Nový Občanský zákoník - 23. Právní jednání, zdánlivé právní jednání
Kodex namísto stávajícího pojmu právní úkon používá nový pojem právní jednání. Stanoví, že právní jednání vyvolává právní následky, které (i) jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze (ii) zákona, (iii) dobrých mravů, (iv) zvyklostí a (v) zavedené praxe stran.
Kodex namísto stávajícího pojmu právní úkon používá nový pojem právní jednání. Stanoví, že právní jednání vyvolává právní následky, které (i) jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze (ii) zákona, (iii) dobrých mravů, (iv) zvyklostí a (v) zavedené praxe stran. Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. O právní jednání však nejde v těchto případech: (i) chybí-li vůle jednající osoby, nebo (ii) nebyla-li zjevně projevena vážná vůle, nebo (iii) nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. K takovémuto, slovy zákoníku zdánlivému (v dnešním pojetí nicotnému), právnímu jednání se nepřihlíží, resp. nejde vůbec o projev vůle (zákoník tedy opouští stávající koncept neplatnosti právního úkonu pro nedostatek vůle, vážnosti či určitosti a srozumitelnosti). Zákoník však přináší právní fikci existence právního jednání, když stanoví, že byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku (ex tunc).
Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. : §§ 34 a násl.
Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. : §§ 545 až 574, 551 až 554