Nový Občanský zákoník - 43. Nabytí vlastnického práva od neoprávněného
Kodex stanoví, že osoba, která získala věc, jež není zapsána ve veřejném seznamu a byla vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, se stane vlastníkem věci, pokud k nabytí došlo: (i) ve veřejné dražbě, (ii) od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, (iii) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil, (iv) od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno, (v) při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele, nebo (vi) při obchodu na komoditní burze.
Zvláště je pak upravena situace, kdy někdo v dobré víře získá za úplatu použitou movitou věc od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje takovými věcmi (typicky autobazary, zastavárny); v takovém případě je totiž i nabyvatel v dobré víře povinen vydat věc jejímu vlastníku, pokud ten prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo že mu věc byla odňata svémocně a že od ztráty nebo odnětí věci uplynuly nejvýše tři roky. Získal-li někdo movitou věc za jiných než za výše uvedených okolností, stane se vlastníkem věci, pouze pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci (to však s výjimkou případů, kdy vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu).
Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. : § 486
Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. : §§ 1109 a násl.