1. Co máte na své práci nejraději?             
Práce v advokacii je pestrá. Právo dává velmi mnoho možností, jakými cestami dojít k cíli, který je pro klienta žádoucí. To mě opravdu baví.

2. Jak často Vás ve Vašem oboru něco překvapí?
Mě asi nejvíce překvapuje, kolik lidí si myslí, že nepotřebují právní pomoc, protože přece „o nic nejde“. Typicky když kupují nemovitost – je to „jen“ rezervační smlouva, ok. Překvapí mě, že se někdo diví, proč se na smlouvu na byt za 10 milionů prostě nemůžu „jen tak mrknout“ (a chci za to dokonce platit). Naštěstí už o nich spíše jen slyším, než by mě vyhledávali. Těch situací je ale nepochybně celá řada, a ty důsledky mohou být velmi drsné.

3. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?          
Nejvíce mě ovlivnila paní učitelka v první třídě, resp. na prvním stupni, Marie Beranová. Teprve s odstupem času jsem si uvědomila, jak dokázala vzbudit zájem, udržet pozornost a vyzývat k dalšímu poznání. Na takových základech se pak staví docela dobře asi v jakékoli profesi. Samozřejmě těch osob a faktorů bylo více, např. profesor Dvořák na gymnáziu, kdy po první hodině ekonomie jsem věděla, že toto budu studovat.

4. Který předmět byl na studiích Vašim nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměla ráda vůbec?             
Pokud jde o právnickou fakultu, neměla jsem ráda pozemkové právo, to byl opravdu děsuplný předmět. Bavilo mě občanské právo procesní, protože JUDr. Chalupa byl docela svéráz a taky advokát. Nějak na mě působilo, že to, co říká, používá v praxi. Ovšem skutečná a nepochybná důležitost procesního práva mi docházela spíš až během koncipientské praxe.

5. Proč jste se rozhodla stát právníkem?
Od mala jsem chtěla dělat práci, do které mi „nikdo nebude mluvit“. Do určité míry jsem toho dosáhla, ale když se podívám do diáře s nařízenými jednáními, vím, že to není tak docela v mých rukách. Na práva jsem se hlásila už s tím, že budu advokát.

6. Kdo Vás v životě - tom pracovním i soukromém - nejvíce motivuje?    
V pracovním životě mě motivují klienti, resp. případy, se kterými přicházejí. Nepochybně jsou motivující i někteří kolegové advokáti na protistraně a celkově se ráda podívám, jak se věci dělají v jiných kancelářích. Od každého se můžete něco naučit – jak něco dělat lépe, nebo jak to tedy rozhodne nedělat. A to platí v pracovním i v soukromém životě.

7. Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?     
Jedu ve výtahu na Městském soudě v Brně, na svoje vůbec první soudní jednání, je ve mně maličká dušička, a doufám, že to vyhrajeme. A taky jak byl klient nadšený, když jsme to opravdu vyhráli.

8. Čím byste byla, kdybyste nebyla právníkem?   
Na světe je tolik zajímavých oborů, že je mi těžko vybrat. Pokud bych přeci jen měla jmenovat jeden, asi bych byla veterinář.

9. Co byste vzkázala mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Když to vztáhnu k advokacii – je třeba se připravit na to, že mnoho lidí kolem si bude myslet, že jako advokát víte všechno. Ovšem vy sami, někde uvnitř, budete tušit, že vlastně mnoho toho ještě nevíte, o některých oblastech práva nevíte vlastně vůbec nic, a i ta oblast, které se věnujete, může přinést skutečně tvrdý oříšek.

10. Jací lidé Vás nejvíce dokáží rozčílit?      
Ti, kteří plýtvají časem jiných.