1. Co máte na své práci nejraději?
Svobodu a nezávislost. Myslím, že to jsou principy, které hrají klíčovou roli i v běžném životě a mít navíc možnost na těchto základech postavit i vlastní práci, je nesmírně cenné. Bohužel jak ukazují poslední události ve světě, vůbec nelze tyto zásady vnímat jako automatickou danost. K tomu je ale nutné dodat, že advokacie jako společensky významné svobodné povolání má své plné uplatnění pouze tehdy, pokud skutečně fungují principy právního státu a důvěra občanů v právo. Jedině tak může dát advokát svému klientovi pocit stability a právní jistoty.
 
2. Jak často Vás ve Vašem oboru něco překvapí?
Pracuji v oboru, kde je zcela běžné, že zažíváte situace, které jsou neopakovatelné či neočekávané. To je z mého pohledu ale vlastně velmi příjemné a obohacující, protože stereotypní práci bych se věnovat nemohl. V této souvislosti bych ale asi jen chtěl odlišit „být překvapen“ ve smyslu zažívání nových a někdy i neočekávaných situací na straně jedné od „být zaskočen“ ve smyslu nebýt profesionálně připraven řešit nestandardní klientské požadavky na straně druhé.
 
3. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Asi nejvíce mne ovlivnila maminka mé první přítelkyně někdy ještě na střední škole. Sama byla právnička a seznámila mne s „právními autoritami“, ctihodnými advokáty a zkušenými právními vlky v Hradci Králové. Tam jsem poprvé pochopil, že bude smysluplnější si na živobytí vydělávat aplikací práva než sportem (v té době jsem dokončoval Sportovní gymnázium v Pardubicích) nebo kantořinou, kterou jsem od mala chtěl studovat. Další, kdo mne profesně výrazně formoval, byl Dr. Ludvík Antonů na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, u něhož jsem na právním oddělení několik semestrů „brigádničil“ a kromě svých prvních „klientů“ v rámci právní poradny, kterou jsem obsluhoval, jsme spolu po večerech debatovali o právní filozofii a smyslu a poslání advokacie. Byl to neskutečně inspirativní člověk a doufám, že mu tam nahoře nedělám ostudu.
 
4. Knížka, kterou jste četl naposled?
Pozor, srdce muže! Kniha od Johna Eldredgeho o hledání sebe sama. Obzvláště doporučuji mužům, kteří sem tam pochybují sami o sobě (málokdo), případně mají pocit, že by možná mohli ve svém životě dokázat ještě něco víc (skoro každý)

5. Ideální dovolená?
U moře, ve stínu a s vypnutým mobilem. Bohužel pravděpodobnost, že se mi kumulativně splní všechny tři podmínky, je dost nízká, takže se zpravidla spokojím klidně i se dvěma z nich současně.

6. Čím Vás dokáží studenti překvapit?
Jako advokát a partner advokátní kanceláře rád a často spolupracuji i napřímo se studenty, neboť i když se s problémem setkávají poprvé, mnohdy dokáží do dané problematiky vnést jiný úhel pohledu. Samozřejmě někdy studenti umí překvapit i nepříjemně (například pokud od nás při nástupu třeba očekávají služební auto ), ale ve větší míře jsou to překvapení příjemná, například když poznám, že si danou problematiku skutečně poctivě nastudovali a snaží se i přes výrazný deficit praktických zkušeností přispět svojí troškou do mlýna být užitečným členem našeho právního týmu.
 
7. Kdo Vás v životě – tom pracovním i soukromém – nejvíce motivuje?
Já to mám jako ryba docela složité . Jak je známo, ryby jsou zpravidla citlivé osobnosti, které mají sklony k někdy i přehnané empatii, z čehož pak pramení neustálá potřeba něco řešit a ještě při tom používat emoce. Proto je dobré mít kolem sebe lidi, kteří vás nejen motivují, ale zároveň i dokáží druhého vyslechnout a říci mu názor, který vždy nemusí zcela konvenovat s tím, jak na danou věc pohlížím já sám. Mám to obrovské štěstí, že mám úžasnou rodinu, děti i ženu, a přátele, kteří jsou pro mne těmi nejlepšími motivátory v situacích, kdy potřebuji zabrat.  
 
8. Jací lidé Vás nejvíce dokáží rozčílit?  
Ti, kteří považují ostatní lidi za slalomové tyče ve vlastním závodu o maximální price money.

9. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodný?
Občas se mi nedaří na první dobrou rozpoznat „dobro“ a „zlo“. Tam mám jistě své rezervy, neboť moje přirozená poloha je lidem a příběhům věřit, než o nich a priori pochybovat. Asi bych si tedy přál být schopen rychleji se rozhodnout v situaci, kdy moje rozhodnutí může jiného zklamat či zabolet.
 
10. Pracovní konflikt, který Vám utkvěl v paměti, jak jste ho řešil a co Vás naučil?
Asi nejhorší pracovní konflikt, který může nastat, je spor mezi partnery v kanceláři. Mám za to, že v tomto případě snad ani nemůže existovat zcela správné řešení a cokoli se stane, nese s sebou větší či menší škody. Jen čas pak někdy může konflikt urovnat nebo naopak ukázat na jeho pravou podstatu. Mne osobně kdysi v minulosti velmi dobře naučil vnímat, že na problémy je třeba hledět z více stran a utvrdil mne v tom, že nemá smysl být smutný, když z našeho života odejdou lidé, kteří tam ať již z jakéhokoli důvodu nemají být. Důležité je, aby nejen takovýto typ konfliktu byl nakonec vyřešen důstojně a s respektem k druhému, což vyžaduje na obou stranách potřebnou míru sebereflexe a pokory.