Komentář je napsán přívětivě (což je v záplavě formalistických publikací raritou). Sami autoři tvrdí, že je určen nejen právníků, ale i podnikatelům, kteří se v právní teorii neorientují. „Práce je zaměřena prakticky, proto autoři upustili od rozsáhlých teoretických výkladů a srozumitelně vysvětlují, jak jednotlivá ustanovení vhodně aplikovat. Komentář může usnadnit vstup tohoto předpisu do každodenní praxe účastníků trestního řízení,“ stojí v předmluvě. Malou výtkou je fakt, že autoři několikrát narazili na situace, na které nemohli dát jasnou odpověď. Publikaci to ale body neubírá. Dokázali totiž alespoň problémy popsat – a vzhledem ke své erudovanosti je jistě budou v následujících publikacích aktualizovat.

Na jaké „nejzásadnější problematické pasáže“ zákona Jaroslav Fenyk a Ladislav Smejkal upozorňují? (převzato z tiskového materiálu k publikaci)

1) Již úvodní ustanovení o tom, na které právnické osoby se zákon vztahuje, bude vyvolávat v praxi potíže. Vymezení osob je provedeno negativním způsobem, tzn. že stát a územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci nejsou trestně odpovědné. Toto obecné vymezení však způsobuje pochybnosti o tom, které právnické osoby skutečně budou zákonu podléhat. Komentář nabízí podrobné řešení. 

2) Nejvíce kontroverzní otázka je řešení tzv. přičitatelnosti. Zjednodušeně řečeno, které trestné činy mohou být právnické osobě přičítány. Zákon na místo zavinění v podobě úmyslu a nedbalosti typického u fyzických pachatelů používá zprostředkované formy zavinění. Zavinění se odvozuje od osob, které za právnickou osobu jednají. Těchto osob je celá řada, od statutárních orgánů až po zaměstnance. I zde komentář nabízí podrobný pohled na jednotlivé orgány, osoby a zaměstnance, kteří za právnickou osobu takto kvalifikovaně mohou jednat. V samostatné příloze pak autoři předkládají uživateli možná preventivní opatření, která by měla právnickou osobu vyvinit v případě, že se zaměstnanec v rámci výkonu pracovní činnosti dopustí trestného činu.

3) Dalším sporným bodem je výčet trestných činů, kterým má právnická osoba podléhat. Tento výčet vyplývá z mezinárodních smluv, ale jsou tam například i trestné činy daňové, k nimž Českou republiku mezinárodní smlouva nezavazuje.

4) Zcela novým prvkem v českém trestním právu je také tzv. přechod trestní odpovědnosti na nástupce právnické osoby bez ohledu na to, zda o trestném činu nástupce věděl. I tomu věnuje komentář zvláštní pozornost a nabízí výčet situací, kdy k takovémuto přechodu může dojít a kdy je to vyloučeno.

Ukázku z komentáře naleznete >>> zde.

Jaroslav Fenyk, Ladislav Smejkal:
Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
Wolters Kluwer ČR 2012, 184 stran, cena 350 Kč

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz