Nový Občanský zákoník - 51. Věcná práva k cizím věcem – právo stavby
Právo stavby je právo stavebníka mít dočasně (maximálně na dobu 99 let) na povrchu nebo pod povrchem cizího pozemku stavbu; právo stavby lze zřídit k již zhotovené stavbě, jakož i ke stavbě plánované, budoucí.
Právo stavby se může vztahovat jak na pozemek určený pro stavbu, tak i na pozemek, kterého sice není pro stavbu zapotřebí, ale slouží k jejímu lepšímu užívání. Ve vztahu ke stavbě má stavebník stejná práva jako vlastník; u jiného užívání pozemku zatíženého právem stavby má stavebník stejná práva jako poživatel, ledaže si strany ujednají něco jiného. Zákoník toto právo prohlašuje za věc nemovitou s tím, že stavba vyhovující právu stavby je jeho součástí (zánik stavby tedy nijak neovlivňuje samotné právo stavby). Právo stavby se nabývá (i) smlouvou (vzniká však až zápisem do veřejného seznamu), (ii) vydržením (na dobu 40 let s možností jejího prodloužení či zkrácení soudem), nebo (iii) rozhodnutím orgánu veřejné moci (stanoví-li tak zákon). Právo stavby lze převést i zatížit, přechází na dědice i na jiného všeobecného právního nástupce. Pro poměry mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku platí, není-li ujednáno jinak, že stavebník má předkupní právo k pozemku a vlastník pozemku má předkupní právo k právu stavby.
Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. : tento institut není upraven
Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. : §§ 1240 až 1256