Směrnice PSD2 a revoluce v platebních službách
eFocus
Mezi odbornou veřejností v oblasti finančních služeb se stále častěji skloňuje pojem FinTech. Pod ním se skrývají veškeré činnosti na průsečíku moderních informačních technologií a tradičních finančních služeb. Znamená FinTech skutečně konec finančních služeb, jak je známe, nebo jde jen o další buzzword bez reálného obsahu?
Společnosti působící s v oblasti FinTech se však nemusí věnovat pouze crowdfundingu nebo peer-to-peer financím. Možné spektrum jejich aktivit je mnohem širší a zahrnuje např. sběr a analýzu dat, jejich zpracování pomocí nástrojů umělé inteligence, poskytování platebních služeb, vydávání elektronických peněz či digitální měny.
Ať už se se však FinTech společnosti věnují jakékoli oblasti, nevyhnou se komplexní regulaci. Přestože na ně tato regulace může dopadat jen v omezené míře a dávat jim konkurenční výhodu oproti stávajícím hráčům na trhu finančních služeb, neznamená to, že by tyto společnosti od právní stránky svého podnikání mohly zcela odhlédnout.
Vedle reformy právní úpravy ochrany osobních údajů je nejvýznamnější novinkou v regulaci FinTech nová směrnice EU o platebních službách, tzv. směrnice PSD2. Ta reaguje na změny a technologické inovace, které se na trhu platebních služeb projevily od roku 2007, kdy byla přijata směrnice PSD1. Do působnosti PSD2 nově spadají tzv. third-party providers, tedy poskytovatelé platebních služeb, kteří nespravují platební účet zákazníka. Tito poskytovatelé mohou zákazníkům nabízet službu informování o účtu, která jim umožní získávat informace o jednom či více jejich platebních účtech u jiných poskytovatelů (např. formou aplikace umožňující správu více bankovních účtů současně). Rovněž mohou nabízet službu iniciování platby, která umožňuje iniciovat online platbu jednoduše a okamžitě jako při placení kartou, může proto zjednodušit nákupy zboží a služeb na internetu.
Směrnice tak dosud neregulované third-party providers podrobuje regulaci a stanoví jim povinnosti v oblasti registrace či pojištění odpovědnosti za škodu. Současní poskytovatelé platebních služeb však budou podle směrnice muset vyjít těmto novým hráčům vstříc a zpřístupnit jim některé funkcionality svých systémů. Směrnice také zavádí nové povinnosti v oblasti kybernetické bezpečnosti, oznamování incidentů, či ověřování totožnosti klientů při autorizaci plateb.
Znamená tedy směrnice PSD2 revoluci v oblasti platebních služeb? Stanou se z bank pouzí provozovatelé infrastruktury s minimální přidanou hodnotou? Ne nezbytně – směrnice PSD2 může pro banky znamenat hrozbu, stejně jako příležitost. Záleží na zvolené strategii. Je nepopiratelné, že směrnice přinese bankám a dalším poskytovatelům platebních služeb nové povinnosti a může být zdrojem významných rizik. Například újmu z neautorizované transakce provedené poskytovatelem služby iniciování platby je banka klientovi povinna kompenzovat a vůči poskytovateli ji vymáhat sama. Na druhou stranu však mohou banky nové možnosti otevřené PSD2 využít pro vlastní inovaci svých produktů a zvýšení přidané hodnoty pro klienty.
JUDr. Josef Donát, LL.M.,
advokát, partner
ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o.
Názor byl publikován v rámci vydání EPRAVO.CZ Digital - červen 2016.
Nové číslo
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz