Nový Občanský zákoník - 84. Náhrada újmy - obecně:
Nový kodex rozlišuje dva druhy újmy, a to škodu coby újmu na jmění (jež je definováno jako souhrn majetku a dluhů), a nemajetkovou újmu.
Zatímco povinnost k náhradě škody postihuje škůdce vždy, povinnost k náhradě nemajetkové újmy jen v případech stanovených zákonem nebo pokud si to strany ujednají. Povinnost k náhradě škody je obecně založena na principu úmyslného nebo nedbalostního zavinění škůdce, s výjimkou případů, kdy zákon zakládá povinnost k náhradě bez ohledu na zavinění (např. škoda z provozní činnosti). Nově je obecně možné předem omezit nebo zcela vyloučit povinnost škůdce k náhradě újmy. To však neplatí v případech (i) újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech nebo (ii) újmy způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. Stejně tak není přípustné (iii) předem vyloučit nebo omezit právo slabší strany (viz příspěvek č. 5) na náhradu jakékoli újmy. Ve všech uvedených případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát.
Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. : §§ 415 a násl.
Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. : §§ 2894 a násl., § 3079