku staromilci trošku vrčeli. Ale myslím, že se s tím prostorem nejen smířili, ale že si ho i docela oblíbili. Oni to nikdy nepřiznají, ale myslím si, že to tady mají rádi,“ dodává Martin Šolc. Vedoucí kanceláře Zdeněk Svoboda nám prozradil, že interiér zpracovávalo studio architektky Evy Jiřičné. „Ne kvůli jménu, ale protože jsou velmi šikovní,“ dodal. Jeho slova potvrzuje i fakt, že klientské prostory jsou i po sedmi letech stále atraktivní a vypadají jako nové.

Od sklepa po půdu. Jak už jsme naznačili na začátku reportáže, první kroky vedly do podzemí. A to konkrétně za správcem budovy, panem Mojžíšem. Ten nám ukázal dieselagregát, který udrží při výpadku proudu kancelář v chodu až devět hodin. Advokáty tak „náhlá tma“ nezaskočí. Ukázal nám také velmi propracovanou požární ochranu domu. S pocitem bezpečí jsme vyjeli zpět do klientského patra, které nabízí pět zasedacích místností. Do největší z nich se vejdou všichni advokáti kanceláře, kterých je čtyřicet. „Je to ale za cenu maxima přidaných židlí. A ještě někdo musí na parapet. Už jsme v situaci, kdy bychom potřebovali zasedačku větší,“ říká Zdeněk Svoboda. Místnosti dominují grafiky Oldřicha Kulhánka. Vtipný cyklus vytvořil v 70. letech, paradoxně, když byl ve vězení.              

„Zajímavé je, že Oldřich Kulhánek v tomto domě vyrůstal a jeho tatínek měl na dvoře knihárnu,“ říká Zdeněk Svoboda. Grafiky se tak vrátily do domu, kde jejich autor prožil dětství a mládí. V jedné z menších zasedaček Zdeněk Svoboda upozorňuje na zakřivenou oranžovou zeď. „Tu křivku jsme vymysleli sami, ne architekti.“ Důvod je takový, že kancelář potřebuje spíše menší zasedací místnosti, ale klasickým přepažením hluboké místnosti by vznikla „nudle“. Proto u KŠB zvolili křivku. Její výrazná barva koresponduje také s mottem, že KŠB není bezbarvá kancelář. Martin Šolc vysvětluje: „To má samozřejmě kořeny v tom, co si myslí naše kancelář o lidech. Já i ostatní partneři jsme přesvědčeni, že advokacie není práce pro vojenskou jednotku. Není to něco, kde je příkaz a rozkaz nade vše. Všichni jsme si vždy říkali, že advokacie vyžaduje strukturu osobnosti, nějakou osobnostní váhu, aby byl klient schopen poslouchat to, co mu advokát říká. Když začnete akceptovat osobnosti, tak nakonec, logicky, skončíte ve velmi různobarevném týmu, kde je každý trochu „exot“.“

Další patro je již čistě advokátní a klientům neznámé. Jdeme se podívat do kanceláře partnera Petra Kasíka. Už z chodby je nám jasné, že půjde o velmi zajímavý prostor. Petr Kasík je milovníkem první republiky a legií. Jeho kancelář je takové malé muzeum. Potkáte tam Masaryka, Beneše i Štefánika. Prohlédnete si mapu ČSR i s Podkarpatskou Rusí a nedopočítáte se velkého množství dokonale vyleštěných šavlí (jistě jsou někdy v komplikovaných případech potřeba). Partneři KŠB mají každý svou vlastní kancelář, advokáti jsou usazeni maximálně po dvou. Výhodou je, že si mohou prostor, tak jako Petr Kasík, maximálně přizpůsobit svému vkusu. Na další kanceláři je všem dobře známé jméno, prof. JUDr. Jan Dědič. A co má rád on? Krajinomalbu – v jeho kanceláři nám ani nepřišlo, že jsme v centru milionového města. U KŠB nejsou advokáti rozsazeni dle oborů. „Věcně pochopitelně ano, ale formálně organizačně ne,“ říká Zdeněk Svoboda. A když spolupracují kolegové z různých pater? „Alespoň si mohou protáhnout nohy,“ říká s úsměvem. Většina kanceláří se nachází v takzvané historické budově. Jsou tedy rozmístěny dle dispozic domu. Jen v nejvyšším patře zabíhá jedenáct kanceláří do novostavby, a mají tak modernější uspořádání.
 
Pokračujeme výš a ptáme se na pro bono aktivity kanceláře. Každý z advokátů je vykonává podle svých možností. Jde o poradenství jednotlivcům, nadacím či jiným neziskovým institucím. Někteří advokáti se podílí na tvorbě zákonů, jiní vykonávají činnost v rámci stavovské obce. Významná je i podpora Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, konkrétně projektu Senior. Romana Frkalová z marketingového oddělení nám přiblížila také aktivity partnera Martina Šolce, který zastává řadu vysokých funkcí na mezinárodním poli. V posledních dvou letech působil v rámci mezinárodní advokátní komory (pozn. red.: IBA, International Bar Association) v Human Rights Institute. „To je velmi zajímavá a prospěšná činnost,“ dodává. Martin Šolc považuje společenskou odpovědnost advokátních kanceláří za velmi důležitou. „U nás se jednotlivců, kteří tuto dimenzi (společenská odpovědnost) vidí jednotně, sešlo poměrně hodně. Myslím si, že v tomto světě má smysl o některých věcech mluvit. Člověk si má někam posadit měřítko a risknout si i sám situaci, kdy se sám odchýlí od proklamovaného stavu. Že mu v tom někdo omáčí nos a řekne: Tohle o sobě říkáš právě ty?“

Páté patro je už na první pohled velice zajímavé a je trochu škoda, že se až sem klienti nedostanou. Střecha je zkosena do Jungmannovy ulice, a tak jsou kanceláře netypické a prostor „neuvěřitelný“. Jde o jedno velké střešní okno, které je nutné v letních měsících zakrýt roletami, jak poznamenal ve své kanceláři partner Václav Rovenský. „Je pravda, že jsem to trochu ovlivnil, když se prostory rekonstruovaly. Chtěl jsem, aby tu byly přiznané dřevěné trámy. Kdyby to celé bylo pod sádrokartonem, bylo by to fádní,“ řekl. Zdeněk Svoboda pak poznamenal, že se Václav Rovenský zasloužil také o interiérovou stránku. „Jezdí hodně do severní Ameriky a přiváží obrazy. Je to moderní umění kanadských severozápadních indiánských kmenů.“ Do své kanceláře pak umisťuje kusy, které jsou mu obzvlášť blízké. „U Petra Kasíka byla legionářská tradice, tady je indiánská,“ uzavírá Zdeněk Svoboda.

Pokud chcete do části kancelářských prostor zabíhajících do novostavby, musíte projít spojovacím můstkem. Tím je takzvaná zimní zahrada, společenská místnost s impozantním výhledem na centrum Prahy. Nová část budovy nabízí dvě terasy a zvláštní jev na chodbě mezi kancelářemi. Golfovou jamku na patování. „Navrhli si to sami kolegové, aby mohli trénovat. Mají speciální patovací hůl, což je stará driverová hůl a je docela umění se to naučit,“ říká Romana Frkalová. Advokáti, kteří mají v oblibě volejbal, nám s mírnou nadsázkou prozradili, že mají v plánu dát doprostřed chodby síť, aby si i oni mohli po pracovní době zlepšit výkony.

Naše poslední kroky vedou do kanceláře partnera Jiřího Balaštíka. Ta má přímý přístup na terasu v novostavbě, ale stále je ve staré části budovy. „Ještě to nestálo, byla tu pouze střecha a já už jsem věděl, že tu chci mít kancelář. Když ráno v sedm přicházím, tak mám za okny krásný východ slunce,“ říká. Jiří Balaštík patří k zastáncům moderního interiéru: „Nehodí se sem nic starobylého.“ Zdeněk Svoboda nám pak prozradil, že Jiří Balaštík a Václav Rovenský chodí do nejvyššího patra výhradně po schodech. Říká jim „pěškomilové“. Na úplný závěr se ptáme Martina Šolce, zda je tento dům v centru Prahy ideální sídlo kanceláře Kocián Šolc Balaštík. „Asi jsme z toho trošku vyrostli. Budeme muset časem řešit problém, kam dát nové židle a nové lidi,“ uzavírá naši tour.

Kompletní fotogalerií naleznete >>> zde .

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz