Obecná promlčecí lhůta je dle zákoníku tříletá a počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (subjektivní lhůta). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Pro majetková práva pak platí, že se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy právo dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu (objektivní lhůta). Nově je stanovena možnost stran ujednat si oproti zákoníku kratší nebo delší (subjektivní) promlčecí lhůtu počítanou ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, nejméně však v trvání jednoho roku a nejdéle v trvání patnácti let. Takovéto ujednání je však neplatné, pokud je sjednáno v neprospěch slabší strany, stejně jako ujednání kratší promlčecí lhůty, jde-li o právo na plnění vyplývající z újmy na svobodě, životě nebo zdraví nebo o právo vzniklé z úmyslného porušení povinnosti.

Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. : §§ 101 a násl.

Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. : §§ 629 a násl., 619, 3036