Recenze: Zákon o právu na informace o životním prostředí. Praktický komentář
Právo na informace je jedním ze základních politických práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a jednou z významných záruk zákonnosti v českém právním řádu. Zákonná úprava tohoto práva pochází z konce devadesátých let dvacátého století a je tedy nezbytné zohlednit při výkladu těchto právních předpisů společenský (a zejména pak technický) vývoj posledních dvaceti let. Za krok správným směrem lze v této souvislosti označit praktický komentář k zákonu o právu na informace o životním prostředí vydaný nakladatelstvím Wolters Kluwer.
Po více než čtrnáctiletém čekání spatřil světlo světa další komentář věnovaný tematice práva na informace o životním prostředí, který přehledným a čtivým způsobem přináší čtenářům aktuální pohled na poskytování informací o životním prostředí. Tato publikace volně navazuje na předchozí publikaci téhož autorského kolektivu složeného z Jitky Jelínkové a Miloše Tuháčka, která byla věnována poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. Z hlediska obsahového lze recenzovanou publikaci označit za ojedinělý počin, neboť poslední komentář zaměřený čistě na poskytování informací o životním prostředí byl vydán v roce 1998, a to v podstatně menším rozsahu.
.png)
Na 192 stranách se autoři publikace zaměřují nejen na teoretickou stránku věci, ale i na jednotlivé praktické aspekty poskytování informací o životním prostředí. Publikace je obsahově rozdělena na dvě základní části, z nichž první je věnovaná komentování jednotlivých ustanovení zákona č. 123/1998 Sb. , o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, a v druhé části autoři přináší čtenářům vzory jednotlivých dokumentů využívaných při poskytování informací o životním prostředí, jak z pohledu žadatelů o informace, tak z pohledu povinných subjektů. S ohledem na avizovaný záměr autorů vytvořit praktický komentář k dané problematice je nutno zvolenou koncepci publikace označit za vhodnou k naplnění zamýšleného účelu.
Pro komentování jednotlivých zákonných ustanovení autoři zvolili tradiční strukturu, kdy v úvodu je doslovně citován text zákonného ustanovení a za tímto následuje vyjádření autorů k jednotlivým otázkám vyplývajícím z citovaného ustanovení právního předpisu. Pozitivně lze hodnotit zejména doplnění komentáře jednotlivých ustanovení odkazem na relevantní judikaturu k danému tématu a rovněž velké množství praktických a graficky odlišených doporučení pro praxi, které jen potvrzují rozsáhlé praktické zkušenosti autorů recenzované publikace. Snazší a rychlejší orientaci v textu komentářů k jednotlivým zákonným ustanovením by naopak prospělo výslovné a ideálně i grafické vyjádření toho, k jakému odstavci komentovaného zákonného ustanovení se daná část textu vztahuje.
V rámci recenzované publikace se pozitivním způsobem projevuje, že autorský kolektiv není složen pouze z odborníků úzce zaměřených na poskytování informací o životním prostředí, ale je zřejmé, že autoři disponují rovněž vysokou odbornou znalostí v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. To se v textu publikace projevuje především častou komparací textu obou zákonných úprav a vyzdvihováním odchylek úpravy obou právních předpisů.
Zpracování problematiky poskytování informací o životním prostředí do recenzované publikace lze označit za velice zdařilé a použitelné jak pro žadatele o informace, tak pro povinné subjekty. V rámci publikace jsou jasně a srozumitelně vymezena základní specifika poskytování informací o životním prostředí s důležitými praktickými souvislostmi, což činí z recenzované publikace užitečnou pomůcku pro všechny, kteří se s právem na informace o životním prostředí v praxi setkávají, tedy nejen pro právníky a úředníky, ale i pro laickou veřejnost.
