Nový Občanský zákoník - 59. Zástavní právo – zánik zástavního práva
Zástavní právo obecně zanikne v případě, kdy zanikne zajištěný dluh (např. zaplacením, započtením atd.). Zástavní právo též zanikne (aniž by však zanikla pohledávka jím zajištěná) v následujících případech:
- zanikne-li zástava (věc, na níž zástavní právo vázne), nebo
- vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva, nebo
- vrátí-li zástavní věřitel zástavu zástavci nebo zástavnímu dlužníkovi, nebo
- složí-li zástavce nebo zástavní dlužník zástavnímu věřiteli cenu zastavené věci, nebo
- uplyne-li doba, na niž bylo zástavní právo zřízeno, nebo
- nabyla-li další osoba k zastavené věci vlastnické právo v dobré víře, že věc není zatížená zástavním právem; to neplatí, je-li zástavní právo zapsáno v rejstříku zástav nebo ve veřejném seznamu, nebo
- je-li zástava (popřípadě její část) převedena a zástavní smlouva určuje, že zástavu nebo její část lze převést bez zatížení zástavním právem; to neplatí, jsou-li věc a zástavní právo zapsány ve veřejném seznamu, nebo
- je-li zástava (popřípadě její část) převedena v rámci běžného obchodního styku při podnikání zcizitele (převodce); to neplatí, jsou-li věc a zástavní právo zapsány ve veřejném seznamu.
Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. : §§ 170 a násl.
Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. : §§ 1376 až 1379