Stát řídit jako firmu a firmy řídit jako stát?
eFocus
Jedním z důsledků požadavků větší transparentnosti fungování veřejné správy je návrh poslance J. Farského na zpřístupnění většiny uzavřených subjekty veřejné správy. J.Farský navrhuje tzv. Nejkrásnější zákon – zákon o Registru smluv.
Přes obecně jistě chvályhodné pokusy o rozšíření možností, jak umožnit fyzickým a právnickým osobám nahlédnout pod pokličku české veřejné správy, je možno u takových návrhů narazit na nebezpečí vylití pomyslné vaničky i s dítětem.
Jedním ze zajímavých fragmentů současných legislativních projektů je problematika zveřejňování smluv mj. právnickými osobami ovládanými státem nebo územními samosprávnými celky (úsc), tedy osobami soukromého práva.
Je skutečně dobrým nápadem, aby i tyto subjekty spadaly pod tzv. povinné subjekty, jak to navrhuje citovaný poslanecký „nejkrásnější“ návrh?
V našem případě je důležité odlišit dva typy subjektů, které jsou, žel, ve výše zmíněném návrhu normativního právního aktu směšovány, ačkoliv jejich charakter i funkce jsou zcela rozdílné. Jedná se o odlišení:
1) veřejnoprávních subjektů (státu nebo úsc) zajištující veřejnoprávní funkce; a
2) soukromoprávních subjektů s majetkovým podílem státu či úsc směřující k dosažení zisku. Toto podnikání se neliší od podnikání subjektů bez majetkového podílu státu či územně samosprávného celku, přičemž velkou roli zde hraje obchodní tajemství a neveřejné znalosti a informace využitelné pro další podnikání.
Rozdíl mezi těmito subjekty je přitom z hlediska poskytování informací zásadní. V případě ad 1), tedy státu nebo úsc je právo veřejnosti na přístup k informacím o jejich činnosti dáno přímo Listinou. To mj. umožňuje kontrolovat nakládání s veřejnými prostředky, což je hlavním účelem takové úpravy. A je to tak v pořádku, ale v případě ad 2), však právo veřejnosti na informace o jejich činnosti z Listiny nevyplývá, ale naopak jsou Listinou chráněna majetková práva těchto subjektů, stejně jako v nich případně angažovaných podílníků – minoritních vlastníků.
Vzhledem k tomu, že dle navrhované úpravy by leskem nejkrásnějšího zákona za určitých okolností mohly být oslněny i právnické osoby s alespoň 30% majetkovým podílem státu či úsc (§ 75 zákona č. 90/2012 Sb. , o obchodních korporacích), tak by přijetím takto navrhované právní úpravy mohlo dojít k významnému znevýhodnění řady podnikatelských subjektů v hospodářské soutěži. Kdo pak bude plnit veřejnou kasu?
Jako zásadní se jeví takto navrhované odlišné nakládání se soukromoprávními právnickými osobami s takovou majetkovou účastí státu v porovnání s právnickými osobami, ve kterých takový majetkový podíl není. Připomeňme si , že stát (či obec, kraj) v soukromoprávních vztazích vystupuje jako kterákoliv jiná právnická osoba (srov. § 21 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník), jen těžko můžeme nalézt právní odůvodnění odlišného přístupu k právnickým osobám, ve kterých stát vystupuje jako vlastník majetkového podílu.
Stát vstupuje do soukromoprávních obchodních společností nepochybně mj. za účelem dosažení zisku – vylepšení veřejných financí. Taková obchodní společnost proto musí být konkurenceschopná a způsobilá efektivně naplňovat svůj obchodní potenciál. Má proto smysl znevýhodnit společnosti s majetkovým podílem státu nebo úsc v jejích obchodních aktivitách, například zavedením povinnosti zveřejňovat do značné míry důvěrné informace nebo odložením účinnosti jimi uzavíraných smluv ? Domnívám se, že nikoliv.
Jak by reálně mohl fungovat např. státní pivovar Budvar, kdyby musel zveřejňovat veškeré smlouvy a jeho konkurenti nikoliv?[1]
Převažuje zde opravdu veřejný zájem na tom, aby výše zmíněné subjekty měly být touto generální publikační povinností de facto diskriminovány oproti konkurenci?
Vyvstává i další důležitá právně-filozofická otázka: proč má být preferována de facto laická kontrola veřejnosti -- "všechny smlouvy všem" -- oproti kontrole formalizovanější a zejména ze zákona prováděné odbornými subjekty? Otázka nabývá na významu zejména v kontextu toho, že všude jinde ve veřejné správě převažuje snaha o maximální odbornost. Proč kvůli této "laické kontrole", o jejíž efektivnosti je možno důvodně pochybovat, má český stát riskovat řadu výše citovaných problémů se značnými ekonomickými dopady? Kde se bere víra, že laická kontrola nalezne a pomůže relevantně vyřešit problémy, které profesionální kontrolní mechanismy nejsou schopné odhalit a následně řešit?
Proč má být preferována laická kontrola veřejnosti oproti kontrole formalizovanější a zejména prováděné odbornými subjekty? Proč raději důkladněji nevyužívat stávající profesionální odborné kontrolní orgány?
Na závěr jedna obecnější kritičtější poznámka k zákonu jako celku. Nový občanský zákoník mj. posílil skupinu smluv, které stačí uzavírat od 1.1.2014 jen ústně – a ústní smlouvy se v registru smluv uveřejňovat nemusí. Vrata k obcházení zákona jsou otevřena…
Nelíbí se mi hypotéza, co starosta či radní, to zloděj. Mám obavu, že navrhovaný zákon zatíží zejména obce a kraje zbytečnou byrokracií a větší reálné úspory nepřinese.
Pokud chce zákonodárce, aby všechny státní a polostátní firmy zveřejňovaly všechny své smlouvy, nabízí se nápad, proč ze zákona – v rámci principu rovnosti a legitimního očekávání – také nenařídit, aby všechny firmy v ČR (tedy i soukromé a se zahraniční účastí) povinně publikovaly všechny smlouvy (pod sankcí neplatnosti při nezveřejnění).
Zamezilo by se tak např. daňovým únikům, které jsou v ČR údajně též v řádu miliard. A institut obchodního tajemství se konečně přesune do učebnic právních dějin.
A propos, proč vlastně povinně nepublikovat i předmanželské smlouvy?
JUDr. Petr Kolman, Ph.D.,
odborný asistent na PF MU v Brně
právník a publicista
--------------------------------------------------------------------------------
[1] Samozřejmě se nabízí otázka proč musí stát vlastnit pivovar, ale to je jiná věc.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz
