Zákon o obecné bezpečnosti výrobků. Zákon o technických požadavcích na výrobky. Komentář
Zákon o obecné bezpečnosti výrobků a zákon o technických požadavcích na výrobky jsou dva stěžejní právní předpisy regulující uvádění výrobků na trh. Oba právní předpisy vycházejí mimo jiné z evropské právní úpravy a obecně upravují oblast uvádění výrobků na jednotný vnitřní trh Evropské unie. Snahou a záměrem autorky je v komentovaném znění obou výše zmiňovaných zákonů vysvětlit podstatné pojmy, které se v dané oblasti vyskytují v návaznosti na právní předpisy, protože materiály a literatura, které se k nim vztahují, jsou velmi obsáhlé, neucelené a v mnoha případech také velmi složité.
Zákon o obecné bezpečnosti výrobků. Zákon o technických požadavcích na výrobky. Komentář
Autor: Naděžda Klabusayová
Vydalo nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2016
Ukázka z publikace
ZÁKON č. 22/1997 Sb. ze dne 24. ledna 1997 O TECHNICKÝCH POŽADAVCÍCH NA VÝROBKY a o změně a doplnění některých zákonů Ve znění zákona č. 71/2000 Sb. , č. 102/2001 Sb. , č. 205/2002 Sb. , č. 226/2003 Sb. (část), č. 205/2002 Sb. (část), č. 226/2003 Sb. , č. 277/2003 Sb., č. 229/2006 Sb. , č. 186/2006 Sb. , č. 481/2008 Sb. , č. 490/2009 Sb., č. 155/2010 Sb. , č. 281/2009 Sb. , č. 34/2011 Sb. , č. 100/2013 Sb., č. 100/2013 Sb. (část), č. 100/2013 Sb. (část), č. 64/2014 Sb., č. 91/2016 Sb. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ TECHNICKÉ POŽADAVKY NA VÝROBKY A AKREDITACE SUBJEKTŮ POSUZOVÁNÍ SHODY HLAVA I ÚVODNÍ USTANOVENÍ § 1 Předmět úpravy |
a) způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem, (dále jen „oprávněný zájem“),
b) práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh nebo distribuují, popřípadě uvádějí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem; tímto nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů pro provoz výrobků,1)
c) práva a povinnosti osob pověřených k činnostem podle tohoto zákona, které souvisí s tvorbou a uplatňováním českých technických norem nebo se státním zkušebnictvím,
d) způsob zajištění informačních povinností souvisejících s tvorbou technických předpisů a technických norem, vyplývajících z mezinárodních smluv a požadavků práva Evropských společenství.
(2) Tento zákon dále upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství1a) akreditaci subjektů posuzování shody (dále jen „akreditace“).
(3) Tento zákon též upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie10) (dále jen „přímo použitelný předpis pro stavební výrobky“) výkon státní správy v souvislosti s uváděním a dodáváním stavebních výrobků vymezených přímo použitelným předpisem pro stavební výrobky (dále jen „stavební výrobky s označením CE“) na trh, včetně dozoru nad plněním povinností stanovených přímo použitelným předpisem pro stavební výrobky a ukládání sankcí za jejich porušení.
___________________________________
1) Například zákon č. 114/1995 Sb. , o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 61/2000 Sb. , o námořní plavbě.
1a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93.
10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS.
K odst. 1
Komentovaný zákon je jedním z nejvýznamnějších zákonů v oblasti technických požadavků na výrobky a bezpečnosti výrobků. Nabyl účinnosti 1. září 1997 a měl zajistit harmonizaci stavu v České republice v oblasti národních technických norem stavu odpovídajícímu v oblasti posuzování shody ve státech EU.
Zákon vychází ve své podstatě z „Rezoluce o Novém přístupu k technické harmonizaci a normalizaci“, který směřuje k zabezpečení cíle EU: dosažení stavu naprosto volného pohybu výrobků bez ohledu na hranice členských států. V první důvodové zprávě k zákonu je stanoveno, že zákon o technických požadavcích na výrobky je koncipován tak, aby výrazně vyjádřil přesun od odpovědnosti státu za preventivní působení v dané oblasti k odpovědnosti podnikatelů za výsledek jejich činnosti. Cílem navrženého zákona bylo liberalizovat povinnosti zejména výrobců a dovozců výrobků a zabezpečit ochranu před výrobky, které by mohly způsobit újmu na zdraví nebo majetku.
K odst. 1 písm. a) a b)
Zákon upravuje způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ohrozit oprávněný zájem, tj. zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí.
Další úprava se týká práv a povinností osob, které uvádějí na trh nebo distribuují nebo uvádějí do provozu výrobky, které by mohly ohrozit oprávněný zájem. Z působnosti tohoto odstavce jsou vyňata ustanovení zákonů o vnitrozemské plavbě a o námořní plavbě.
K odst. 1 písm. c)
Z ustanovení tohoto písmene vyplývá, že podstatné, rámcově definované technické požadavky na výrobky, vztahující se k ochraně oprávněného zájmu, musí určovat stát. Jsou jimi soustava nezávazných českých technických norem plně sladěných s mezinárodními a především evropskými normami a systém posuzování shody výrobků s požadavky technických předpisů a technických norem. Pro zabezpečení posuzování shody je vytvářen rámec soustavy autorizovaných a akreditovaných osob.
K odst. 1 písm. d)
Prvky, které jsou zcela nebo částečně zavedeny v harmonizačních právních předpisech Evropské unie a které se týkají výrobků a zabývají se různými veřejnými zájmy, jsou stanoveny v nařízení 765/2008/ES, které vymezilo minimální požadavky v souvislosti s cíli, jichž mají členské státy EU dosáhnout, a rámec pro správní spolupráci, včetně výměny informací mezi členskými státy.
V čl. 12 – Informační povinnost evropského nařízení 765/2008/EU je stanoveno, že:
1. Každý vnitrostátní akreditační orgán informuje ostatní vnitrostátní akreditační orgány o činnostech posuzování shody, pro které provádí akreditaci, a o všech jejich změnách.
2. Každý členský stát oznámí Komisi a orgánu uznanému podle čl. 14 – Evropská akreditační infrastruktura název svého vnitrostátního akreditačního orgánu a všechny činnosti posuzování shody, pro které tento orgán provádí akreditaci v zájmu harmonizačních právních předpisů Společenství (pozn. autorky: Evropské unie), a o všech souvisejících změnách.
3. Každý vnitrostátní akreditační orgán pravidelně zveřejňuje informace o výsledcích, kterých dosáhl ve vzájemném hodnocení, o činnostech posuzování shody, pro které provádí akreditaci, a o všech jejich změnách.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz