Nový Občanský zákoník - 27. Výklad právních jednání
Právní jednání se zásadně posuzuje podle svého obsahu. Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.
Právní jednání se zásadně posuzuje podle svého obsahu. Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne též (i) k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, (ii) k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i (iii) k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.
V právním styku s podnikatelem platí navíc následující zvláštní pravidla:
- výrazu připouštějícímu různý výklad se přisoudí význam, jaký má v obchodním styku pravidelně; není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám;
- přihlíží se k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo zákon; není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, jen prokáže-li, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla srozuměna.
Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. : § 35
Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. : §§ 555 a násl.