Nový Občanský zákoník - 24. Neplatnost právních jednání
Zákoník stojí na obecné zásadě preference výkladu právního jednání jako platného než jako neplatného.
Zákoník stojí na obecné zásadě preference výkladu právního jednání jako platného než jako neplatného. Neplatné je právní jednání:
- které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje,
- podle něhož má být plněno něco nemožného,
- osoby, která není plně svéprávná, a to v rozsahu, v němž je daná osoba k právnímu jednání nezpůsobilá,
- osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat,
- které není učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, ledaže strany vadu dodatečně zhojí; přitom platí, že není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno (to platí i tehdy, vyžadují-li formu určitého právního jednání ustanovení části čtvrté zákoníku – relativní majetková práva, tj. v dnešním pojetí závazky),
- osoby jednající v omylu o rozhodující okolnosti, byla-li v omyl uvedena druhou stranou.
Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. : §§ 37 a násl.
Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. : §§ 574 a násl.