Reality show o státních zas-tupcích

Zdroj: ČTK

eFocus

V dobách, kdy jsem působil jako soudce Ústavního soudu, jsem se nejednou vytrestal. Poté, kdy jsem byl soudcem zpravodajem ve věci poplatků ve zdravotnictví, jsem nejen začal platit za své rodiče tyto poplatky, ale abych si na to „vydělal“, trasu do délky minimálně dvou tramvajových zastávek téměř každodenně chodil pěšky.

Od disentu ve věci státního příspěvku na stavební spoření jsem si odepřel do té doby oblíbené jogurty, a tak mi vlastně zbývalo již jen otevřít si „lahváč“ a pustit si „poněkud přisprostlou reality show“. K tomu jsem se však mohl – abych nezneužil peněz od daňových poplatníků - odhodlat až po skončení soudcovského mandátu.

Řekl bych, že prvé dva tresty mi v zásadě přišly k duhu, ten třetí mě naopak systematicky deptal. Ježto ani ve skutečném světě neuvažuji o výměně manželky a nepokládám se za vyvoleného, našel jsem si pořad, který je – řečeno slovy mladé generace – „fakt hustý“.

Díváte se na něj také?

. . .

Program, který jsem si pustil, si média zřejmě pořídila v zahraničí, možná až ve státě Umbádo, je však natolik dobře dabován, že i při odezírání ze rtů to vypadá, že aktéři originálně mluví česky.

Omlouvám se, že jsem show nesledoval od prvého dílu, a tak mi možná něco uniklo, a jiné jsem si zase mohl špatně vysvětlit.

Pointou do mnoha pokračování rozloženého seriálu je pravděpodobně to, že amatérští hráči jsou pověřeni funkcemi, které v originálních, snad svahilských názvech, plní Mwanasheria Mkuu wa Serikali a Kitengo ya Kupambana na ulioandaliwa Uhalifu.

K televizi jsem přišel právě ve chvíli, kdy dva tito moderátoři prezentovali úkoly, které na ně čekají. Zdálo se mi, že na „úzké dějové ploše se odehraje drama širokého formátu“. Do seriálu měli být postupně vtaženi jako další soutěžící bývalí Wajumbe wa Baraza la Wazee, wakuu a mwanamke Mkuu, majenerali a také bossové mafiánů. Všichni jsou prý provázáni se všemi.

Další díly se mi již ale zdály být trochu nekonzistentní kompilací.

V jednom z prvních pokračování se autoři scénáře zjevně inspirovali seriálem o pevnosti Boyard. Soutěžící žena v tomto dílu neubránila nad ránem dveře svého bytu přesile zakuklených řvoucích ozbrojenců a strávila za to pro úspěch v soutěži jinak zřejmě důležitý čas v izolaci, kterou pro ni měli moderátoři přichystánu.

Z další epizody jsem zahlédl jenom mžik, šlo patrně o plagiát hry Hledači pokladů: Ztracené město. Zde si, jak jsem porozuměl, moderátoři a ostatní soutěžící rozdělili body na polovinu. Poklad byl sice objeven, původního majitele a zdroj se však již dohledat nepodařilo.

Na dramatičnosti show nabyla v okamžiku, kdy náčelník soutěžících padl a sám kubwa Shaman přijal ve své svatyni jednoho z moderátorů, aby mu vyslovil pochvalu.

Než jsem si ale stihl koupit dalšího lahváče, uspěli pro změnu soutěžící. Třem z nich se podařilo překvapit tím, že se pouze pro lapidárních informací neznalé moderátory neočekávaně vykázali jakýmsi glejtem, který jim zaručil beztrestnost. Moderátoři se zmohli jenom na tradiční klukovské vyhrožování ve stylu: „Jen počkej, až přijde můj starší brácha.“ Ten, kdo je měl v jejich očích jistit, se však kupodivu se soutěžícími dohodl, že je odškodní za šikanu ze strany moderátorů.

Situace v show byla poté natolik zamotaná, že si jen málokterý divák dokázal spočítat, kdo vlastně vede, a jak to dopadne. Je-li moderátor naštván, bude zlosyn uštván? Anebo se sympatie publika, neposílajícího zatím SMS na telefonní číslo začínající devítkou, začaly klonit na stranu soutěžících?

Moderátoři přešli do protiútoku, vytáhli prý zatím jen jednu z četných zbraní, které mají ve skladu. Jeden z mafiánů, kterému zřejmě někdo vynesl, jaký je skutečný stav moderátorského skladiště, se tomu v reality show vysmíval. Latiny a zkazek ze starého Řecka znalí posluchači začali vážně uvažovat o tom, zda nedošlo k napodobení příběhu, který byl v minulosti zakončen výzvou: Hic Rhodus, hic salta.

V širším týmu moderátorů zatím došlo k neskrývané roztržce. Jeden z jeho členů byl postaven na pranýř za to, že nechal bez odporu z klece pustit muže, který tu prý měl pro potěšení krvelačného publika a pro výstrahu posměváčkům zůstat další měsíce. Za puštění z klece do klece?

Už ani nevím, ve kterém to pak bylo díle, kdy ona žena, kterou zadrželo přes čtyřicet rozhněvaných mužů, odešla od mučednického kůlu nepotrestána. Jen zatvrzelí a trochu nakyslí fanoušci moderátorů - ti se sami v mezidobí jaksi vytratili z obrazovek - se snažili tuto skutečnost bagatelizovat tím, že nezávislá dea ex machina, která ženě rozvázala pouta, divákům svůj statečný krok dostatečně nezdůvodnila.

Čeho bychom se měli asi dočkat?

Vybavila se mi scénka z vídeňského Muzea Vídeňských filharmoniků. Kdosi se tam pokusil chopit čipovou taktovku a dirigovat k této zábavě pro návštěvníky určený orchestr sestavený z figurín filharmoniků. Po třetím neúspěšném dirigentském pokusu se jeden z loutkových hudebníků zvedl a pravil, že z tohoto návštěvníka nikdy žádný dirigent nebude. Možná, že i show dopadne tak, že se seriáloví Mwanasheria Mkuu wa Serikali a šéf Kitengo ya Kupambana na ulioandaliwa Uhalifu konečně rozhodnou odejít k práci, kterou budou umět.

Divíte se, že jsem znechuceně vypnul televizi ještě před tím, než tento trapas skončí?

Zasnil jsem se totiž raději nad tím, jak by mělo být oproti světu virtuálnímu krásné žít v reálné České republice.

. . .

Již v odlišném stanovisku ke stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 14. prosince 2010, sp. zn. Pl. ÚS-st. 31/10 (č. 426/2010 Sb. ) jsem napsal, jak „jsem přesvědčen, že současnými orgány činnými v trestním řízení jsou státní zástupci, a nikoliv po socialistických „prokouších“ „zas tupci“.“

Zas jen tupci by přece neznali následující normy:

„Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.“

„Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.“

„Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“

„Úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch
a. vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu,
b. překročí svou pravomoc, nebo
c. nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci, bude potrestána odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti.“

Není to nakonec krásné a uklidňující, dočíst se o České republice následující slova?

„My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky.“

Nezávidím občanům virtuálního státu Umbádo. Pokud mají také tak libozvučnou Preambuli k Ústavě jako máme my, určitě na ni pro samou závist, neschopnost, mocichtivost a bezohlednost zapomněli…

JUDr. PhDr. Stanislav Balík,
advokát, bývalý soudce Ústavního soudu

Názor byl publikován v rámci vydání EPRAVO.CZ Digital - červen 2015.

EPRAVO.CZ Digital si můžete stáhnout ZDARMA na App Store a Google Play, a to přímo z Vašeho tabletu či chytrého telefonu. Pokud máte již aplikaci staženou, postačí si stáhnout pouze nové vydání. Využít můžete také webový archiv starších čísel na adrese tablet.epravo.cz.