Rozdíl mezi půjčkou a úvěrem tkví v právní úpravě. Půjčky (přesněji zápůjčky) definuje občanský zákoník, zatímco úvěry řeší zákon o spotřebitelském úvěru. Půjčku tedy může poskytnout prakticky kdokoliv, avšak oprávnění poskytovat úvěry mají pouze subjekty s podnikatelským oprávněním, kterými mohou být například banky nebo licencované nebankovní společnosti.

Mezi nebankovní subjekty, které jsou držitelem licence od ČNB pro poskytování úvěrů, patří například Acema, Cofidis, Home Credit nebo Zaplo. Rozhodně tedy neplatí, že úvěry jsou výhradně doménou bank. Půjčí-li si člověk peníze od těchto poskytovatelů, jedná se vždy o úvěr, nikoliv o půjčku.

O výhodách i úskalích nebankovních půjček se lze dočíst na webu www.navigatoruveru.cz, který přináší užitečné informace ze světa financí. Navigátor rovněž zpracovává srovnání spotřebitelských úvěrů a jiných bankovních produktů.

Z právní úpravy dále vyplývá, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky může i jakákoliv jiná movitá věc. Z hlediska člověka, který si půjčuje peníze, tedy mezi půjčkou a úvěrem není znatelný rozdíl – v obou případech je poskytnut určitý finanční obnos. Odměnou za půjčení peněz obvykle bývá úrok, existují však tzv. bezúročné úvěry, u nichž se úroky neplatí. Samozřejmě ani v případě půjčky nemusí mít odměna formu úroků.

Smlouva o zápůjčce se však od úvěrové smlouvy v několika ohledech liší. Smlouva o zápůjčce nabývá platnosti až po předání peněz (či jiné libovolné movité věci) a jedná se proto o tzv. smlouvu reálnou. Smlouva o úvěru vzniká jejím uzavřením nezávisle na tom, zda k předání finančních prostředků skutečně dojde. V tomto případě proto hovoříme o tzv. smlouvě konsenzuální.

 

Úvěr je zajištěn tzv. smlouvou konsenzuální, půjčka smlouvou reálnou.
 

Smlouva o zápůjčce zavazuje vydlužitele k vrácení zapůjčené věci v dané časové lhůtě. Smlouvou o úvěru se zavazuje zapůjčitel k tomu, že vydlužiteli na jeho žádost poskytne určitou finanční částku. Vydlužitel je povinný tuto částku v dohodnuté lhůtě vrátit a uhradit úroky.

Mezi náležitosti smlouvy o půjčce i smlouvy o úvěru tedy patří podmínky jako doba splatnosti a případně i výše úroků nebo jiné odměny.

Hlavní rozdíly mezi půjčkou a úvěrem:

• předmětem úvěru jsou peníze, předmětem půjčky jakýkoliv movitý majetek
• úvěr definuje zákon o spotřebitelském úvěru, půjčku občanský zákoník
• smlouva o úvěru má konsenzuální charakter, smlouva o půjčce je reálná
• úvěry poskytují výhradně subjekty s podnikatelským oprávněním a licencí ČNB pro poskytování úvěrů, půjčku může poskytnout kdokoliv

Rozdíly mezi půjčkou a úvěrem tedy vyplývají z právní úpravy. Oba pojmy se běžně zaměňují, proto často narážíme na nabídky rychlých půjček, prvních půjček zdarma, mikropůjček a podobně. Skutečnost, že se často jedná o produkty nebankovních společností, může být matoucí. Nicméně pokud je jejich poskytovatelem držitel licence od České národní banky, jedná se z právního hlediska vždy o úvěr. Na tom, že jejich poskytovatelem není banka, v tomto ohledu nezáleží.

Stario Agency, s.r.o.