Nový Občanský zákoník - 46. Spoluvlastnictví – oddělení ze spoluvlastnictví a zrušení spoluvlastnictví
Zákoník výslovně stanoví, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků tak může kdykoli žádat (i) o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo (ii) o zrušení spoluvlastnictví.
Zákoník výslovně stanoví, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků tak může kdykoli žádat (i) o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo (ii) o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí o to ovšem žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Spoluvlastnictví se zásadně zrušuje dohodou všech spoluvlastníků, přičemž k vypořádání spoluvlastnictví může dojít (i) rozdělením společné věci, nebo (ii) jejím prodejem z volné ruky či ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo (iii) převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm soud tak, že (i) společnou věc rozdělí, nebo (ii) ji přikáže za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům, nebo (iii) nařídí její prodej ve veřejné dražbě (v odůvodněném případě může soud též rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky). Zákoník též nově umožňuje tzv. odklad zrušení spoluvlastnictví, tedy dohodu spoluvlastníků ve formě veřejné listiny (případně i pořízení pro případ smrti), že nebudou žádat zrušení spoluvlastnictví po určitou dobu, nejvýše však po dobu deseti let. Odklad zrušení spoluvlastnictví lze ujednat i opakovaně.
Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. : §§ 141, 142
Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. : §§ 1140 a násl.