Nový Občanský zákoník - 25. Následky neplatnosti právních jednání
Kodex preferuje relativní neplatnost oproti absolutní. O relativní neplatnost jde ve všech případech, kdy zákoník jako následek vady právního jednání stanoví neplatnost a přitom nejde o některý z případů zákonem stanovené neplatnosti absolutní.
Kodex preferuje relativní neplatnost oproti absolutní. O relativní neplatnost jde ve všech případech, kdy zákoník jako následek vady právního jednání stanoví neplatnost a přitom nejde o některý z případů zákonem stanovené neplatnosti absolutní. Právo namítnout (relativní) neplatnost má zásadně osoba, na ochranu jejíhož zájmu je neplatnost právního jednání stanovena, nebo osoba, která byla k právnímu jednání přinucena hrozbou tělesného či duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem osoby, jíž bylo vyhrožováno, její důvodnou obavu. Absolutně neplatné je pak právní jednání, (i) které se zjevně příčí dobrým mravům, a právní jednání, (ii) které odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Stejně tak je absolutně neplatné právní jednání, (iii) jež zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Zcela nově kodex zakotvuje právo soudu změnit část právního jednání spočívající v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, která způsobuje jeho neplatnost (není-li současně dán i jiný důvod neplatnosti). Soud příslušnou část právního jednání změní tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Není při tom vázán návrhy stran, ale musí zvážit, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. : § 40a
Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. : §§ 586 a násl., 577