Nový Občanský zákoník - 62. Zadržovací právo
Zákoník obecně stanoví, že ten, kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.
Zadržet cizí věc však nesmí ten, kdo ji má u sebe neprávem (zejména zmocnil-li se jí násilně nebo lstí), nebo ten, komu bylo uloženo, aby s ní naložil způsobem neslučitelným s výkonem zadržovacího práva (tato výjimka však neplatí, měl-li věřitel-zádržce věc u sebe v době zahájení insolvenčního řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka). Zákoník výslovně upravuje možnost zajistit zadržovacím právem i nesplatný dluh, a to v následujících případech:
- nezajistí-li dlužník dluh jinak, ač jej podle smlouvy nebo podle zákona zajistit měl, nebo
- prohlásí-li dlužník, že dluh nesplní, nebo
- stane-li se jinak zřejmým, že dlužník dluh nesplní následkem okolnosti, která u něho nastala a která věřiteli nebyla ani nemohla být známa při vzniku dluhu.
Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. : §§ 175 a násl.
Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. : §§ 1395 a násl.