28. 6. 2016
ID: 101742
Zákon o ochraně průmyslových vzorů. Komentář
Zdroj: Wolters Kluwer ČR
Odborný průvodce pro aplikaci zákona o ochraně průmyslových vzorů.
Komentář:
Zákon o ochraně průmyslových vzorů. Komentář
Pavel Koukal, Miroslav Černý, Radim Charvát
Vydalo nakladatelství Wolters Kluwer, 2015
Publikaci je možné zakoupit >>> zde.
Ukázka z publikace
(1) Právo k průmyslovému vzoru má původce nebo jeho právní nástupce. Spolupůvodce má právo na průmyslový vzor v rozsahu odpovídajícímu jeho podílu na vytvoření průmyslového vzoru.
(2) Přihlášku průmyslového vzoru je oprávněn podat ten, kdo má na něj právo, (dále jen „přihlašovatel“).
Přehled výkladu:
I. Právo na průmyslový vzor versus právo původcovské (1 až 5)
II. Povaha práva na průmyslový vzor a jeho převod (6 až 9)
III. Spolupůvodcovství (10 a 11)
I. Právo na průmyslový vzor versus právo původcovské
1. Průmyslový vzor jakožto vzhled výrobku je výsledkem tvůrčí činnosti původce [§ 2 písm. d)]. Opakem tvůrčí činnosti je činnost mechanická, administrativní či technická. Na základě analogie můžeme říci, že původcem (ani spolupůvodcem) není ten, kdo ke vzniku průmyslového vzoru přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu, anebo kdo pouze dal ke vzniku vzoru podnět (§ 8 odst. 2 autorského zákona). Bez tvůrčí činnosti vůbec nelze hovořit o průmyslovém vzoru/designu (viz komentář k § 2).
2. S původcovstvím jsou spojeny dva základní aspekty. Prvním je právo být uveden v přihlášce průmyslového vzoru jako původce [§ 35 odst. 2 písm. c)], jinými slovy právo na „autorství“ průmyslového vzoru (§ 18), druhým je právo podat přihlášku průmyslového vzoru.
3. První právo (právo na původcovství; zákon o ochraně průmyslových vzorů tento termín používá v § 13 odst. 1 věta druhá) je právem osobnostní povahy (na tom nic nemění ani to, že původce se může vzdát svého práva být uveden jako původce v přihlášce průmyslového vzoru). Toto právo přetrvává i po uplynutí doby trvání majetkových práv vyplývajících ze zápisu průmyslového vzoru do rejstříku (§ 19) a zaniká smrtí původce. Jakožto součást postmortální ochrany všeobecných osobnostních práv (§ 82 odst. 2 obč. zák.) však mohou nemajetkové zájmy původce ochraňovat osoby původci blízké.
4. Druhé právo je právo čistě majetkové povahy, které spočívá v právu na zápis průmyslového vzoru do rejstříku (tj. v právu na získání průmyslově právní ochrany).
5. Právo na původcovství není převoditelné inter vivos ani mortis causa. Jediným způsobem, jak původce může s tímto právem svým volním projevem nakládat je uplatnit tzv. právo na pseudonymizaci, která spočívá v tom, že se původce vzdá svého práva být uveden v přihlášce průmyslového vzoru jako původce [§ 35 odst. 2 písm. c)]. Naproti tomu právo na průmyslový vzor je převoditelné inter vivos. Mortis causa potom přechází na dědice v rámci univerzální dědické sukcese.
II. Povaha práva na průmyslový vzor a jeho převod
6. Právo na průmyslový vzor lze převést smlouvou, pro kterou není stanovena písemná forma. Lze si tedy představit i převod ve formě ústní dohody, byť je taková situace logicky stižena důkazní nouzí v případném soudním sporu o právo na průmyslový vzor.
7. Z hlediska teorie duševního vlastnictví se jedná o převod pravý, tzv. úplný, na jehož základě dochází k tomu, že právo podat přihlášku průmyslového vzoru přechází na nabyvatele. Může jít o převod úplatný či bezúplatný. V praxi se nejčastěji právo na průmyslový vzor převádí písemnou nepojmenovanou smlouvou (§ 1746 odst. 2 obč. zák.). V případě, že by původce převedl právo na průmyslový vzor několika osobám, potom by v souladu s tzv. principem priority nabývání vlastnického práva v širším slova smyslu nabyl právo na průmyslový vzor ten, v jehož případě by smlouva nabyla účinnosti jako první (§ 1100 odst. 1 obč. zák. per analogiam).
8. K problematice převoditelnosti práva na průmyslový vzor se vyjádřil Soudní dvůr v rozhodnutí Fundación Española para la Innovación de la Artesanía (FEIA) proti Cul de Sac Espacio Creativo SL (C-32/08), v němž konstatoval, že „možnost, aby původce smluvně převedl právo k (průmyslovému) vzoru Společenství na svého právního nástupce ve smyslu čl. 14 odst. 1 nařízení 6/2002/ES je v souladu jak se zněním uvedeného článku, tak s cíli sledovanými nařízením (...)“ (bod 79). Dále platí, že „právo k (průmyslovému) vzoru Společenství náleží původci, nebylo-li smluvně převedeno na jeho právního nástupce“ (bod 82). Uvedené rozhodnutí tedy jednoznačně potvrzuje to, že právo na průmyslový vzor je právem majetkové povahy a je převoditelné.
9. Jako právo majetkové povahy je právo na průmyslový vzor typickou nehmotnou movitou věcí (§ 496 odst. 2 obč. zák.), které je předmětem vlastnického práva largo sensu (§ 1011 obč. zák.). Právo na průmyslový vzor lze také poskytnout jako zástavu (§ 1310 odst. 1 obč. zák.). Svou povahou jde o absolutní majetkové právo, a přiměřeně se tak na něj uplatní ustanovení části třetí obč. zák. (§ 979 obč. zák.).
III. Spolupůvodcovství
10. Spolupůvodci mají originární individuální původcovské (resp. spolupůvodcovské) právo, které je nezávislé na původcovských právech ostatních spolupůvodců. Oproti „spoluvlastnictví práva na průmyslový vzor“ nebo „spoluvlastnictví zapsaného průmyslového vzoru“ (§ 33) se u původcovského práva nesetkáváme s žádnými ideálními spoluvlastnickými podíly.
11. Naproti tomu u „práva na průmyslový vzor“ mají spolupůvodci ideální spoluvlastnický podíl na nehmotné movité věci, kterou právo na průmyslový vzor je (§ 496 odst. 2 obč. zák.). Velikost spoluvlastnického podílu potom obecně odpovídá podílu spolupůvodce na vytvoření průmyslového vzoru (v rámci smluvní volnosti si však mohou spoluvlastníci sjednat i odchylné vymezení svých podílů). V souladu s § 979 obč. zák. se na právní vztahy mezi spolupůvodci ve vztahu k právu na průmyslový vzor uplatní § 1115 a násl. obč. zák. o spoluvlastnictví. Ohledně vztahu spolupůvodce k jeho spoluvlastnickému podílu se potom aplikují § 1121 až 1124 obč. zák.
Judikatura:
Soudní dvůr Evropské unie
Možnost, aby původce smluvně převedl právo k průmyslovému vzoru Společenství na svého právního nástupce ve smyslu čl. 14 odst. 1 nařízení 6/2002/ES je v souladu jak se zněním uvedeného článku, tak s cíli sledovanými nařízením.
Právo k průmyslovému vzoru Společenství náleží původci, nebylo-li smluvně převedeno na jeho právního nástupce. (C-32/08, Fundación Española para la Innovación de la Artesanía (FEIA) proti Cul de Sac Espacio Creativo SL)
Související ustanovení:
§ 2 – vymezení pojmů, § 13 – zaměstnanecký průmyslový vzor, § 19 – práva vyplývající ze zápisu, § 35 – přihláška průmyslového vzoru
Související předpisy:
§ 82 odst. 2, § 496 odst. 2, § 979, 1011, 1115, § 1121 až 1124, § 1310, § 1746 odst. 2 obč. zák., – § 8 odst. 2, § 11 odst. 2 autorského zákona
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
- seznamuje s komplexní právní úpravou problematiky ochrany průmyslových vzorů,
- obsahuje úvodní výklad o právní ochraně designu v České republice a Evropské unii,
- v rámci podrobného výkladu k textu jednotlivých ustanovení zákona č. 207/2000 Sb. postihuje nejen všechny aspekty ochrany průmyslových vzorů, ale usiluje i o rozbor problematických či sporných míst,
- řeší otázku vztahu zákona o ochraně průmyslových vzorů k občanskému zákoníku a správnímu řádu,
- je doplněn bohatou judikaturou obsahující rozhodnutí českých i evropských soudů, dále rozhodnutí Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu a Úřadu průmyslového vlastnictví,
- odkazuje na zahraniční monografickou a komentářovou literaturu,
- v přílohové části zahrnuje vybraná ustanovení použitelných evropských a mezinárodních předpisů.
Zákon o ochraně průmyslových vzorů. Komentář
Pavel Koukal, Miroslav Černý, Radim Charvát
Vydalo nakladatelství Wolters Kluwer, 2015
Ukázka z publikace
HLAVA II
PRÁVO K PRŮMYSLOVÉMU VZORU
§ 12
Právo na průmyslový vzor
(1) Právo k průmyslovému vzoru má původce nebo jeho právní nástupce. Spolupůvodce má právo na průmyslový vzor v rozsahu odpovídajícímu jeho podílu na vytvoření průmyslového vzoru.
(2) Přihlášku průmyslového vzoru je oprávněn podat ten, kdo má na něj právo, (dále jen „přihlašovatel“).
Přehled výkladu:
I. Právo na průmyslový vzor versus právo původcovské (1 až 5)
II. Povaha práva na průmyslový vzor a jeho převod (6 až 9)
III. Spolupůvodcovství (10 a 11)
I. Právo na průmyslový vzor versus právo původcovské
1. Průmyslový vzor jakožto vzhled výrobku je výsledkem tvůrčí činnosti původce [§ 2 písm. d)]. Opakem tvůrčí činnosti je činnost mechanická, administrativní či technická. Na základě analogie můžeme říci, že původcem (ani spolupůvodcem) není ten, kdo ke vzniku průmyslového vzoru přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu, anebo kdo pouze dal ke vzniku vzoru podnět (§ 8 odst. 2 autorského zákona). Bez tvůrčí činnosti vůbec nelze hovořit o průmyslovém vzoru/designu (viz komentář k § 2).
2. S původcovstvím jsou spojeny dva základní aspekty. Prvním je právo být uveden v přihlášce průmyslového vzoru jako původce [§ 35 odst. 2 písm. c)], jinými slovy právo na „autorství“ průmyslového vzoru (§ 18), druhým je právo podat přihlášku průmyslového vzoru.
3. První právo (právo na původcovství; zákon o ochraně průmyslových vzorů tento termín používá v § 13 odst. 1 věta druhá) je právem osobnostní povahy (na tom nic nemění ani to, že původce se může vzdát svého práva být uveden jako původce v přihlášce průmyslového vzoru). Toto právo přetrvává i po uplynutí doby trvání majetkových práv vyplývajících ze zápisu průmyslového vzoru do rejstříku (§ 19) a zaniká smrtí původce. Jakožto součást postmortální ochrany všeobecných osobnostních práv (§ 82 odst. 2 obč. zák.) však mohou nemajetkové zájmy původce ochraňovat osoby původci blízké.
4. Druhé právo je právo čistě majetkové povahy, které spočívá v právu na zápis průmyslového vzoru do rejstříku (tj. v právu na získání průmyslově právní ochrany).
5. Právo na původcovství není převoditelné inter vivos ani mortis causa. Jediným způsobem, jak původce může s tímto právem svým volním projevem nakládat je uplatnit tzv. právo na pseudonymizaci, která spočívá v tom, že se původce vzdá svého práva být uveden v přihlášce průmyslového vzoru jako původce [§ 35 odst. 2 písm. c)]. Naproti tomu právo na průmyslový vzor je převoditelné inter vivos. Mortis causa potom přechází na dědice v rámci univerzální dědické sukcese.
II. Povaha práva na průmyslový vzor a jeho převod
6. Právo na průmyslový vzor lze převést smlouvou, pro kterou není stanovena písemná forma. Lze si tedy představit i převod ve formě ústní dohody, byť je taková situace logicky stižena důkazní nouzí v případném soudním sporu o právo na průmyslový vzor.
7. Z hlediska teorie duševního vlastnictví se jedná o převod pravý, tzv. úplný, na jehož základě dochází k tomu, že právo podat přihlášku průmyslového vzoru přechází na nabyvatele. Může jít o převod úplatný či bezúplatný. V praxi se nejčastěji právo na průmyslový vzor převádí písemnou nepojmenovanou smlouvou (§ 1746 odst. 2 obč. zák.). V případě, že by původce převedl právo na průmyslový vzor několika osobám, potom by v souladu s tzv. principem priority nabývání vlastnického práva v širším slova smyslu nabyl právo na průmyslový vzor ten, v jehož případě by smlouva nabyla účinnosti jako první (§ 1100 odst. 1 obč. zák. per analogiam).
8. K problematice převoditelnosti práva na průmyslový vzor se vyjádřil Soudní dvůr v rozhodnutí Fundación Española para la Innovación de la Artesanía (FEIA) proti Cul de Sac Espacio Creativo SL (C-32/08), v němž konstatoval, že „možnost, aby původce smluvně převedl právo k (průmyslovému) vzoru Společenství na svého právního nástupce ve smyslu čl. 14 odst. 1 nařízení 6/2002/ES je v souladu jak se zněním uvedeného článku, tak s cíli sledovanými nařízením (...)“ (bod 79). Dále platí, že „právo k (průmyslovému) vzoru Společenství náleží původci, nebylo-li smluvně převedeno na jeho právního nástupce“ (bod 82). Uvedené rozhodnutí tedy jednoznačně potvrzuje to, že právo na průmyslový vzor je právem majetkové povahy a je převoditelné.
9. Jako právo majetkové povahy je právo na průmyslový vzor typickou nehmotnou movitou věcí (§ 496 odst. 2 obč. zák.), které je předmětem vlastnického práva largo sensu (§ 1011 obč. zák.). Právo na průmyslový vzor lze také poskytnout jako zástavu (§ 1310 odst. 1 obč. zák.). Svou povahou jde o absolutní majetkové právo, a přiměřeně se tak na něj uplatní ustanovení části třetí obč. zák. (§ 979 obč. zák.).
III. Spolupůvodcovství
10. Spolupůvodci mají originární individuální původcovské (resp. spolupůvodcovské) právo, které je nezávislé na původcovských právech ostatních spolupůvodců. Oproti „spoluvlastnictví práva na průmyslový vzor“ nebo „spoluvlastnictví zapsaného průmyslového vzoru“ (§ 33) se u původcovského práva nesetkáváme s žádnými ideálními spoluvlastnickými podíly.
11. Naproti tomu u „práva na průmyslový vzor“ mají spolupůvodci ideální spoluvlastnický podíl na nehmotné movité věci, kterou právo na průmyslový vzor je (§ 496 odst. 2 obč. zák.). Velikost spoluvlastnického podílu potom obecně odpovídá podílu spolupůvodce na vytvoření průmyslového vzoru (v rámci smluvní volnosti si však mohou spoluvlastníci sjednat i odchylné vymezení svých podílů). V souladu s § 979 obč. zák. se na právní vztahy mezi spolupůvodci ve vztahu k právu na průmyslový vzor uplatní § 1115 a násl. obč. zák. o spoluvlastnictví. Ohledně vztahu spolupůvodce k jeho spoluvlastnickému podílu se potom aplikují § 1121 až 1124 obč. zák.
Judikatura:
Soudní dvůr Evropské unie
Možnost, aby původce smluvně převedl právo k průmyslovému vzoru Společenství na svého právního nástupce ve smyslu čl. 14 odst. 1 nařízení 6/2002/ES je v souladu jak se zněním uvedeného článku, tak s cíli sledovanými nařízením.
Právo k průmyslovému vzoru Společenství náleží původci, nebylo-li smluvně převedeno na jeho právního nástupce. (C-32/08, Fundación Española para la Innovación de la Artesanía (FEIA) proti Cul de Sac Espacio Creativo SL)
Související ustanovení:
§ 2 – vymezení pojmů, § 13 – zaměstnanecký průmyslový vzor, § 19 – práva vyplývající ze zápisu, § 35 – přihláška průmyslového vzoru
Související předpisy:
§ 82 odst. 2, § 496 odst. 2, § 979, 1011, 1115, § 1121 až 1124, § 1310, § 1746 odst. 2 obč. zák., – § 8 odst. 2, § 11 odst. 2 autorského zákona
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
