10 otázek pro ... Davida Uhlíře
JUDr. David Uhlíř: Celý profesní život jsem byl advokátem v Praze, od roku 1981 do roku 2014. Posledních pět let jsem soudcem Ústavního soudu, takže pendluju mezi Prahou a Brnem. Taky na PF UK učím pro radost občanské právo hmotné, mám jen jeden seminář týdně. Dělal jsem také insolvenčního správce, byl jsem místopředsedou České advokátní komory, napsal jsem menší části komentářů k občanskému zákoníku a zákonu o advokacii. Rodiče i prarodiče byli právníci, mám dva syny právníky a jednu dceru, jsem ženatý s právničkou, prostě právo kam oko dohlédne.
1. Co máte na své práci nejraději?
Dostatek možností přemýšlet.
2. Jak často Vás ve vašem oboru něco překvapí?
Pořád, každý týden něco. Zjistil jsem, že jsem často skálopevně přesvědčen o tom, jak nějaká právní úprava vypadá, a pak po nahlédnutí do zákona zjistím, že jsem si to pamatoval zkresleně, nebo že prošla nějaká novela, která mi unikla. Občas mě mile překvapí chytrá argumentace v ústavním návrhu, častěji mne ale nepříjemně překvapí, co je jeden člověk schopen druhému udělat a ještě si na něj někdy stěžovat u soudu.
3. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Oba moji rodiče byli právníci, ti mě ovlivnili ve výběru profese. Po škole jsem měl to štěstí, že jsem se dostal mezi báječné kolegy v Advokátní poradně č. 2 v Ječné ulici, vzpomenu zde jen na JUDr. Libuši Svobodovou, obhájce JUDr. Zdeňka Dítě a JUDr. Otakara Motejla, což je nespravedlivé k mnoha dalším.
4. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušil?
Je, ale neřeknu jaký. Třeba na něj někdy dojde u Ústavního soudu a nechtěl bych být pak osočen z předpojatosti.
5. Knížka, kterou jste četl naposled?
Mám rozečteno několik knížek najednou, právě je to Červená kniha od C.G. Junga, jedna knížka od Thilo Sarrazina a Marešovy Příběhy matematiky. Takový čtenářský dort nebo irské dušené (včetně Montmorencyho příspěvku).
6. Ideální dovolená?
Někde u teplé vody, s přísunem osvěžení.
7. Který předmět byl na studiích Vašim nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
Měl jsem rád římské právo. Přednášel nám ho prof. Jaromír Kincl, což byl přes všechny možné výhrady úchvatný přednášející a svůj obor miloval. Správního práva jsem se děsil, přišlo mi jako nepřehledný oceán s nezbadatelnými mělčinami a maelströmy.
8. Který zákon považujete za nejzdařilejší?
Zákon směnečný a šekový. Za posledních sedmdesát let byl novelizován jen třikrát. Jestliže má být právničina v něčem srovnávána s čarodějnictvím, tak to lze nejlépe ukázat na tomto zákoně. Připomíná knihu kouzel z Bradavic. Je psán jazykem, kterému nezasvěcenci nerozumí. JUDr. Čaroděj zamumlá jakési zaklínadlo, třeba že „o pouhém podpisu rukojmího na líci směnky platí, že zakládá směnečné rukojemství“, a všichni mudlové jsou nahraní. Přitom právníkovi kouzelnické hůlky není ani třeba.
9. Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Ilegální tisková konference v osmdesátých letech, po jednom politickém procesu. Zahraniční novináři se ptali, jestli můj klient byl odsouzen nezákonně. Nevěděl jsem, jak jim vysvětlit, že režim si dělá své zákony tak, aby z normálního jednání udělal jednání protiprávní. Klient byl odsouzen formálně hezky, s respektováním všech práv obhajoby, trestní zákon byl aplikován korektně, akorát to bylo celé prasácké. Nebyl odsouzen nezákonně, ale prostě sprostě.
Potom druhá vzpomínka na hnusný pocit, když jsem v jiné věci slyšel „odsuzuje se k trestu smrti“.
10. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Byl bych rád stavebním inženýrem, projektoval bych mosty. To je práce, kde se spojuje účelná estetika s technickými schopnostmi. Jestli někdy pojedete autem z Paříže na jih, zastavte se třeba v Millau a prohlédněte si dálniční most projektovaný Normanem Fosterem. A potom si zajeďte k akvaduktu Pont du Gard, který je jen dvě stě kilometrů vzdálený, zato o dva tisíce let starší. Tak tohle bych chtěl umět.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz