Nový Občanský zákoník - 21. Pozemky a stavby – přechodná ustanovení I
Podle přechodných ustanovení zákoníku platí, že stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti zákoníku samostatnou věcí a stává se součástí pozemku za předpokladu, že v den nabytí účinnosti zákoníku měla vlastnické právo ke stavbě i k pozemku táž osoba (zatěžuje-li však stavbu či pozemek věcné právo, nestane se stavba součástí pozemku, dokud toto věcné právo trvá a pokud to jeho povaha vylučuje).
Podle přechodných ustanovení zákoníku platí, že stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti zákoníku samostatnou věcí a stává se součástí pozemku za předpokladu, že v den nabytí účinnosti zákoníku měla vlastnické právo ke stavbě i k pozemku táž osoba (zatěžuje-li však stavbu či pozemek věcné právo, nestane se stavba součástí pozemku, dokud toto věcné právo trvá a pokud to jeho povaha vylučuje). Naopak stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a která je ke dni nabytí účinnosti zákoníku ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti zákoníku nestává součástí pozemku a je (nadále) samostatnou nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku. Stanou-li se v budoucnu pozemek i stavba vlastnictvím téhož vlastníka, přestane být stavba samostatnou věcí a stane se součástí pozemku, na němž je zřízena (s výjimkou staveb, které pro svou povahu nejsou součástí pozemku podle zákoníku).
Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. : tento institut není upraven
Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. : §§ 3054 a násl.