27. 4. 2016
ID: 101284
Problémy justice
Zdroj: epravo.cz
eFocus
Je-li právník požádán, aby v krátkém textu (sloupku) vyjádřil názor na to, co ho znepokojuje v naší justici či právu, je postaven před těžké rozhodnutí: který z mnoha problémů vybrat? Četnost problémů není přitom něco specifického pro justici a oblast práva, platí prakticky pro všechny oblasti našeho veřejného života. Snad se mi podaří ve stručnosti popsat alespoň dva, které jsem vybral.
Pokud se pamatuji, tak záměrem tvůrců naší ústavy bylo vytvořit instituci, která bude na nejvyšší úrovni představitelem třetí moci ve státě tj. moci soudní vedle moci zákonodárné a moci výkonné. Moci, která naplní základní princip o vzájemné kontrole těchto tří mocí. Zřejmě ne zcela dokonalou úpravou v ústavě a taky postupným vývojem praxe se postavení Ústavního soudu rozmělnilo. Jednak se stal v některých soudních případech další, třetí odvolací instancí, jednak začal být zneužíván k rozhodování politického boje či spíše boje politických stran, za což je označován jako třetí komora parlamentu. To, že poslanci hrozí ústavní žalobou téměř pokaždé, když prohrají hlasování o nějakém zákoně, nemá snad ve světě obdoby. Totéž platí o množství ústavních žalob podávaných stranami běžných občansko-právních a trestních věcí. Ústavní soud je zavalen žalobami a někdy, v době kdy není plně obsazen, je jimi až paralyzován.
Chtěl bych zde proto jen stručně (rozsah sloupku to jinak neumožňuje) poukázat na rozdíly v postavení a práci Nejvyššího soudu USA (NS) který byl zřejmě jednou z inspirací při úpravě našeho Ústavního soudu po r. 1989.
- a) NS řeší i ty nejvýznamnější otázky amerického ústavního práva pouze v rámci přezkumu konečných rozhodnutí státních a federálních soudů v konkrétních soudních případech. (Neřeší proto, jako často u nás, hned po přijetí zákona, tedy jaksi dopředu, otázku, zda zákon je či není protiústavní).
- b) Strana soudního případu musí nejprve podat k NS žádost o povolení přezkumu (Writ of Certiorari).
- c) Na přezkum rozhodnutí Nejvyšším soudem není právní nárok. Vydání či zamítnutí žádosti o přezkum je věcí volné úvahy NS (judicial discretion).
- d) NS žádosti o povolení přezkumu vyhoví jen tehdy, má-li rozhodnutí ve věci „imperative public importance“, tedy naprosto nepominutelný veřejný význam.
Vím, že změna ústavy je během na dlouhou vzdálenost, ale snad by se o ní mohlo začít alespoň diskutovat. Otázkou k diskusi je, zda má být zachováno právo poslanců a senátorů na podávání stížnosti na protiústavnost přijatých zákonů, bez ohledu na to, že je omezeno požadovaným počtem poslanců či senátorů.
2) Pověst justice a advokacie
V poslední době se v mediích i ve veřejnosti často diskutuje fungování jak justice, tak advokacie. Bohužel u obou těchto složek právního sytému s negativní konotací. Všeobecně se tvrdí, že v justici panuje korupce a že její část (insolvenční řízení) přímo ovládá justiční mafie, že advokáti zase aktivně napomáhají různým kmotrům a bossům páchat rozsáhlou hospodářskou kriminalitu, že zpronevěřují finanční prostředky svěřené jim klienty, atd.
Nic z toho se nedá zcela popřít. Jedna věc je ale poukázat na konkrétní případy a konkrétní viníky a druhá věc je paušalizovat tyto jednotlivé nešvary, neustále je omílat a vytvářet ve veřejnosti (a to docela úspěšně) dojem jakoby takto pracovala celá justice a celá advokacie. Je to jakási obdoba vytváření „blbé nálady“ ve zmíněných oblastech našeho veřejného života, vytváření nedůvěry v jejich základní fungování.
Taková situace ale u nás není. Počty soudců i advokátů, kteří se provinili proti svým právním i morálním povinnostem, jsou ve srovnání s jejich celkovými počty několika tisíc, (přes 3 000 soudců a přes 10 000 advokátů) naprosto nepatrné.
Navíc je nespornou skutečností, že v posledních letech stoupl počet stíhaných, obžalovaných a odsouzených provinilců z řad justice a advokátů. To lze jen přivítat.
Jsem proto toho názoru, že zejména media by si měla uvědomit závažnost a dopad svého vlivu na veřejnost, a mírnit se ve své paušalizaci jednotlivých negativních jevů. Měla by také na druhé straně pomáhat vytvářet důvěru v práci soudů takovými objektivními zprávami, analýzami a statistikami, které takovou důvěru odůvodňují a podporují. Bez důvěry v soudy a soudce nemůže prakticky právní stát existovat. Jen namátkou poukazuji na tradiční vysokou důvěru v soudce ve Velké Británii. Ta jde tak daleko, že v případě jakýchkoliv skandálů a nepravostí ve veřejném životě nejsou vyšetřováním pověřovány nějaké parlamentní komise, ale jednotliví soudci s vysokou reputací. Jejich závěrečné zprávy (naposledy v případu sexuálních násilností v BBC) jsou pak téměř vždy přijímány bez výhrad.
Pokud jde o advokáty, jejich existence i slušné výdělky, jsou na důvěře občanů přímo závislé a jsou to proto oni sami, kteří musejí tuto důvěru získat zpět. Musejí bez falešné solidarity upozorňovat advokátní komoru na provinění svých kolegů a advokátní komora, resp. její kárné orgány, musejí důsledně a přísně postihovat prokázaná provinění. Navíc je nutné o těchto skutečnostech informovat veřejnost, má-li se v ní důvěra v advokacii posilovat.
JUDr. Gerhardt Bubník, LL.M.,
advokát
Názor byl publikován v rámci vydání EPRAVO.CZ Digital - březen 2016.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
