Pro nás VŠ kantory je dobré mít kontakt s praxí (mezi časté stezky českých a moravských studentů patří, že výuka je příliš teoretická a mají v tom, žel, mnohdy i pravdu), ale  současně se vyvarovat toho, aby tato praxe nebránila plnění četných vědeckých a pedagogických povinností na univerzitě. A  současně šlo o činnost důstojnou, za kterou by se učitel před studenty a kolegy nemusel stydět. I přesto, že je ČNB v jistých kruzích veřejnosti i politiků dnes vnímána negativně, myslím, že výše popsaná kritéria tato činnost splňuje. 

Dlouhodobě  mě trápí jakou ostudu dělají naší republice ve světě někteří vypečení směnárníci, bezostyšně okrádající turisty. Jde zejména o „vychytralé  pašáky“ z tzv. Zlatého kříže Prahy. Euro za čtrnáct (i méně) korun pro ně není žádný problém.

Tady máte (nevyžádanou ) mapu Prahy „zdarma“ a k účtu následně jakoby mimoděk připočtou třeba 150 korun, a desítky podobných „boud a budek“ na důvěřivé turisty. O prohnaných pražských směnárnících píší i cizí media a bedekry. Spolu s taxikáři je to dlouhodobý mor Prahy, škodící pověsti nejen naší matky měst, ale i celé České republice.

Někdo řekne, když je turista hlupák nemá své euro za 13 korun kupovat. Jenže směnárníci, zde používají různých perfidních lstí. Např. na ceduli uvádí kurz korektní – turista přijde v dobré víře měnit a následně dostane 13 korun za euro. Směnárník dělá, že neslyší, peníze nevrátí. Když je okradený turista důslednější, pěnezoměnec vytáhne historku o VIP kurzu, a že nebohá dolno-rakouská babička si musí vyměnit aspoň 20 000 Euro, aby ji mohl dát kurz kolem 27 korun. což samozřejmě paní na výletě s sebou nemá.

Přivolaná policie, pokud ji obraný turista vůbec zavolá, málokdy co zmůže, maximálně okradeného odkáže na správní řízení u ČNB.

Naštěstí se Česká národní banka intenzivněji snaží o nápravu a o silnější dohled na směnárnami, stoupá počet kontrolních nákupů, i pravomocně uložených pokut. Nicméně stále je to málo. Určitě by stálo za to výrazně posílit počet pracovníků ČNB věnujících se této oblasti, dlouho tato oblast, bohužel, stála na pokraji zájmu. Což je vzhledem k počtu agend centrální banky i pochopitelné. Připomeňme, že ČNB  provádí dohled např. nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijními fondy, družstevními záložnami a dalšími subjekty.

V dnešní době, kdy se hovoří o zeštíhlování veřejné správy, zní patrně  moje volání o posílení počtu pracovníků ( a vím, že nejde o levnou záležitost) jako značně jdoucí protiproudu. Ale myslím, že z dlouhodobého hlediska by se to určitě vyplatilo – vždyť kolik turistů a turistek už se k nám nikdy nevrátí v důsledku toho, že byli okradeni směnárníky? A napálená osoba si to rozhodně nenechá pouze pro sebe a pochlubí se s negativní zkušeností nejen příbuzným a kamarádům, ale často třeba i na sociálních sítích ke kterým má přístup dnes v civilizovaném světě  již skoro každý.

Posílení by mohlo být dočasné, až by problém opadl – šejdíři by byli zahnáni, tak se úřední osoby dozorující nad směnárnami mohly „převelet“ zase jinam.

Další námět. Určitě by stálo za legislativní úvahu, zda by po vzoru jiných států neměla být přijata právní úprava umožňující směnárníkům prodávat měnu kurzu lišící se maximálně o 10 nebo 15 procent od středového kurzu vyhlašovaného ČNB. Trh bohužel nevyřeší všechno, i když bylo hezké, kdyby tomu tak bylo. Ale to je již námět na jiný komentář.

JUDr. Petr Kolman, Ph.D.,
pedagog a právní publicista

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz