Nový Občanský zákoník - 86. Náhrada újmy – povinnost nahradit škodu:
Povinnost k náhradě škody je stanovena v případech škody vzniklé (i) úmyslným porušením dobrých mravů, (ii) zaviněným porušením povinnosti stanovené zákonem (zde zákon stanoví zákonnou domněnku nedbalosti na straně škůdce) a (iii) – objektivně, bez ohledu na zavinění – porušením smlouvy (povinnost k náhradě v tomto případě vzniká ve vztahu k druhé smluvní straně, jakož i k jakékoli třetí osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit; povinnosti k náhradě se v tomto případě lze zprostit pro existenci mimořádné nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky vzniklé nezávisle na vůli škůdce a bránící mu ve splnění smluvní povinnosti).
Nadále platí, že ten, kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, je povinen nahradit škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Nový kodex však přináší následující výjimku: zaváže-li se někdo při plnění jiné osoby (např. generálního dodavatele díla) provést určitou činnost samostatně (např. subdodavatel určité ucelené části díla), nepovažuje se za pomocníka a za způsobenou škodu odpovídá sám; pokud ho však tato jiná osoba (generální dodavatel díla) nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí tato osoba za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.
Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. : §§ 420 a násl.
Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. : §§ 2909 a násl.